Brabenec oceňuje vliv Satoranského. I když je hráč z NBA, dokáže pracovat pro ostatní, chválí
Kamil Brabenec patřil k poslední basketbalové generaci, která se dokázala probojovat na olympijské hry. Postup svých nástupců na hry v Tokiu tak vnímá jako obrovský úspěch. Legendární basketbalista ocenil vliv kapitána Tomáše Satoranského, týmovou hru a vnitřní sílu. V porovnání s dřívějším československým mužstvem má podle něj národní tým silnější individuality.
"Ty zápasy jsem sledoval a byl jsem rád, že se to povedlo. Nedělal bych z toho zase kdovíjak oslavnou ódu, ale určitě souhlasím s tím, že je to velký úspěch. Jsem rád, že se basketbal konečně zvedl. Ačkoliv jsou naše ženy v krizi, u chlapů se tato generace dokázala vedle mistrovství světa probojovat i na olympiádu," uvedl Brabenec.
Byl rád, že se po 41 letech dočkal pokračovatelů pod pěti kruhy. "Je to pro mě vlastně třetí generace. Osm, devět let se tým nějak vytvářel. Mezitím skončili Pumprla, Welsch nebo Benda, ale ten základ je prakticky tři roky stejný. Navíc se teď vrátil Veselý, který na MS v Číně nebyl," srovnával kdysi vyhlášený střelec.
Za klíčový označil především semifinálový duel s Kanadou, v němž Češi vyhráli v prodloužení 103:101. "Řecko už pak přejeli, to všechna čest. Hráli v pohodě, s chutí a projevila se vnitřní síla mužstva po vítězství s Kanadou. Hráli odvázaně, dobře doskakovali, každý z nich vyvážel balon a dobře si předávali míč," chválil Brabenec.
Ocenil vliv kapitána Satoranského. "Je vidět, že k němu všichni vzhlíží. Je to jediný hráč z NBA, ale také hraje pro družstvo. Nekouká jen na sebe," uvedl Brabenec.
"Kanada hrála tak, že tam každý, kdo dostal balon, hned vystřelil. Nebyla u nich žádná spolupráce, kdežto tohle Tomáš dokáže. Jedna věc je, že těží z Veselého, ale dokáže také najet a shodit to komukoliv jinému. Každý hraje v týmu kolektivně a to je jejich hlavní síla."
Po úvodním nezdaru s Tureckem a dramatu s Uruguayí se Češi i lépe sehráli a zároveň zpřesnili střelbu.
"Podívejte na Schilba, Kanaďané ho nechali volného a on dal 31 bodů. Jednou zahrál střelecky jeden, následně druhý, ale to gros nesl vždy Tomáš, na nějž se všichni upnuli. Díky jeho výkonu se zlepšovali i oni. Vždy tam musí být hráč, na něhož je spolehnutí, že ty body dá, ubrání to nebo rozehraje. I když Tomáš není takový zázračný střelec, jako byl Vlasta Havlík, dokáže najet, shodit a velmi dobře rozehrát, což je pro to družstvo důležité," řekl Brabenec.
Tým z roku 1980 nechtěl s tím současným příliš srovnávat. "Tehdy se hrál jiný basketbal. Toto současné družstvo je na rozdíl od našeho víc vyrovnané. My jsme měli třeba tři, čtyři individuality, kdežto tady jich je třeba hned osm dobrých hráčů. Šest jich je zvenku, mimo Česko, k nim se přidal Schilb nebo Šiřina," řekl Brabenec.
Na účast na OH v Moskvě vzpomíná s rozpaky. I kvůli bojkotu USA dostali reprezentanti po přelosování vedle Sovětského svazu do skupiny Brazílii a s tou v boji o postup prohráli těsně 70:72. Nakonec skončili devátí.
"Bohužel s Brazílií jsme smůlovatě prohráli o koš. Nevzpomínám na to v dobrém, protože když se nedostanete mezi prvních osm, tak už to nebaví vás ani lidi. Neubránili jsme tehdy Oscara Schmidta, který nám dal 23 bodů a byla to škoda," konstatoval.
I proto by si přál, aby se Česku podařilo ze základní skupiny postoupit a dosáhlo dalšího úspěchu. Vedle favorizovaného výběru USA narazí Ginzburgův tým na Francii a Írán.
"I když se mi tenhle nový systém nelíbí, může být výhoda, že udělali tři skupiny po čtyřech a mohou postoupit i dva týmy ze třetích míst. Teoreticky tak můžeme prohrát s USA i Francií, ale když kluci porazí Írán, mohou jít stále na jedno vítězství dál," podotkl.
Osobně by ale radeji vrátil zpět skupiny po šesti. "Jet na olympiádu, která se koná jednou za čtyři roky, jen kvůli třem zápasům se mi nelíbí. Hráčům bych přál, aby porazili Francii a byli třeba ve skupině jasně druzí," dodal Brabenec.
