Potřebujeme, aby byli biatlonisté dobří na střelnici i v běhu, příští sezona snad bude lepší, doufá Rybář
Byla to pro něj první sezona v nové roli. Ondřej Rybář se z pozice šéftrenéra českých biatlonistů přesunul "na židli" svazového sportovního ředitele. Z úzkého denního spojení se závodníky sice trochu vypadl, i tak byl ale všude tam, kde se něco dělo: ať už se to týkalo domácího Světového poháru v Novém Městě na Moravě, mistrovství světa v Östersundu či posledních závodů ročníku na Holmenkollenu. Nyní přichází čas bilancování a hlubších analýz. "Příští sezona by mohla být o něco lepší než tahle," doufá Rybář.
Po letech objíždění Světových pohárů si loni řekl dost. Po diskuzích se svazovým šéfem Jiřím Hamzou se nakonec Ondřej Rybář zhostil funkce sportovního ředitele. A jak v rozhovoru pro ČT sport přiznává, stále se ještě trochu rozkoukává.
"Spousta povinností byla stejná, jako jsem dělal předtím. I v rámci šéftrenéra jsem řešil logistické věci. Na rovinu musím říct, že trénování mě bavilo víc, ale tak to je, vždy je to na úkor něčeho. Už jsem z toho trochu vyklouzl," říká Rybář.
Daleko více času chtěl zkrátka trávit s rodinou. "A tak jsem tu pozici změnil. Víc se rozkoukávám, do další sezony budu myslím pevnější v kramflecích a vědět, co se ode mě čeká."
Jaký je stav českého biatlonu rok po olympiádě? Více v novém Biatlon fokus podcastu:
Spolu s Hamzou a členy realizačního týmu nyní bude analyzovat, co se povedlo, a naopak, kde jsou výkonnostní rezervy. "Za tu poslední chvíli se to hodně různě nahodnotilo. Světlé okamžiky tam byly. Každé pódiové umístění a do nejlepší desítky je pro nás úspěch," říká Rybář.
Ony světlé okamžiky měla na svědomí zejména Markéta Davidová, která skončila na bedně individuálně rovnou čtyřikrát, z toho v Anterselvě brala ve sprintu dokonce zlato. "A vedlo se i ženské štafetě," připomíná čtyřicetiletý Rybář bronz ze SP v Oberhofu zkraje roku.
Mužské kvarteto zase nebylo vůbec daleko od senzačního třetího místa na světovém šampionátu. "To jsou výsledky, které nám dávají naději do další sezony," dodává několikanásobný nejlepší domácí trenér roku. Skvělou sezonu má za sebou z mužského týmu jen Tomáš Krupčík.
Pak jsou tu ovšem ona ale. Veronika Vítková se chytila až v posledních týdnech, Ondřeje Moravce nepodržel běh, Michal Krčmář se občas pral s nevyrovnanými výkony. "Biatlon se musí hodnotit komplexně, oddělit se to nedá," pokračuje Rybář.
Tak tedy: máme tu běh, máme tu střelbu. "Běžecká část v tréninku má většinu času, na úkor toho se musí střílet. Hodiny zatížení tam nejsou jak u běžců. Když na tom budete dobře fyzicky, tím pádem jste na tom lépe s psychikou a na střelnici to jde taky líp."
Jenže jak Rybář dodává, když ze sebe závodník na trati vymačká maximum, na střelnici už pak síly mohou scházet. "Jsou to spojené nádoby, kde člověk musí být připraven. Musí se mu dařit v tréninku, vědět že na to má a pak to umět v závodě prodat."
A přesně to je jeden z bodů, na kterém se bude v létě pracovat. "Byly okamžiky, kdy se nám na střelnici dařilo, chvílemi to v běhu bylo také lepší. Ale my potřebujeme, aby byli biatlonisté dobří na střelnici i v běhu, a v tom máme co zlepšovat."
Postupně by měly do A-týmu nakukovat i nové tváře, stejně jako se to v právě skončené sezoně povedlo třeba u Jakuba Štvrteckého. "Měli bychom to umět využít. Je tady generace, která si to tvrdě odmakala a biatlon dostala nahoru, a mladý se od ní mají co učit. Dokud je tu budou mít a budou schopni se přiučit, co se starejm povedlo, mohou z toho profitovat."
Rybář naráží na fakt, že takový Michal Šlesingr se ještě s kariérou loučit nehodlá. "Biatlon se jako disciplína vyvíjí. Nároky na starý pardy jsou veliký, ale skloubení není od věci. Dravý mládí na druhou stranu žene i tyhle ty."
