Místo filmů se učím, popisuje svůj program Davidová

Přestože říkáte, že nemáte ráda označení současné ženské české biatlonové jedničky, jste připravená s tím kvůli vašim posledním výsledkům "žít"?

Ale já si pořád nemyslím, že to tak je. Že by ta pozice měla být vůbec nějak označovaná. Jasně, minulá sezona pro mě dopadla super, ale vím, že se to nemusí opakovat. I když bych samozřejmě ráda, aby se to takto opakovalo. (smích) Vím, že je přede mnou ještě dost práce. Také protože až v této sezoně budu zcela v ženské kategorii, v té minulé jsem ještě závodila mezi juniorkami.

Ve Světovém poháru vstoupíte do své čtvrté sezony. V předchozích ročnících jste v celkovém poháru skončila 92., 91., naposledy letos na jaře 21. Bude cílem v nadcházející sezoně atakovat top 10?

Ráda. Nebo spíš, kdo by nerad?! (smích) Ale věřte, nechávám to plynout, přestože se vždy snažím udělat to nejlepší. A ono to nějak dopadne.

Máte někde v hlavě přání, teď zase něco více bodovaných míst?

Určitě, protože bych se ráda posouvala dopředu a vzhůru. Bylo by špatné, kdybych stagnovala anebo ještě hůř, kdybych klesala. Proto bych v této sezoně byla ráda, kdyby tam nebyly tzv. hluché závody, že bych se nekvalifikovala do stíhačky.

A na mistrovství světa v únoru 2020 tady v Antholzi mířit na medailová místa? Zvlášť, když je to místo, kde jste vyhrála svůj zatím jediný závod Světového poháru. Proto by nemělo překvapit, že od vás budou fanoušci čekat medaili…

Ježíš, to jsou strašně velká slova. No ale to by asi měli čekat něco jiného. Vždyť tady vyhrálo už tolik lidí přede mnou a přece to neznamená, že tady budou mít medaili z mistrovství. Ale ano, určitě jsem radši, že je mistrovství světa tady, než třeba v Ruhpoldingu, kde se mi opravdu nezávodí dobře. Ale neupínám se k tomu, že jsem tady vyhrála, že se mi tu daří, vlastně to tu mám ráda a že se sem na to mistrovství těším.

Veronika Vítková toto místo nemá příliš v lásce kvůli nadmořské výšce, jak se vám žije a závodí v 1700 metrech nad mořem? Nemáte s tím problém?

Mně místní nadmořská výška nevadí a jsem s tím tady v pohodě.

Vy jste zřejmě jako jediná mohla být s uplynulou sezonou spokojená. Svazové vedení po ní mluvilo o změnách. Kterou jste pocítila nejvíce? Přišlo něco zcela nového?

Pro mě se nic nezměnilo. Asi ne nic takového, o čem se psalo, co by možná novináři čekali. Možná jedinou změnou je, že nám ubylo dovolené, tedy máme ještě méně času než dřív. (smích) A asi také více jedeme podle norského systému. V zimě se podle všeho změní servis, i když si nemyslím, že měli nějaký velký vliv na ne tak dobré výsledky.

Co si představit pod pojmem norský systém?

Je prostě jiný než český. Není to nic, co by mi vadilo. Nebo jinak řečeno, už jsem si na něj zvykla. Znamená to méně volna, více pomalých dlouhých tréninků, která nás mají připravit na ty těžké a rychlé tréninky.

Byla letošní soustředění nejintenzivnější a nejtěžší, jaká jste v kariéře zažila?

Ne, určitě ne. Byla i horší. (smích)

Jak se tedy chcete posouvat, když…

Ale ono to není tak, že čím víc intenzivní tréninky jsou, tak automaticky znamenají výkonnostní růst a jsou lepší výsledky. To je taková česká idea, že máme pocit, že čím více se trénuje, tím lepší to bude. Ale tak to vůbec není. Celá příprava musí být vyvážená a musí tam být také odpočinek. Ano, jasně, musí se jít někdy za hranu, obecně posouvat vlastní hranice, ale rozhodně to není o tom, že se sedřeme, ale jak potom budeme závodit v zimě.

Souhlasíte tedy s hláškou skokana Jana Matury, že forma se musí vyležet?

(smích) U nás v biatlonu to zase až tak není. Ve skocích je to hodně o hlavě, takže… Ale u nás to skutečně není úměra: čím víc, tím líp. Navíc, každý reaguje na zátěž jinak. Někdo může trénovat méně a bude na tom stejně dobře jako ten, kdo musí trénovat víc. Ale na to si každý musí přijít sám.

Po minulé sezoně prezident svazu Jiří Hamza apeloval na zdraví závodníků a lepší lékařské zabezpečení…

Nemyslím si, že by o nás lékaři a ostatní pečovali špatně. Bohužel se to zrovna tak sešlo, že těch nemocí bylo na jednu sezonu více.

Na co jste se v tréninku více zaměřili? Na kondici a techniku běhu? Nebo na práci se zbraní?

Je to padesát na padesát. Máme tady na soustředění dny, kdy chodíme střílet dvakrát, tedy dopoledne i odpoledne. Jindy však ani jednou a jen běháme. Myslím si, že je to tak, jak to má být. Oběma částem se věnujeme dostatečně a snad je i správně kombinujeme.

Dokážete říct, kolik z celkového výsledku udělá sám závodník a kolik to ostatní, tedy lyže, puška a výbava?

Na procenta to nedokážu vyjádřit, ale vím, že hlavně ve Světovém poháru mají lyže a celkové vybavení na výsledek velký vliv.

S českou reprezentací tady v Antholzi trénuje také ta norská. Měla jste možnost něco odkoukat od Norek?

Ani ne, protože na střelnici se spíš střídáme a když se potkáme, tak se sice pozdravíme, ale moc času na delší povídání to není. Trochu se zasmějeme, ale žádnou rivalitu tam necítím. Ony jsou v pohodě, není to tady jako v tenise a to ani v našem závodním období.

Přesunula jste se do magisterského studia na České zemědělské univerzitě, bude to se závody ještě náročnější?

Věřím, že ne a vyjdu z toho, že když to šlo do teď, tak proč by to nemělo jít i dál. Záleží na tom, jak si to člověk nastaví a zvládá time management. Na "zemědělce" mi pro to ty podmínky vytvořili, tak to snad půjde.

Použila jste krásný "český" výraz time management, co si pod ním u vrcholové sportovkyně a univerzitní studentky představit?

(smích) Třeba že místo koukání se na film se prostě učím. Většinou mám svůj plán na minuty nebo na desítky minut a odvozuje se to od toho, jak jsou tréninky. Po tréninku se učím a stejně večer, až splním vše, co jsem si předsevzala k biatlonu.

Máte někde na papírku napsané, že zápočty musíte zvládnout do tehdy, známky budou takové a na mistrovství světa získáte medaili?

(smích) Až tak si to neplánuji. Kdybych si něco takového musela vést, tak bych si tam napsala, že chci ročník uzavřít v řádném období a že pro medaili na mistrovství světa udělám všechno, stejně jako pro medailová umístění při Světových pohárech.

Johannes Thingnes Bö v rozhovoru pro web ctsport.cz říkal, že závody v Novém Městě na Moravě by měly být v kalendáři Světových pohárů každý rok. Jste stejného názoru, je tam ta atmosféra tak báječná?

Určitě. Závodila jsem tam dvakrát a vždy to byl obrovský zážitek.

Tato sezona je přesně v polovině čtyřletého olympijského cyklu. Už vám někde vzadu v hlavě naskočí příští Hry v čínském Pekingu v zimě 2022, abyste zlepšila svá umístění z Koreje 2018?

Neee, příští olympiáda je pro mne ještě velmi daleko, bůhví, co se do té doby odehraje.