Při nejtěžším závodě světa přejel pouště i hory. Rozdíl v teplotě byl i 50 stupňů, řekl Božák

Když ho před pěti lety premiérově dokončil, poznal naplno, proč je RAAM nejtěžším závodem světa, a to nejenom na trati. Svatopluk Božák tehdy sice mohl slavit, že do cíle dorazil jako první Čech, ovšem "odměnou" mu byly několikatýdenní špatná koncentrace, roztřepanost a všemožné otoky. Do reálné formy se navíc začal dostávat až za pár měsíců. 

"Myslel jsem si tehdy, že po 3 měsících budu schopný závodit na čtyřiadvacetihodinovce a vyhrávat. Realita byla ale taková, že jsem se udržel jen půl závodu a pak jsem ztrácel. Pořád tam byly cítit zbytky únavy a vyčerpání. Je to velká darda pro tělo," popsal sílu ultramaratonu vedoucího ze západního pobřeží USA na východ nejlepší český ultramaratonec.

Pro čtyřicetiletého závodníka to však byla jen minimální komplikace v porovnání s euforií a velkým úspěchem, na který dosáhl. I proto se rozhodl do Ameriky letos odcestovat znovu, aby se s RAAMem popasoval podruhé a pokusil se vylepšit tehdejší 6. místo. To se mu 5. příčkou i podařilo. Jen časově za svojí premiérou lehce zaostal.

Varování o tornádech a teplotní skok 50 stupňů

Příčinou byla nejenom o něco delší trať než v roce 2012, ale také extrémní počasí, s kterým se během téměř 5tisícikilometrového boje musel potýkat. Na planinách v Coloradu ho zastihla extrémní bouřka s větrem, během níž se k němu dostalo i varování před tornády. Nemohl tak pokračovat a místo toho 2 hodiny spal mezi koly a nákladem v dodávce.

"Bylo to skličující, protože člověk chtěl jet, jenže vítr mě doslova shazoval z kola. Bylo nemožné pokračovat. Zkoušel jsem to asi 100 metrů. Jak řekli pořadatelé, tohle je prostě RAAM. Někoho chytne déšť, někoho zase tornáda, někoho vítr," uznal závodník, který se ultramaratonům začal naplno věnovat v roce 2003 a má už za sebou celou řadu úspěchů.

Počasí je obecně jedním z největších soupeřů, s nimiž se na 40 závodníků, mezi kterými nechyběly ženy, muselo letos vypořádávat. "Ze začátku jsem s teplotami bojoval. První tři dny jsme neopouštěli Kalifornii a Arizonu, kde jsme jeli v poušti a teploty byly okolo čtyřiceti stupňů a víc. V noci jsme se dostali do Skalistých hor, kde teplota klesla na -3 stupně. Během 24 hodin tělo dostalo teplotní šok skoro 50 stupňů," popsal podmínky závodu, jehož trasa vede 12 státy. "Poslední dvě noci jsme zase jeli v dešti, jelikož přišly bouřky. V tomto to bylo určitě extrémnější než před pěti lety."

Božák tyto podmínky musí navíc zvládat při extrémní fyzické zátěži. Jelikož RAAM má limit pouhých 12 dní, závodníci naspí denně kolem 2 hodin a průměrně ujedou 450 kilometrů. Naprostým rekordmanem je Rakušan Christoph Strasser, který letošní trasu zdolal za neuvěřitelných 8 dní a 9 hodin. Na rozdíl od českého jezdce, který chodí normálně do práce na směnný provoz a připravuje se ve volném čase třeba do dvou do rána, je však rakouská hvězda profesionálem na plný úvazek.

"Připravují se v závodním režimu, nechodí do zaměstnání, mají za sebou silné sponzory. Pak jsou závodníci jako já, kteří se snaží v rámci svých možností," popsal český reprezentant.

Problémy se spánkovou deprivací a halucinacemi se však nevyhýbají ani těm největším hvězdám a do cíle pravidelně dojíždí jen 50 procent účastníků. Nedostatek spánku dokáže být při podobných závodech vysoce nebezpečný, zejména pak ve sjezdech. "Člověk na chvíli zavře oko a zjistí, že je o půl kilometru jinde. Nemusí být ani ve svém pruhu, ale třeba v protisměru nebo dokonce mimo cestu. To se běžně stává," konstatuje Božák.

Únava také někdy způsobuje, že závodníci nejsou schopní kvůli oslabení krčního svalstva udržet hlavu a i letos kvůli těmto potížím museli někteří jezdci odstupovat. Božáka naštěstí toto nepotkalo i díky speciální přípravě. "Když doma šlapu na trenažeru, tak koukám dlouhé hodiny jenom na svůj stín. Jde mi o to, abych jenom šlapal a energie nešla do stran," řekl.

Pizze a hamburgerům nešlo odolat

Jedinou zásadní zdravotní komplikací, s kterou se český ultramaratonec musel poprat, byly problémy s pozadím. "Jede se hodně nekvalitní cestou, takže zadek byl hodně rozbouchaný, že se na něm nedalo moc sedět. Každý den jsem musel měnit kalhoty od krve. To je však standard a netrpěl jsem tím jenom já," přiznal.

Se zvládnutím veškerých obtíží mu po celou dobu pomáhá tým, který měl letos osm členů. Družina v doprovodném voze se stará o navigaci, stravu, masáže a třeba i ochranu jezdce během celé jízdy. Je tak jedním z klíčových faktorů, který odděluje hranici úspěchu a neúspěchu.

"K úspěchu je potřeba tří faktorů. Ze třiceti procent jde o tělesný trénink, ze třiceti procent mentální a ze čtyřiceti procent je to právě tým, který člověka dostává z krizových situací," popsal Božák. "Když jsem třeba ve špatné náladě, říkají mi do komunikátoru vtípky, zpívají či mě popichují, člověku to vykouzlí úsměv na rtech."

Ke zdárnému dojetí je také potřeba pravidelně doplňovat tekutiny a spoustu jídla. Božák během cesty pravidelně pil iontové nápoje, ale také třeba ledové čaje, minerálky, džusy, poctivého turka nebo třeba mléko. Z jídel si pak často volil poněkud netradiční stravu - fastfoody.

"Nerad to říkám. Ve voze mám samozřejmě plnohodnotnou stravu, ale v těch městech člověk cítil vůni fastfoodů. Dost často jsem tak stavěl na hamburgery, pizzy nebo třeba zmrzlinu. To hodně zasytí," konstatoval s úsměvem.

Ještě bych 1000 kilometrů dal

Během cesty Spojenými státy, kdy zdolal mimo jiné tři pohoří a dvě pouště, se český jezdec každopádně i kochal okolím, protože se dostal na spoustu zajímavých míst, na které bude vzpomínat celý život. "Při prvním ročníku jsem to moc nevnímal. Letos jsem byl v lepší kondici, co se týče fyzičky i spánku. Byl jsem relativně odpočatý, když přicházely krizové situace. Ta pěkná místa a výhledy jsem se proto snažil uložit v hlavě," vzpomínal.

Některé výhledy tak krásné nebyly. Třeba když musel části závodu jet po dálnici, což je v Americe na kole možné. Často se tak stalo, že kvůli odbočení musel na svém stroji přejíždět přes tři, čtyři pruhy, což bylo dost nebezpečné. "Řidiči toho cyklistu moc neřeší. Někteří jsou i dost agresivní," uznal.

Božák ovšem i tuto nástrahu zvládl a při průjezdu cílovou bránou mohl zvednout kolo nad hlavu. "Pocity v cíli byly úžasné, jelikož si člověk váží, že do konce dojede. Chtěl jsem dorazit v časovém limitu pod 11 dnů, což se podařilo. Za to jsem strašně rád," zářil Božák, který přes 5000 kilometrů v nohách měl stále dost sil pokračovat.

"Ještě bych určitě něco ujel, ale chtělo by to delší odpočinek. Myslím, že minimálně 1000 bych ještě zvládl," dodal po pátém místě. Jen o pozici za ním skončil další Čech Tomáš Navrátil, pro něhož to byla velká premiéra.

Božák tak i druhé vystoupení na podniku, který vyjde závodníky na přibližně milion a 200 tisíc korun, zvládl úspěšně. Zda se však v brzké době vrátí a pokusí se znovu vylepšit výsledek, zatím neví.

"Jsem cyklista amatér. Nemám možnosti jako profesionálové. Kdyby bylo na to jezdit každý rok, tak tu budu. Ale je to projekt, který stojí velké peníze. Není jednoduché vše ošéfovat, abych peníze sehnal a ještě se stihl připravit," prozradil. "Měsíc před odletem jsem byl na neplaceném volnu a měsíc na RAAMu mám také neplacené volno. Dva měsíce je bez koruny, které musí pokrýt. Jsou to vysoké náklady," dodal.