Hvězda, na kterou jsme čekali. Kam stoupá mladý Bernal?

"Vlastně za mnou přišel jeho agent a nabídl mi amatérského šampiona Davida Pacchiardiho," líčí doyen italské cyklistiky Gianni Savio. Šéf stáje Androni Giocattoli-Sidermec se v profesionálním sportu pohybuje více než tři dekády a nejednou už prokázal, že přesný odhad není tím, co by mu scházelo. Před třemi lety měl navíc i notnou dávku štěstí: dostal nabídku na rovináře Pacchiardiho, sám však potřeboval do svého týmu spíše schopného vrchaře.

Naštěstí pro Savia měl agent Paolo Alberati ve svém portfoliu vhodného kandidáta. Že se do té doby orientoval na horská kola, měl nabídky z MTB týmů, a navíc mu bylo stále jen 18 let? Rizika rázně přebily výsledky VO2max testu, které Alberati poslal spolu se životopisem svého svěřence. Bernal na stupnici značící maximální objem kyslíku, jejž je při výkonu schopen sportovec využít, dosáhl hodnoty 88,8 ml/kg/min (více než např. Chris Froome).

"Když mi přišly výsledky jeho testu, rozhodl jsem se zariskovat a podepsal s ním čtyřletý kontrakt," vzpomíná sedmdesátiletý Savio, který je v pelotonu nevšedním zjevem. Bělovlasý matador, jemuž byl před šesti lety zaveden do srdce tzv. stent, byl na letošním Giru každý den za volantem týmového auta. Operuje s malým rozpočtem 2,5 milionu eur (65 milionů korun), přesto stále drží svůj projekt nad vodou. Kontakty a skauting jsou klíčové.

Pro většinu vrstevníků jeho velkého objevu po dovršení juniorského období následuje složitý přechod do kategorie do 23 let, mladý Kolumbijec však tuto fázi přeskočil a rovnou podepsal pro druhodivizní italský tým. Profesionální smlouva je pro nadějné cyklisty svatým grálem: Bernalovi se ji získat povedlo, původní agentův tip Pacchiardi ale už na kontrakt nedosáhl. Po dvou letech v amatérské stáji kariéru zabalil a prodává látky a koberce pro italskou firmu.

Pády a bílé dresy

"Začal jsem s cyklistikou v osmi letech, protože můj otec také jezdil, když byl mladý. Nikoliv ale profesionálně," vzpomínal Bernal. Když se jednoho dne v jeho rodném městě Zipaquirá (pochází odsud legendární Efraín "Zipa" Forero, který v roce 1951 vyhrál první edici závodu Kolem Kolumbie) pořádalo cyklistické klání pro děti, přihlásil jej kamarád navzdory otcovým výhradám ke startu. Kdo se ocitl v cíli první, je nyní nabíledni – Bernal kromě vítězství obdržel i cyklistický dres a členství v místním týmu, v jehož barvách podnikl další krůčky.

Ty jej ovšem v kraji, který leží více než 2600 metrů nad mořem, vedly na dlouhou dobu mimo silnici. Bernal se na horském kole rychle zlepšoval a na juniorských světových šampionátech v Norsku (2014) a Andoře (2015) získal stříbrnou a bronzovou medaili v cross-country. Nic tak příliš nenasvědčovalo tomu, že by se měl v budoucnosti rychle prosadit na silnici – vždyť Bernal sám přiznává, že počet absolvovaných závodů v silniční kategorii by v té době spočítal na prstech jedné ruky.

Navzdory několika pádům, které šly na vrub nezkušenosti, ale začátky v italském působišti záhy potvrdily vysoká očekávání. Dobrému rozjezdu pomohla i přítomnost zkušeného krajana Rodolfa Torrese, kterého týmový boss Savio přivedl, aby mladšího závodníka provázel v novém prostředí. "Měl jsem tehdy jediný cíl – získávat zkušenosti a zvyknout si na styl závodění," říká skromně Bernal, na jehož vývoj dohlížel také vítěz pěti Monumentů a současný trenér v italské stáji Michele Bartoli.

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V březnu 2016 na Settimana Internazionale Coppi e Bartali – italském podniku, mezi jehož vítěze se zařadil i Jan Bárta – bral přes tvrdý pád dres pro nejlepšího mladého jezdce, což se o měsíc později opakovalo i na Giro del Trentino (nynější přebrandovaný závod Kolem Alp). Ve třetí etapě tu zaujal publikum, když se dokázal ve stoupání do lyžařského střediska Andalo udržet ve skupince favoritů čítající Romaina Bardeta a Mikela Landu. Bylo z toho deváté místo.

Hvězda, na kterou jsme čekali

V roce 2017 přišel další krok. Bernal útočil – bílý dres získal na největším jihoamerickém podniku Vuelta de San Juan, načež zopakoval svá pódiová vystoupení z obou italských závodů. V březnu si navíc odbyl premiéru v nejvyšší kategorii WorldTour, když jej na Tirrenu-Adriaticu až slabší závěrečná časovka srazila pořadím na konečné šestnácté místo. Vše ale vyvrcholilo až v srpnu na tom vůbec největším a nejslavnějším závodě pro mladé jezdce: Tour de l’Avenir.

Mladému Kolumbijci stačilo "přežít" kopcovité etapy, aby v závěru zaútočil v alpských průsmycích. Slavil ve středisku Les Saisies i na vrcholu Col du Mollard, což v cíli devítietapového závodu stačilo na více než pohodlné vítězství. Bjorg Lambrecht a Niklas Eg, kteří jej doprovodili na pódium, byli o více než minutu zpátky. Větší náskok měl v celkovém pořadí naposledy v ročníku 2010 Nairo Quintana, jenž tehdy v kolumbijských barvách porazil nynějšího triatlonistu Andrewa Talanského.

Nadějný Belgičan Lambrecht jen poznamenal: "Byl prostě příliš silný. Sám jsem byl šťastný z toho, když jsem se ho udržel." Další ze soupeřů jen ucedil něco ve smyslu, že "Bernal mohl prohrát jen v případě, že by měl opravdu hodně špatný den, anebo pokud by jej potkal ve špatný moment defekt." Ani k jednomu nedošlo a kolumbijská cyklistika slavila další triumf v závodě, který v minulosti vyhráli kromě Quintany i Miguel Ángel López a Esteban Cháves.

Byly to dramatické dny. Nešlo přitom jen o dění na francouzských silnicích. Zatímco Bernal přejížděl cílovou čáru ve středisku Albiez-Montrond, světlo světa spatřila tisková zpráva, o níž se spekulovalo celé léto. Team Sky v ní oznámil, že největší talent světové cyklistiky bude po další tři roky patřit jim. Gianni Savio, jehož pohotovost a důvtip Bernala "objevily", neskrýval dojetí: "Je to pořád ještě dítě, ale právě on je tou hvězdou, na kterou všichni čekali."

Sky muselo Saviův tým vyplatit, neboť Bernal byl v italském působišti smluvně vázán ještě po dobu jednoho roku. Bohatou britskou stáj ovšem takový výdaj nemusel příliš pálit, vždyť jí to kolumbijský mladík může v příštích letech bohatě splatit na úspěších a publicitě. Sám Bernal zůstával stejně skromný jako doposud a znovu zopakoval svá slova o tom, že se "chce především učit od zkušenějších".

Se Saviem a týmovými kolegy se rozloučil skvostnou třináctou příčkou při svém debutu na slavné Lombardii.

Mladé pušky ve Sky

Team Sky si v současnosti buduje novou generaci. Chris Froome, Geraint Thomas a Wout Poels stárnou – jejich náhradou mají být ti nejtalentovanější jezdci z pelotonu. Britský tým přes zimu přivedl kromě Bernala i Pavla Sivakova se sprinterem Kristofferem Halvorsenem. K tomu přidejme ostrovní mladé pušky Tao Geoghegana Harta, který se velmi dobře předvedl v červnu na Dauphiné, a Chrise Lawlesse. Stále jen čtyřiadvacet je také Giannimu Mosconovi.

Je to ohromná síla, Bernal z ní však přece jen vyčnívá. V únoru porazil Naira Quintanu s Rigobertem Uránem na kolumbijském podniku Oro y Paz. V březnu si jel pro druhé místo v Katalánsku, ale pád v závěrečné etapě mu velký úspěch překazil. Jsme v dubnu na švýcarské Romandii, kde Bernal vyhrál horskou časovku a celkově skončil těsně druhý. Konečně květen a závod Kolem Kalifornie: na americké půdě získal dvě etapy i celkové vítězství.

Jeho výsledky zaujaly vedení týmu natolik, že se rozhodlo poslat Bernala hned v prvním roce na Tour de France. Je to překvapivý tah, který však při bližším prozkoumání může dávat smysl. Původní plán byl, aby jednadvacetiletý Kolumbijec startoval na Vueltě – tam by však zřejmě byl pod větším tlakem, neboť Sky do Španělska nepošle svou největší hvězdu. Na Tour se však Bernal může trpělivě učit ve Froomově stínu, co obnáší třítýdenní závod.

V každém případě se připravuje svědomitě. Několik týdnů strávil doma v Kolumbii, kde absolvoval jednu "monstr" vyjížďku za druhou a málokdy během nich nastoupal méně než čtyři tisícovky výškových metrů. Jestli je tak někdo na Tour de France připravený, je to Egan Bernal. Závodník, který se chtěl stát novinářem a kvůli kolu musel opustit vysokou školu, neboť nestíhal dojíždět do univerzitního kampusu, může ve Francii vzbudit pěkný poprask.