Čtyři dny, čtyři hodiny spánku a 2178 kilometrů. Božák v Rakousku zářil

Jistým tempem hodinu před půlnocí třetího dne Race Around Austria Extreme směřoval vstříc vrcholu na Hochtannbergpass. V polovině stoupání si ale Sváťa Božák řekl, že si alespoň na chvíli odpočine. Z ničeho nic ale k němu přiskočil reportér s kamerou a netradičně již během závodu ho začal anglicky zpovídat. Po pár odpovědích mu řekl, že může mluvit i česky. Nešlo totiž o novináře, nýbrž o člena organizačního týmu, jenž kontroloval, jestli je český závodník při smyslech a dokáže pokračovat dál.

Není se čemu divit, závodníci museli absolvovat v non stop režimu kromě velké vzdálenosti, která je provedla po hranicích celého Rakouska, také nespočet stoupání, jež měla celkově převýšení téměř 30 000 metrů. Božák kontrolu zvládl, i když v té době na něj působila těžká spánková deprivace, během níž musel bojovat s mikrospánky a blouzněním.

"Mikrospánek je součástí takových závodů a přichází běžně. V takové situaci se snažím různě zabavit jídlem či pitím, abych se nějak rozptýlil. Čas od času ale člověk usne za jízdy, ale jen krátkodobě. V takových případech je tady tým, který hlídá moji koordinaci, a když vidí, že se na cestě začnu motat, tak se snaží sadou otázek zjistit, jak se cítím, jestli je to už na spánek, nebo se jedná o krátkodobou záležitost," prozradil Božák, jenž ví, o čem mluví. Ultramaratonům se věnuje od roku 2009.

Na závodě v Rakousku se za čtyři dny ubral ke spánku pouze třikrát, vždy na hodinu a dvacet minut, po nichž pokračoval dál. Přitom ještě před odjezdem do Rakouska doma v Rožnově pod Radhoštěm absolvoval v práci ve směnném provozu dvě noční v řadě. Božák však tuto situaci zvládl.

"Spánek je zkrátka hazard. Ne vždy, když člověk nespí, je rychlejší. Na druhou stranu ačkoliv se jede přes 2000 kilometrů, tak často rozhodují pouze minuty, takže se musí kalkulovat. Je to i o zkušenostech, přípravě závodníka a týmu," prozradil Božák.

"Koupel" ve štěrku a boj s krávami

Spánkový deficit ovšem nebyl jediný problém, s kterým se český závodník musel během čtyřdenního zápolení potýkat. Hned pět set metrů po startu na prvním kruhovém objezdu mu ve štěrku podjelo kolo a "ustlal" si na asfaltu. Z celého incidentu naštěstí odešel pouze s naraženou pravou rukou.

Nepříjemností byla také vysoká teplota, která během závodu dosahovala 38 stupňů, a Božák musel občas zastavovat u svého týmu, aby si v kbelíku studené vody zchladil horké nohy. Horka zároveň ubírala jezdcům mnohem více energie a ti tak museli častěji jíst a pít. Český závodník ale přiznává, že i přes tyto komplikace mu horko zase tolik nevadilo. "Já mám rád vysoké teploty. Čtrnáct dní před startem jsme byli s manželkou u moře a já si vyjížděl na tréninky už v poledne, abych se na ně adaptoval," prozradil.

Víc než s teplotami tak Božák bojoval s náročnými výšlapy, kterých bylo na trati skutečně spousta. Protože trasa závodu vedla po hranicích Rakouska, závodnici museli projet přes Alpy a čekal je tak souboj s výšlapy jako na Soboth, Kartitsch Sattel, Iselsberg, Edelweisspitze a mnohé další, které již tak dosti unavenému tělu daly zabrat.

Tou největší horskou "lahůdkou" ovšem byl obávaný výjezd na Grossglockner, na vrcholek Hochtor, který byl ve výšce 2504 metrů. "Výjezd na Grosslockner byl určitě v obtížnosti top. Ale nám vyšlo, že jsem tam vyjížděl kolem půlnoci. Takže i když přes den byly vysoké teploty, já ho přejel v relativně dobré kondici a zase to tolik nebolelo," vzpomíná na souboj s velikánem Božák.

Výšlapy ale nebyly vždy tou nejtěžší části spojenou s horami. Velké riziko se vázalo i k následným sjezdům. Mohlo by se zdát, že právě při nich by si jezdci mohli po náročném boji s úmorným stoupáním odpočinout, jenže kvůli únavě znamenal každý sjezd pro závodníky pořádné nebezpečí. Neustále zde bylo totiž riziko mikrospánku.

"Výjezd je lepší v tom, že se do kola musí pořád dupat a jet silově, takže tam moc prostoru na spánek není. Naopak při sjezdu může svěsit nohy a zalehnout si do hrazdy, takže to nabádá tělo, aby využilo chvilky k uvolnění, a snaží si vzít čas na spánek," přiznal český reprezentant, který kromě spánku musel při sjezdech bojovat i s místními krávami, které často stály uprostřed silnice, a jezdci do nich mohli narazit.

Bez týmu ani ránu

Aby se mu tyto problémy vyhnuly, Božákovi při jeho boji s časem, únavou, spánkem a dalšími faktory ovlivňujícími jeho výkon pomáhá tým, který má každý závodník. Ten je složen ze dvou vozidel. Jedno jede jeho rychlostí non stop za ním, diktuje mu trasu, stará se o případné technické potíže a také mu pomáhá psychicky. Při výšlapech do kopců mu například do reproduktorů čte smsky od fanoušků, které slouží jako motivace.

Druhá část týmu jede jako předvoj a pro závodníka na určitých místech vždy chystá pití a jídlo. Právě strava má důležitou roli. Oproti závodům Tour de France a dalším nejslavnějším podnikům je však v některých věcech odlišná.

"Samozřejmě, stejně jako cyklističtí profíci piji nejvíce iontové nápoje, bez kterých to nejde, protože v těch teplotách čistou vodu pít nemůžu. Ale pokud jedu čtyři dny v kuse, 23 hodin denně, tak to nejde odjet jen na gelech a tyčinkách. Musím plnohodnotně jíst, protože spálím velké množství kalorií. Jednou denně si tak dám teplé jídlo. Často jsou to polévky, vývary, káva, džus, které slouží nejenom k dodání energie, ale také pro změnu chutí. Pít čtyři dny v kuse ionťák by nešlo," poznamenal Božák.

Ani únava nemohla zastavit radostné salto

Spolupráce s týmem v Rakousku zafungovala na výbornou a český závodník do cíle v městečku St. Georgen dorazil s třetím nejlepším časem vůbec. Dokončit závod se naopak nepovedlo více než třetině ultramaratonců, kterých do extrémního závodu vyrazilo čtyřiadvacet, z toho dvaadvacet bylo mužů a dvě ženy.

Božák si díky tomu vylepšil v Rakousku osobní maximum, jímž bylo doposud páté místo, kterého dosáhl při své první účasti v roce 2011. "Když jsem ten závod jel poprvé v roce 2011, tak jsem měl čas okolo 110 hodin. Letos jsem měl ambice to o minimálně pět hodin posunout, takže jsem spokojený," radoval se v cíli.

Ke skvělému výsledku, kdy 2178 kilometrů absolvoval výbornou průměrnou rychlostí 21 kilometrů v hodině, mu pomohla zejména poctivá příprava. Na závod se totiž začal připravovat už v zimě. "Během zimních měsíců jsem strávil stovky hodin na trenažeru a poté spousty hodin a kilometrů venku. Ale také jsem dělal systematický trénink, kterému předcházelo speciální vyšetření," líčil Božák.

V jak skvělé kondici je, ukázal i v cíli. Například druhý Patric Gruener se kvůli únavě sotva vydrápal na pódium pro vítěze. To Božák si plný elánu dovolil před přihlížejícími diváky, kteří jeho příjezd ocenili bouřlivým aplausem, salto. Zmíněnou dvojici na stupních vítězů doplnil ještě vítězný Christoph Strasser, který opět potvrdil, že ve světě cykloultramaratonu nemá konkurenci, a český závodník na něj ztratil čtrnáct hodin.

Sponzoři chybí, přesto sen je opět vyrazit "do pekla"

Kdo však očekává, že za takto skvělý výkon dostane závodník odměnu v podobě vysokého prize money a může spokojeně odjet odpočívat domů, je daleko od pravdy. "Tyto závody se nejezdí pro prize money. Člověk do toho musí nasypat velké množství peněz a odměnou mu je, že se může popasovat sám se sebou, tratí a konkurencí," uznal Božák, který místo zaslouženého odpočinku musel opět vyrazit do práce.

Finance celkově ve světě cyklistických ultramaratonů jsou problematickou oblastí. V Česku, ale i ve světě jde stále o neznámou disciplínu, takže není překvapením, že část nákladů na závody musí hradit závodníci ze svého.

"Snažíme se závody propagovat, co to jde. Je to hodně o sponzoringu, jelikož podniky jsou finančně náročné. Startovné v Rakousku třeba stálo 1000 eur, což je velký ranec peněz. A bez sponzorů to nejde a ne vždy se najdou. Velkou část tedy musíme dát ze svého, což je problém, pokud člověk chodí do práce, trénuje a ještě shání sponzory. Jsou pak chvilky, kdy si říkám, jestli to má smysl. Ale pak převáží ten pocit, že dělám něco, co mě baví," řekl Božák.

Český závodník nyní chce hlavně odpočívat a jeho cíle směřují již k příští sezoně, jelikož se v Evropě letos už příliš ultramaratonů nekoná. "V příštím roce bych chtěl na svůj výkon navázat. Tento úspěch mě zase posunul dopředu, jelikož vím, že chci pokračovat. Pořadatelé v Rakousku se mě už ptali, jestli dorazím za rok. Já jim řekl, že jestli budou peníze, tak se rád objevím," prozradil.

Právě rakouský závod se každý rok jezdí jako kvalifikační podnik pro ještě extrémnější ultramaraton, legendární RAAM, což je závod napříč Amerikou, který vede ze západního na východní pobřeží USA a měří 4818 km. Božák je zatím jediným Čechem, jenž ho dokázal pokořit. V roce 2012 obsadil šestou příčku s časem 255 hodin a 41 minut.

A na ultramaratonský Mount Everest by se Božák rád ještě vrátil. "RAAM je opravdu peklo. Je to nejtěžší závod na světě. Ale pokud budu zdravý, bude mi přát štěstí a budou sponzoři, tak je to pro mě výzva číslo jedna," dodal.