Tak za rok! Předolympijská mise splněna, biatlonisté už vědí, co je v Koreji čeká

Původně se měl ve Finsku v právě probíhající sezoně konat jen IBU Cup. Kontiolahti se Světového poháru ujalo až poté, co se loni v prosinci po dopingovém skandálu vzdala Ťumeň pořádání osmého dílu seriálu.

Na závody nižší kategorie, které finskému SP předcházely, vyrazil Ondřej Moravec kvůli lepší aklimatizaci. Ukázalo se to jako správná volba. Vicemistr světa z Hochfilzenu z vytrvalostního závodu zvítězil ve stejné disciplíně i v Kontiolahti a navíc přidal stříbro ze stíhačky. (více čtěte zde)

A pro předposlední zastávku Světového poháru se navíc nemusel nikam přesouvat. Jen si počkal na kolegy, kteří za ním mířili z dalekého Pchjongčchangu. Pohoda.

Ne taková, jako v Asii. Tak třeba Veronika Vítková, která musela kvůli velkým dýchacím obtížím odstoupit ze stíhacího závodu a následně skončila v nemocnici. (více čtěte zde)

Přikládá to třicetihodinovému letu, před nímž se chtěl právě Moravec vyvarovat. Do toho navíc časový posun, závody až večer místního času, jiná strava... "Byla jsem zničená," přiznala. Komfortně se v Koreji necítil ani Michal Krčmář. A třeba Francouzka Marie Dorinová-Habertová chtěla ve sprintu útočit na medaili, po poslední stojce však musela ze závodu odstoupit.

Jiný případ byl Michal Šlesingr, který rozjížděl nedělní štafetu. Po dobré střelbě při sjezdu spadl a zlomil obě hole. Ztratil tak necelou půlminutu a tím i kontakt s čelem. Češi nakonec skončili osmí. "Pocit, když hrana lyže chytne nějakou nenápadnou stopu a vy se v nejprudším sjezdu v rovné pasáži rozsekáte? K nezaplacení!" uvedl třiadvacátý muž průběžného pořadí.

Ona stopa byla zanesena pískem z okolních golfových hřišť. Na tratích prostě tu a tam vládla špína. "Příroda si trochu zahrávala se sněhem. Jednak byl hodně špinavý, rozbředlý, a bylo teplo. Před štafetami to bylo skoro na tričko, pak začalo mrznout, takže to bylo takové všelijaké, ale za to Korea nemůže," řekl trenér biatlonistů Michael Málek.

Závody jinak podle něj byly profesionálně na výši, stejně tak připravenost organizátorů na zimní olympijské hry 2018. "Areál je připraven pěkně, závody byly na vysoké úrovni," dodal Málek. Od čtvrtka do neděle si nicméně na stadion našel cestu velmi nízký počet fanoušků a takřka hrobová atmosféra měla do tradičních zastávek SP vskutku hodně daleko.

"Ale jinak myslím, že by to za rok mohlo vypuknout," uvedl kouč biatlonistek Zdeněk Vítek. „Na místní podmínky to bylo docela dobré, protože pořadatel není úplně zkušený, jako Nové Město na Moravě, Ruhpolding a tyhle destinace. Ale co se týká biatlonu, určitě připraven je," dodal.

Přesto – stále je ještě na čem pracovat. Ve stadiu příprav se zatím nachází olympijská vesnice. "Ta dostavená není, stojí tam hrubé stavby, takové velké paneláky," řekl Vítek. Právě vesnice se nachází nedaleko biatlonového areálu Alpensia, poblíž skokanského můstku.

Světový pohár se teď přesouvá do Kontiolahti, kam se vrací po třech letech. V roce 2015 se tam konalo mistrovství světa. A Gabriela Koukalová tam odjíždí s pozitivním pocitem.

V Pchjongčchangu totiž spolu s Jessicou Jislovou, Evou Puskarčíkovou a Lucií Charvátovou vybojovala po dosti divoké štafetě bronzovou medaili. "Je to skvělé zakončení," řekla Koukalová, která se při finiši domnívala, že je po Hochfilzenu opět čtvrtá. "Pak se na mě holky seběhly a řekly, že jsme třetí. Byla to velká euforie."

Mistryně světa ze sprintu je navíc ráda, že si mohla vyzkoušet vystoupit na pódium. "Vzbuzuje to příjemné pocity i představy, jak by to mohlo vypadat," zasnila se Koukalová. Zda to dopadne dobře, zjistí biatlonisté od 10. do 23. února 2018, kdy budou v Pchjongčchangu na programu jejich závody.