Následuje
Sport ve světě

Často přemýšlím, jestli neskončit jako závodník a nezačít koučovat, přiznal Krčmář

Jeden je stálicí českého biatlonu, druhý jeho nadějí. Michal Krčmář (28 let), majitel stříbra ze sprintu na olympijských hrách v Koreji 2018, a Jakub Štvrtecký, který vstoupí za šest týdnů do své druhé sezony ve Světovém poháru, a to v pouhých 20 letech. Při soustředění v italském Antholzi se otevřeně rozpovídali jak o problémech současného českého biatlonu, tak i o tom, co závodník prožívá, když se mu nedaří.

Jakub Štvrtecký (vlevo) a Michal Krčmář
zdroj: ČT autor: Chalupa Vít

Jakube, dá se od vás v nadcházející sezoně čekat, že prorazíte v seniorské kategorii?

Jakub Štvrtecký: Pokusím se do Světového poháru naskočit, co nejlépe to půjde, ale nesvazuji se tím, že bych měl vozit "nějaké" výsledky. Přece jen pojedu teprve svou druhou sezonu a rozkoukávám se.

Jak velký rozdíl je mezi juniorskou a seniorskou kategorií?

Jakub Štvrtecký: Je to jako ve fotbale, když mladí koukají, jak rychlý je skutečně fotbal mezi dospělými, že se jim zatočí hlava. U nás k tomu ještě přistupuje přesnost střelby, která bývá u starších lepší. Vím z minulé sezony, že když jsem s mým během udělal tři chyby, tak už jsem nepostoupil do stíhacího závodu. Proto doufám, že letos už to bude lepší, hlavně běh. Navíc špička je nejen vyrovnaná, ale nyní už i pořádně široká, vždyť 40 závodníků je srovnaných v minutě a půl.

Na co se v tréninku nyní nejvíce zaměřujete?

Michal Krčmář: Já se minulou přípravu hlavně soustředil na konstantní výsledky střelby. Abych měl výsledky za nula, de facto bez ohledu na čas. A teď jsem se snažil urychlit alespoň tu první střelu, aby to nebyly jen řeči. Je třeba to automatizovat. V tréninku už střílím rychle, ale v závodě člověk, aspoň já to tak mám, podvědomě zpomalí na střelnici a přiskočí tam tři čtyři sekundy oproti tréninku.

Jakub Štvrtecký: Asi spíš na střelbu, protože cítím, že v běhu jsem rok od roku silnější, možná tím, jak dospívám a jsem ve vývinu. Aspoň výsledky testů to potvrzují. A snad se to promítne i do výsledků.

Jakub Štvrtecký
zdroj: Český biatlon autor: Petr Slavík

Proč nastane to zpomalení?

Michal Krčmář: Třeba kvůli tzv. prodýchnutí. Vím, že člověk by měl být nastavený stejně, ale když nechytne tu vlnu, kdy se mu daří, potřebuje více soustředění. Zažil jsem to, kdy jsem na tu vlnu naskočil, tak jsem pak nic neřešil, protože jsem střílel rychle. V minulé sezoně jsem na tom nebyl až tak dobře, takže jsem i na střelnici přijížděl s "blokem", že už mám tak dost velkou ztrátu, protože mi to běžecky nešlo. O to je to opatrnější, o to se člověk víc hlídá. Za 35 až 40 sekund nulu "trefí" skoro každý, ale při 25 sekundách už je tam nějaká míra rizika a těch deset sekund, a i deset pozic, takže se vyplatí riskovat. Je tedy důležité přesvědčit hlavu, aby do toho rizika šla. Já jsem nikdy nebyl extra střelec, mám to vypracované a Kuba to může mít podobné. V tomto případě nemá tlačení se do něčeho smysl, protože to ovlivní i výkon na trati.

Měří vám na tréninku zalehnutí ke střelbě, manipulaci se zbraní? Dbá se i na tohle?

Jakub Štvrtecký: Ano, na každém tréninku nám to stopují. Za jak dlouho se dostaneme do lehu, za jak dlouho vystřelíme.

Dělá se i nácvik dobíjení?

Michal Krčmář: Samozřejmě, ale takových tréninků není úplně moc, protože to není nutné na každém tréninku. Párkrát na soustředění to bohatě stačí. Na Světovém poháru jsou na dobíjení jen dva závody ze šesti. Za sezonu vystřílíme od 16 do dvaceti tisíc nábojů, takže práce s nimi, dobíjení, přebíjení, je každodenním chlebem. Věřte mi, že jsou závody, třeba speciálně tady v Antholzi se člověk potřebuje na tu střelbu uklidnit, protože cítí, že není schopen to odstřílet v takové tepové frekvenci. U televize je to dvakrát delší než naživo.

Když vidíte tady v penzionu fotografie biatlonové legendy Oleho Einara Bjørndalena, co vás napadá?

Michal Krčmář: Že to byl absolutní profesionál, který neustále zkoušel a vymýšlel nové věci. Myslím, že málokdo v porovnání s ním může říct, že je profesionální sportovec. Zaslouží si obrovské uznání.

Máte čas si všimnout novinek? Nové upínání hůlek, lyží, bot?

Michal Krčmář: Člověk to sleduje, ale spíš se k tomu dostane až v zimě. Když se třeba nekvalifikuji do stíhačky, tak se v televizi koukám na to, kdo co jak dělá. Ale není to tak, že když vidíme něco nového u jiných závodníků, tak to hned zařadím. Sledujeme, jaké mají řemeny, jak přebíjí, jakou má polohu ramen u střelby. Ale je lepší to analyzovat po sezoně. V tréninku se soustředím na svoje věci, nemůžu koukat na ostatní. Samozřejmě si drobností všimnu, ale koncentruju se na sebe.

Existuje něco jako malá špionáž? U skokanů na lyžích to tak je.

Michal Krčmář: Asi bych to nenazval špionáží. Každý tým má cestu, jak přijít na nové věci. Ať už spolupracujeme s fakultami, nebo dalšími vědeckými obory, servisními týmy, řešíme mazání a tak dále. Samozřejmě si ale svoje know-how držíme.

Michal Krčmář
zdroj: Český biatlon autor: Petr Slavík

Když někdo z výrobců přijde s novinkou, třeba právě s řemeny, můžete se k nim také snadno dostat?

Michal Krčmář: Ano, navíc biatlonové prostředí je v tomhle hrozně přátelské. Když jsme byli loni v Koreji na olympiádě, tak jsme tam měli společnou místnost na čištění a sušení zbraní. Ondra Moravec se tam s Fourcardem bavil, ukazovali si, jak tu zbraň mají upravenou a radili se o těchto detailech, protože Francouzi přišli s nosnými řemeny, které jsou tenčí, aby neměly takový odpor vzduchu. Takže člověk se vždycky může zeptat, týmy si pomůžou.

Norský vítěz posledního ročníku Světového poháru Johannes Thingnes Bø tvrdí, že je možné v každém závodě sestřelit více terčů a být rychlejší. Je i toto určitý druh motivace?

Jakub Štvrtecký: Určitě, člověk by neměl být spokojený, dokud není tím úplně nejlepším. Ale i když je nejlepší, tak je pořád co zlepšovat. Vždy.

Co u vás víc rozhoduje? Výkon na lyžích a nebo střelba?

Jakub Štvrtecký: Záleží, jak se mi to sejde. Třeba v Rupholdingu jsem střílel 0-0, ale asi se tam úplně "nepovedly" lyže a docházely mi síly, takže jsem byl až kolem 40. místa. Sice může být dobrý den na střelnici, ale nevyjde to na trati. Kde mě tlačí pata, je na střelnici.

Jak dosáhnout toho, aby střelba byla 0-0 a zároveň to byl "úprk"?

Jakub Štvrtecký: To je o tom tréninku. Denně to nacvičuji. Jak na střelnici, tak i společně, kdy jezdíme a hned na to střílíme. Takže nyní už cítím, že i v tréninku a v zátěži dokáži střílet lépe. U mě to chce asi čas. A také si to uspořádat v hlavě.

Novinka v přípravě? Maximální síla

Jak se změnila příprava u mužského týmu v porovnání s loňskem?

Jakub Štvrtecký: Letos jsme zařadili maximální sílu, což asi přinesl trenér Egil Gjelland z Norska. K tomu máme více tréninkových hodin a více jsme začali jezdit speciální sílu na nohy. Myslím, že loni nám chyběla síla do kopců, že jsme ztráceli při prudkém stoupání.

Je Antholz ideálním místem pro závěrečnou suchou přípravu a zřejmě poslední před sněhem? Jak se vyrovnáváte s nadmořskou výškou kolem 1700 metrů nad mořem?

Jakub Štvrtecký: Já jsem tady ještě nezávodil. Podobná nadmořská výška je ve slovinské Pokljuce, kde jsem loni strávil dohromady asi měsíc a půl, tak jsem na toto připravený. Vyrůstal jsem ve vyšší nadmořské výšce, u nás ve Vsetíně jsme 500 metrů vysoko, lyžoval jsem kolem tisíce ve Velkých Karlovicích. Nemám s tím tady v Antholzi problém, líbí se mi tady, trať mi sedí.

V únoru 2020 bude tady v Antholzi mistrovství světa. Vyhovuje vám toto místo víc než třeba Rupholding či místa ve Skandinávii?

Protože trať je taková "jezdivá", tak snad ano a půjde to. (smích)

Bude pro vás dalším vrcholem blížící se sezony Světový pohár v Novém Městě nad Moravě?

Jakub Štvrtecký: Když všechno dobře půjde, tak snad ano. Ale bude záležet, jestli ještě nepojedu juniorské mistrovství světa. Bude záležet na trenérech, kam mě pošlou.

Už se po soustředění v Antholzi těšíte na první sníh?

Jakub Štvrtecký: Ale ano. Už pomalu ano. Ještě předtím pojedeme do německého Oberhofu do sněhového tunelu a pak do Norska na první přírodní sníh.

To ale neznělo moc přesvědčivě o tom prvním sněhu…

Jakub Štvrtecký: No, já se na něj moc nehrnu, protože v zimě si ho užiji až dosyta. Sezona bývá dlouhá a na konci už se těším na teplo. Ale teď to bude ještě o něco horší v Oberhofu, kde je v tom tunelu tma a k tomu krátké kolečko, takže je to náročnější na hlavu, jezdit pořád dokola.

Snad se v mazání tolik nebude experimentovat

Po uplynulé sezoně se řešil servis a lékařské zabezpečení. Už nastaly nějaké změny?

Jakub Štvrtecký: Ale ano, vyměnil se hlavní servisman. Skončil u nás Tom Žídek, měl by ho nahradit Vojta Prášil, který přechází z B-týmu. Snad se to pohne k lepšímu, že se nebude tolik experimentovat jako v minulých sezonách a bude se mazat osvědčeně.

Jakub Štvrtecký
zdroj: ČTK autor: Luboš Pavlíček

Dokážete objasnit, jaký je poměr toho, co dodá do konečného výsledku závodník a co lyže a další vybavení?

Jakub Štvrtecký: Když je dobrý závodník, tak nebývají vidět nějaké nedostatky v servisu. Jakmile máte výkonnostně horší den a máte k tomu špatné lyže, tak je to strašně velký rozdíl. Ale když máte horší den, ale super lyže, tak jste pořád ve hře. My jsme v minulé sezoně měli lyže průměrné, až někdy podprůměrné, takže…

Co se člověku honí hlavou, když má špatný den i lyže?

Jakub Štvrtecký: Je to bezmoc. Člověk se sice snaží jet až do cíle naplno, ale… Skutečně bezmoc, když jedete naplno a trenér vám po třech kilometrech hlásí, že ztrácíte 20 sekund a nevíte, co byste udělal lépe, tak je to složité. Tak to třeba bylo v Rupholdingu, kde jsem jel zpočátku dobře, ale když mi trenéři zahlásili tuto informaci, tak to není pro psychiku příjemné.

Už jste absolvoval i štafetové závody ve Světovém poháru. Ale jaké to je pro tak mladého závodníka, jet s medailisty z olympijských her a mistrovství světa?

Jakub Štvrtecký: Je to zodpovědnost, ale na druhou stranu jsem míval radost, že mi trenér důvěřuje a nasadil mě. Proto jsem se snažil se mu odměnit a předvést co nejlepší výkon. Jasně, byl jsem nervózní a budu i teď, ale spíš se s tím učím žít, více tu nervozitu zvládat. V běhu jede člověk vždy naplno, ale u mě hraje největší roli hlava na střelnici. I mistr tesař se někdy utne, tedy i Johannesu Thingnesovi Bø to někdy nevyjde. Jsme přece jen lidi.

A když něco zkazíte, ti mazáci vás v tom "vykoupou", nebo naopak podpoří?

Jakub Štvrtecký: Vždy podpoří. Říkají, ať to hodím za hlavu a zbytečně se tím nestresuji. V tom jsou super, protože vědí, že se to může stát každému. V tom je ten biatlon tak hezký, ale zároveň tak náročný.

Čemu se věnujete mimo biatlonu?

Jakub Štvrtecký: Poté, co jsem v září odmaturoval, tak jsem začal dálkově studovat trenérství na Masarykově univerzitě v Brně. A když to všechno zvládnu, tak vím, co bych měl dělat po kariéře. (smích)

Michal už je bakalářem na stejné škole…

Michal Krčmář: Proto jsem se nyní pustil do navazujícího magisterského studia, obor kondiční trenér.

Takže je jasné, co budete dělat po kariéře?

Michal Krčmář: Já se často přistihnu, že už přemýšlím víc jako trenér než jako závodník. Přiznám se, že často přemýšlím nad tím, jestli bych už neměl skončit se závoděním a věnovat se bitalonu ze strany trenéra. Ten sport mě baví a k tomu mě láká zkoušet nové věci, vymýšlím v hlavě, co bych s kterou tréninkovou skupinou dělal. Vím, že kolikrát je to na škodu, že bych měl to přemýšlení nechat trenérům.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy