Potvrdil jsem si, že je dobré tělo ždímat, dokud to jde, řekl spokojený Moravec

Moravec nejdříve ve Finsku finišoval pro zlato smíšené štafety a bronz vybojoval ve vytrvalostním závodu. "A teď jsem to zkompletoval. Jsem naprosto spokojen. Skoro bych to nejradši zabalil a jel domů," vtipkoval Moravec. Moc dobře ale věděl, že v pondělí nasedne do speciálu a ještě ho čeká finále Světového poháru v Chanty Mansijsku. "Doufám, a zaklepu to, že se mi minimálně ještě jeden závod povede."

Před cestou na šampionát do Kontiolahti si třicetiletý Moravec konkrétní cíle nedával. Letos se zaměřoval na Světový pohár, v kterém je průběžně šestý, a zdá se, že poprvé v kariéře ukončí sezonu v elitní desítce. "A že si odsud odvezu dvě medaile z individuálních závodů, to je super a nad plán," zářil Moravec.

S třemi medailemi je třetím nejúspěšnějším mužem šampionátu. "Super," kývl spokojeně a zopakoval svá slova, které řekl na začátku zimy, že se nehodlá šetřit. "A potvrdil jsem si, že je dobře to tělo ždímat, dokud to jde," řekl.

Stal se z něj specialista na vrcholné akce. Na individuální medaile skoro dosáhl v Ruhpoldingu 2012 i předloni v Novém Městě na Moravě, kde bral bronz se smíšenou štafetou. Loni v Soči měl dvě stříbrné medaile a jeden bronz. Tentokrát má zlato, stříbro a bronz. "Jak to dělám?" ptal se Moravec sám sebe a hned si odpověděl: "Kdybych věděl, jak to umět přepnout, tak to dělám furt. Je těžké vydržet celou sezonu ve formě, ale snažím se to držet. To je klíč, aby se podařilo uspět i na té velké akci."

V Soči Moravec oslňoval perfektní střelbou, především jeho stojka patřila k nejrychlejším. "Střílel jsem neskutečně, ale s tím během jsem nebyl spokojený," vzpomínal biatlonista. Nyní je na tom podle svých slov lépe běžecky i fyzicky. "Jsem proto schopný se s tím na trati vypořádat a těžit z chyb ostatních."

Ke stříbru v hromadném závodu v Kontiolahti mu pomohla i zkušenost ze Soči. Tam skončil ve stejném závodu třetí a stejně jako nyní se v závěrečném kole sešli v boji o medaile na trati čtyři. "Trochu jsem si na to vzpomněl a říkal si, že takhle jsme tam stříleli a jeli taky. To se mi trochu vybavilo, takže jsem rád, že jsem byl schopný to udělat stejně jako tam a vyšel jsem z toho ještě o jednu příčku líp," pochvaloval si.

O stupně vítězů bojoval se Slovincem Jakovem Fakem a s norskou dvojicí Ole Einar Björndalen a Tarjei Bö. "Říkal jsem si, že Björndalena asi sfouknu," neměl strach z legendárního Nora, který má čtyřicet medailí z mistrovství světa. "Takže jsem se nebál, že bych z toho vyšel bez medaile," věřil si Moravec.

A měl pravdu. Nakonec se rozhodovalo mezi ním a Slovincem, s kterým často trénují v Pokljuce, kam Češi jezdí na soustředění. "Věděl jsem, že bude Jakov silný. Znám ho moc dobře a vím, jak je rychlý a výbušný," řekl Moravec.

Před stadionem Moravec na soupeře trošku ztratil a v cílové rovince už věděl, že zlato nezíská. "Bylo to o kousek, ale už jsem neměl síly ani morál, takže jsem to pak už ani nezkoušel. Tak nějak jsem jel za ním, hlídal jsem si Tarjeiho, aby mě neohrožoval, a smířil s tím, že to zlato asi nebude. Přesto je to super," řekl Moravec.