BLOG: O chobotnicích, Boltově trpkém konci a festivalu atletických příběhů
Byl to vskutku výživný sobotní večer. Večer světové atletiky, kdy se na malém časovém prostoru událo tolik věcí, které by jinak stačily klidně i na několik dní.
Z českého pohledu to samozřejmě odšpuntovaly dvě fantastické medaile. Stříbrný Jakub Vadlejch a nečekaně bronzový Petr Frydrych bojovali pod taktovkou legendárního Jana Železného tak srdnatě, že dokázali narušit německou oštěpařskou hegemonii. Fantazie.
Michaela Hrubá absolvovala v devatenácti své první finále mistrovství světa a neskončila poslední, jak si přála. Zlato získala Ruska - tedy to by se asi nemělo říkat, takže zůstaňme u pojmu neutrální - Marija Lasickeneová. A po prvním neúspěšném dni se Adam Sebastian Helcelet vytáhl hlavně v oštěpu a v desetiboji tak nakonec skončil osmý.
Nebezpečnou rychlostí se valil jeden příběh za druhým.
Pak tu ale také byla dvě ostře sledovaná finále v podobě závodu na 5000 metrů a hlavně štafety 4x100. A v nich se tedy děly věci. Mo Farah se štěstím dosáhl "jenom" na stříbro, Usaina Bolta v závěrečné stovce smolně sebraly křeče ve svalu a pro tituly mistrů světa si zcela nečekaně dosprintovali Britové. Vysoká škola euforie.
Co psát dřív? Rozpůlit se by nestačilo.
Byla to bizarní situace. V momentě, kdy finalistky sprintérské štafety rozdávaly v útrobách olympijského stadionu rozhovory, a mezitím líčili své londýnské dojmy také Helcelet a hned po něm medailoví oštěpaři, vypadala situace následovně nepřehledně.
V mix-zóně panoval neuvěřitelný mumraj desítek novinářů, kteří se s napřaženýma rukama snažili doslova urvat reakce závodníků. Nejlépe několik naráz. Skvělým vynálezem je pro tyhle účely třeba teleskopický mikrofon, který se dá prostrčit i tam, kde je tzv. davový zámek. Ale stále aktuální je i klasické duo: poznámkový notes a tužka.
Během toho už na plochu vcházeli zlatý Gatlin ze stovky a Bolt. Atleti mezitím dál odpovídali, ale všichni měli stejně upřené oči na opačnou stranu k televizím přenášejícím, co se děje na dráze.
Bolt předtím ještě stačil naoko pozlobit maskota šampionátu, ježka Hero. U brány vedoucí na dráhu pak s ostatními Jamajčany sršel výbornou náladou, společně si narazili týmovým gestem a nic nenasvědčovalo tomu, že to tentokrát bude zcela bez medaile.
Šedesátitisícová vřava (bylo opět beznadějně vyprodáno) v ochozech vzrušeně vydýchávala, když Bolt s viditelnou ztrátou v posledním závodu kariéry po několika metrech začal s bolestivou grimasou klopýtat, až se svalil na zem. Zároveň ale sledovala neuvěřitelnou podívanou: domácí to natřeli Američanům.
Řada lidí zřejmě v tu chvíli litovala, že se nenarodili jako kyklop, nebo přinejmenším chobotnice. A Bolt možná taky.
V neděli večer na něj bude pozornost upřená zase. Přijde se s Londýnem rozloučit. Doufejme, že nevyrazí na Bělehrad.
