Zbrusu nový stadion pro nejlepší atlety světa. Za blyštivým projektem stojí i snaha vylepšit si image

Pouhých dva a půl roku to trvalo a na nepříliš půvabném ostrohu na levém břehu Dunaje v jižní části Budapešti vyrostlo Národní atletické centrum. Stadion dokončený v červnu pak už na začátku července pokřtili maďarští atleti a atletky na domácím mistrovství. Šlo však o pouhou generálku před akcí, kvůli které byl sportovní stánek vybudován.

Už v sobotu se zde začne rozléhat dusot těch nejrychlejších nohou na světě, vzduchem budou létat oštěpy, koule, disky či kladiva a na nebe nad arénou se pokusí dosáhnout tyčkaři a výškaři. Do Maďarska se ku příležitosti 19. mistrovství světa upřou zraky celého sportovního (nebo alespoň atletického) světa. Je potřeba se ukázat.

Smysluplná stavba s unikátní střechou

Vzhledu stadionu se ujala domácí architektonická firma Napur a jeho výstavba stála maďarskou vládu okolo 650 milionů eur. Kromě samotné budovy se projekt týkal i revitalizace okolí haly, ve kterém vznikl nový park a také cyklostezka s lávkou, která spojuje město se severním cípem ostrova Csepel.

Projekt udělal z fádního a nevyužitého břehu Dunaje hezké místo, kterému vévodí dominantní stadion. Nová, moderní, ale vzhledově ničím neurážející stavba se pyšní i svou využitelností. Zatímco pro světový šampionát bude mít kapacitu pro 35 tisíc diváků, po akci tu zbydou místa už jen pro 15 tisíc.

Zbourání provizorních tribun ve vrchní části stadionu navíc nijak neovlivní střešní konstrukci a místa budou moci být pro případné další velké akce znovu dostavěna. Zastřešení atletického centra pomocí napínaných kabelových konstrukcí je v Maďarsku jediné svého druhu a jeho realizace se neobešla bez pomoci odborníků z Velké Británie.

Častým strašákem nových sportovišť je fakt, že země kvůli velké mezinárodní akci utratí miliony za megalomanský projekt, který pak nenajde další využití a zůstane jen smutnou vzpomínkou na okamžik slávy. Národnímu atletickému centru snad tento osud nehrozí.

Vzruch v jeho prostorách by měl pokračovat i po odchodu posledního z fanoušků MS. Na oválu budou trénovat maďarské naděje včetně mládeže, zatímco v horní části pevných tribun zbyde po odstranění přidaných míst zastřešená oválná plocha, která vytvoří výjimečné veřejné prostranství. Lidé zde budou moci běhat, posilovat a jinak trávit svůj volný čas.

Reálnou možností navíc stále zůstávají i olympijské hry. Maďarsko se ucházelo už o ty v roce 2024, kvůli nevoli obyvatel ale svou přihlášku v roce 2017 stáhlo. V Budapešti stojí výjimečné a poměrně nové centrum pro vodní sporty, kromě atletického stadionu pak premiér Viktor Orbán zainvestoval třeba i do fotbalové Puskas Areny. Je tak dosti možné, že ke své olympijské vizi kráčí nenápadně krůček po krůčku prostřednictvím jiných akcí.

Vylepšení si image

Přestože by si to Viktor Orbán určitě přál jinak, jeho drahý a zbrusu nový stadion a celé atletické mistrovství světa nejsou bez poskvrnky a bez kontroverzí. Ale stejně jako politici v Číně, Kataru nebo Rusku si je i maďarský premiér dobře vědom toho, že pomocí povedené sportovní akce má šanci vylepšit si v "západním světě" image.

A tak se nezdráhá utrácet a doufá, že lesk devítidenního šampionátu přebije v očích světové veřejnosti, ale i domácích voličů pokulhávající přístup k demokratickým hodnotám a lidským právům, kterým se Maďarsko od nástupu strany Fidesz k moci vyznačuje.

Jedním z příkladů je postoj vlády ke komunitě LGBTQ+. Orbán zavedl přísná pravidla pro zobrazování homosexuality mladistvým a zakázal obsah LGBTQ+ ve školních vzdělávacích programech a v médiích. Vláda nedávno uložila vysoké pokuty knihkupcům, kteří neumístili literaturu zobrazující homosexualitu do uzavřených obalů, jak požaduje zákon na ochranu dětí z roku 2021.

"Ve všech sportech jsou queer sportovci. Myslím si, že je jen škoda, že tyto nabídky stále vyhrávají," řekla Nikki Hiltzová, která se identifikuje jako trans a nebinární a na MS poběží 1500 metrů. "Přála bych si, aby to bylo něco jako: 'Hele, abys mohl pořádat mistrovství, musíš projít tímhle, tímhle a tímhle testem inkluze' nebo tak něčím. Bohužel to tak není," dodala.

Prezident světové atletiky Sebastian Coe ale věří, že benefity z pořádání mezinárodní sportovní akce jsou pro obyvatelstvo země stále větší než nevýhody a fakt, že si pořadatelské země na sportu snaží naleštit image. "Jediné, co vám mohu říci, je, že jsem se nikdy nepodílel na sportu, který by se dostal někam, zejména do náročného prostředí, kde by zanechal danou společnost v horší politické, kulturní a sociální situaci," nechal se slyšet.

Tak jako většina šéfů mezinárodních sportovních organizací si i Coe nad situací umyl ruce. Mluví však o dvou odlišných věcech – o vyznění sportovní události konané v zemi, která potlačuje lidská práva, pro její obyvatele a pak pro zbytek světa, který akci sleduje.