Momenty roku 2025: Co nejvíce zaujalo redakci webu ctsport.cz?

Hynek Roleček: Česká curlingová jízda pod pěti kruhy

Už brzy to opět vypukne. A až se v Itálii rozhoří olympijský oheň, budou u toho i dva české curlingové týmy. V obou případech byla cesta pod pět kruhů nervydrásající a nesmírně sladká. Poprvé si největší turnaj zahrají čeští muži. Co nedokázal dvakrát Jiří Snítil, to dokonal jeho „žák“ Lukáš Klíma. Na mistrovství světa dělal se svými parťáky, co se dalo, sedmým místem vyrovnal maximum svého předchůdce, přesto to samo o sobě nestačilo. Museli čekat a dočkali se. Vysněný cíl pomohli naplnit Švýcaři, kteří neutralizovali rozjeté Číňany.

Dlouho to vypadalo, že mužský kvartet bude jediným českým účastníkem. Obrovský úspěch českého curlingu ovšem podtrhli neuvěřitelnými výkony na kvalifikačním turnaji Julie Zelingrová a Vít Chabičovský. O devatenáctileté Julii a o dva roky starším Vítovi se už dlouho mluvilo jako o budoucnosti. Ta se nádherně zpřítomnila už nyní a na krupičkatém ledu plném kruhů se schyluje k velké české jízdě, všechno odstartuje už 4. února.

Ondřej Nováček: Perfektní výkon smíšené štafety biatlonistů

Vedle intenzivního sledování ligového dění nejen v rámci Fotbal fokus podcastů mě dost zajímal i vývoj v rámci kvalifikace mistrovství světa. Reprezentace odpojená od reality si ale přístupem k fanouškům uřízla ostudu a pletky vedení českého fotbalu s výběrem nového reprezentačního trenéra balancovaly vyloženě na hraně trapnosti.

Co mi naopak přineslo ryzí sportovní radost, byla jednoznačně stříbrná smíšená štafeta na světovém šampionátu v Lenzerheide. Od kvarteta Jislová, Voborníková, Hornig, Krčmář to byl vskutku perfektní týmový výkon a zvlášť Krčmář zaválel v senzačním posledním kole, kdy na trati nechal snad i duši. To se to pak na biatlon dívá s velkou radostí.

Vojtěch Jírovec: Podcastová série Praha Berlín Waršava

Přestože mě v letošním roce více zajímala historie domácí cyklistiky, kterou jsme se pokusili zpracovat v podcastové sérii Praha Berlín Waršava, bavilo mě i aktuální dění. Především tedy jarní klasiky: dvě z nich, Milán–Sanremo a Paříž–Roubaix, jsou totiž téměř tím posledním, co Tadej Pogačar ještě nedokázal vyhrát. Jeho letošní jarní souboje s Mathieu van der Poelem patří do zlatého fondu cyklistiky tohoto století.

Tomáš Řanda: Hegemon, který dvakrát slavil Stanley Cup

NHL má po Pittsburghu (2016 a 2017) a Tampě Bay (2020 a 2021) dalšího hegemona, který dosáhl na Stanley Cup dvakrát v řadě. Florida proměnila třetí finále za sebou v obhajobu loňského triumfu a znovu potvrdila, že má ve vyrovnané soutěži nejvyváženější a nejlépe složený tým pro nástrahy play-off.

Floridě se navíc podařilo udržet většinu kádru pohromadě, a přestože v probíhající sezoně prožila pomalejší start, ztrátu v tabulce už dohnala. V druhé polovině ročníku bude zase postrachem konkurentů a kvůli nepříjemnému hernímu stylu neoblíbeným soupeřem ve vyřazovacích bojích.

Není náhodou, že celá řada jejích hráčů se představí také na blížícím se olympijském turnaji, na kterém budou startovat profesionálové ze zámoří znovu po dvanácti letech. Ani problémy s dostavbou hlavní hokejové arény v Miláně by neměly zabránit velké show, jež se bude díky zástupcům NHL odehrávat pod pěti kruhy. Nenechte si ujít ten nejlepší mezinárodní hokej od 11. února.

Otakar Duben: Florbalistky zlomily domácí prokletí

Českému florbalu se dosud domácí úspěch vyhýbal. Muži byli jako pořadatelé na MS už dvakrát čtvrtí, stejně jako před 12 lety ženy. Scénář rozhodujících zápasů nápadně podobný – enormní bojovnost, snaha a nasazení, ale také nedůraz v koncovce a velký díl smůly.

Letos to na šampionátu v Brně a Ostravě mělo být jiné. Florbalistky nastoupily před bouřící vítkovickou halou proti Finkám, které na velké akci ještě neporazily. Před šesti tisíci diváky, druhá nejvyšší návštěva historie MS. Kdy černou sérii prolomit, když ne teď? Ovšem historie se v mnohém opakovala.

Seveřanky se většinu času bránily, jenže český tým nedokázal převahu využít. Dvě tyče, přestřelená prázdná branka, neproměněné trestné střílení. Nerozhodný stav a v koutku duše obava, že to zas dopadne jako vždycky. Jedna chyba a nekonečné zklamání.

Když v čase 58:41 kapitánka Kubečková konečně prostřelila finskou brankářku Maaranenovou a rozhodla semifinálový thriller, chvíli to vypadalo, že hala spadne. Mix všech emocí, radost, úleva, hrdost a někde i slzy štěstí. Historické finále i první medaile doma. Že to v souboji o zlato se Švýcarkami nevyšlo? Možná se jen florbalový vesmír vrátil zas do rovnováhy. Nebo má už teď nejlepší česká ženská generace svůj vrchol ještě před sebou.

Petr Musil: Hokejové triumfy se silnými příběhy

Vážím si, že jsem byl u předávání dvou významných hokejových pohárů. Největší sportovní zážitky roku jsou pro mě ty, které vidím naživo. Prvním silným momentem bylo finále extraligy. Co víc si přát než rozhodující sedmý zápas? Způsob, jakým si Kometa došla pro Masarykův pohár, hokejovou veřejnost upoutal.

Po vítězství v sedmém utkání semifinále proti Spartě zvládlo Brno i duel klíčový zápas s Dynamem. Pravda, sedmý duel finále neměl až takové grády kvůli kontrolovanému výsledku 3:0. Ale následné rozhovory na ledě byly plné silných příběhů – titul kouče Pokorného věnovaný zesnulé dceři, raketový vzestup gólmana Postavy a kapitán Flek se dočkal vytouženého poháru.

Následné mistrovství světa českému týmu tentokrát nevyšlo ideálně. Vítěz ve Stockholmu ovšem sklízel ovace, nešlo mu nepřát. Američané přivezli silný výběr a po 65 letech ovládli světový šampionát. Triumf byl také se silným příběhem. Emotivní. Tohle zlato bylo totiž pro zesnulého Johnnyho Gaudreaua. Jednoho z nejtalentovanějších hráčů současné generace. Jistě by zazářil i na únorových olympijských hrách plných světových hvězd.

Jakub Vaněk: Husí kůže ze senzační jízdy Zabystřana

Podobně jako Ester Ledecká v památném super-G na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu se pustil z kopce dolů s číslem, s nímž ve výsledkové listině málokdo počítal. Ale v cíli to dopadlo úplně stejně!

Jan Zabystřan šokoval na Světovém poháru ve Val Gardeně plejádu favoritů super-G v čele s Marcem Odermattem ze Švýcarska a stal se prvním Čechem, kterému se v závodě elitního seriálu podařilo zvítězit.

Po slavnostním ceremoniálu řekl, že slyšet národní hymnu bylo dojemné. Přiznám se, že jsem měl husí kůži také, a bezesporu jsem nebyl sám. Vítězná jízda rodáka z Kadaně totiž vzbudila na sociálních sítích ČT sport enormní zájem a atakovala rekordní hranice.

Lukáš Strašík: Titulové drama v F1

Když na konci srpna ztrácel Max Verstappen na Oscara Piastriho 104 bodů, vypadalo to na hotovou věc. Když jsme se synem tehdy v létě seděli na cigárku, řekl jsem mu, že jsem na beton přesvědčený, že to Max nakonec dá a Piastri titul nezíská. Nevěřil mi, a ptal se, proč si to myslím. Protože Piastrimu prostě chybí zkušenost, řekl jsem mu. Nestačí jen vyhrávat s nejrychlejším autem, mistr světa musí mít i něco navíc. Něco, co na sebe nabalí jen s postupem let.

Ti nejlepší byli nejlepší proto, že se v začátcích dokázali prosadit – nebo na sebe přinejmenším upozornit – i na autech, která rozhodně k těm nejrychlejším nepatřila: Senna, Peterson, Lauda, Schumacher, Verstappen, Vettel... Abych jich jmenoval jen pár. Byly samozřejmě i výjimky, ale ty pro tentokrát pomiňme.

Pravdu jsme nakonec měli tak trochu oba. Verstappenovi pátý titul v řadě unikl o dva body, mistrem světa se stal Lando Norris, který na sebe v McLarenu upozornil už před pěti lety, kdy to bylo všechno jen ne vítězný tým. Piastri závěrečný tlak neustál, Max ztrátu dohnal a přeskočil ho o 11 bodů.

Jan Dvořák: Nic moc sezona Prskavce nerozhodila

Sezonu začal skvěle, získal další titul mistra Evropy, ale pak přišlo trápení, na které není zvyklý. Vyhrál už co se dalo a většinou několikrát. To pak lidem někdy zamotá hlavu a když přijdou slabší chvilky, je to znát. Moc se nebaví a nepříjemné otázky už vůbec nemusí.

Slavný kajakář a poslední sezony i kanoista Jiří Prskavec se letos dost trápil, ale pořád zůstával v pohodě. Chlapík, z něhož jde pozitivní nálada a který nepřeje nikomu nic špatného, natož soupeřům („No, tak co, byl lepší...“), se nakonec se sezonou loučil opět na stupních vítězů.

Před mistrovstvím světa v Austrálii by na něho vsadil málokdo, ale on se dokázal připravit fyzicky i psychicky a udělal si radost další medailí, bronzovou. Neznám nikoho, kdo by mu ji nepřál. A tak tenhle skromný šampion jen potvrzuje, že lidé od vody už jsou takoví. A jen doufám, že to tomuhle sportu a Prskavcovi zejména ještě dlouho vydrží.

Barbora Peštálová: Kouzlo All England Clubu

Uplynulý rok opět nabídl několik kouzelných příběhů a připomenutí, že Česko má skvělé reprezentanty napříč sporty týmovými i individuálními. Přesto mi nejvíc v hlavě utkvěla osobní vzpomínka na zážitek v podobě tenisové „královské“ pohádky. Sledovat dění All England Clubu v televizi a jeho zákoutí na sociálních sítích je totiž jedna věc, ale prožít si to? To je něco, co by každý sportovní a tenisový fanoušek měl jednou za život zkrátka absolvovat.

Pověsti o bílé prestiži na zeleném trávníku totiž nejsou jen fámy, ale opravdový životní styl. Procházet se areálem po boku největších tenisových legend, koupit si proslulé jahody se šlehačkou, bouchnout si prosecco přímo na tribuně a nechat se oslňovat sluníčkem i tenisovými výkony českých i zahraničních es. To zní jako idylka, která však skrývá i temnou stránku nejžádanějšího turnaje.

Ti šťastlivci, kterým se dostane možnosti zakoupení vstupenek v předprodeji, totiž nemusí absolvovat nekonečnou frontu a neutichající zoufalství, zda se na ně vůbec dostane řada. Ti ostatní smrtelníci musí vytrpět několikahodinové čekání na přilehlém paloučku, který však negarantuje zisk posledních volných Ground passů. Přítomnost Wimbledonu je však cítit všude okolo a i ti „nešťastlivci“ tak alespoň přičuchnou k tomu, co je právem považováno za svátek tenisu. A věřte mi, že jakákoliv velká obrazovka, pohodlí domova a sledování Barbory Krejčíkové či Jakuba Menšíka z gauče se tomu nemůže nikdy vyrovnat.

Vlasta Bártová: Historické MS hokejistek

Loňský rok znamenal pro české reprezentanty mnoho úspěchů a medailí, na něž se bude dlouho vzpomínat. Třeba na bronz Jana Štefely z MS v Tokiu. Svět sportu však není jen o vítězstvích na hřišti či závodišti… V dubnu to byla právě naše země a spolu s ní i celý hokejový svět a univerzum ženského sportu, kdo zažily jednu obrovskou výhru. Tou byla rekordní návštěvnost hokejového mistrovství světa v Českých Budějovicích.

Organizátoři turnaje se pořádně vytáhli, když na tribuny přilákali 122 331 diváků, čímž vytvořili historický návštěvnický rekord v rámci mistrovství světa žen. Atmosféra byla při zápasech domácího týmu neuvěřitelná. Fanoušci české hokejistky hnali svými hlasivkami a pořádně si tuto sportovní událost užívali. Češky sice zažily kolaps v zápase o bronz, ale to je pro mě jen malá kaňka na tom neobyčejném zážitku, kterého jsem mohla být součástí.

Jsem fanouškem všech fanoušků ženského sportu a doufám, že si jejich oblibu a podporu postupně získají i další akce. Jak totiž řekla švédská hokejová reportérka Marie Lehmannová: „Přesně tohle sportovkyně potřebují!“

Marie Magdaléna Landsmannová: Velká naděje pro Hry v Itálii

Další rok, další české úspěchy. Po sportovně nabitém loňském období v čele s olympiádou nebo domácím hokejovým šampionátem se ale nesl v trochu jiném duchu. Týmovými úspěchy zaujali volejbalisté nebo florbalistky, z celosvětového měřítka můžeme zavzpomínat i na MS hokejistů v čele s bramborovými Dány nebo stříbrné rakouské fotbalisty do 17 let. Přesto pohledy všech postupně směřovaly k další velké události, která se kvapem blíží – zimním olympijským hrám.

I proto budu na rok 2025 vzpomínat jako na plný sněhu, ledu, velkých příprav i průběžných úspěchů. Na Světových pohárech se zaskvělo hned několik českých sportovců, ale zlaté medaile a skvělé časy Metoděje Jílka dávají tušit velkou naději do závodů pod pěti kruhy. Nebudeme-li se ohlížet pouze na rychlobruslařský ovál, dařilo se také Zuzaně Maděrové, která ukázala, že paralelní slalom už nemá v Česku jen jednu královnu.