TV debata o nepříjemných věcech? Sportovní prostředí to nedovede, přiznává šéf ČT sport

Před nástupem do České televize jste pracoval v marketingové sportovní firmě, která nakupovala pro ČT vysílací práva pro menší sporty. Byl velký skok přejít na druhou stranu?

Už je to dávná minulost. Přešel jsem řeku, jak tomu říkám. S ČT jsme hodně úzce spolupracovali na všech projektech, vždy pro nás byla klíčová. Držel jsem ve společnosti práva na volejbal, basketbal, florbal, házenou, zastupovali jsme Dominika Haška, dělali projekty Aleši Valentovi. Měli jsme na Kavčích horách řadu sponzorských smluv, dodávali ČT řadu partnerů na to, aby mohla kupovat práva nebo vyrábět přenosy. No a jednoho dne jsem byl osloven tehdejším generálním ředitelem, zda bych neuvažoval o tom, jestli bych nechtěl změnit život.

Robert Záruba pro DVTV řekl, že rozhovory na ČT sport nejsou nepříjemné. Je takový stav podle vás chyba?

Jsem spíš manažer než novinář. Člověk na to má názor, vnímá to, neustále se o tom bavím s Robertem i dalšími kolegy. Za chybu to úplně nepovažuji. Pro sportovní prostředí jsme určitým partnerem a máme divákovi zprostředkovávat sportovní zážitek. Nicméně určitě se ve sportu dějí věci, které stojí za to odhalovat.

Na ČT sport existovala taková obdoba Hyde Parku ČT24, pořad Kamelot. Proč skončil?

Mělo to být férové pro všechny zúčastněné. Na jedné straně lidi s pravdou A, na druhé lidi s pravdou B, uprostřed my jako moderátoři debaty, do toho divácké dotazy. Pořad běžel téměř rok a bohužel pro nás jsme zjistili, že sportovní prostředí vůbec není schopné se otevřeně bavit o nepříjemných věcech. Srovnávám to s politikou, kdy politik neudělá dobrou věc, ale přijde na ČT24, mluví, obhajuje se. Musím bohužel říct, a z toho je člověk nejvíc zklamán, že sportovní prostředí tohle nedovede. Když je úspěch, dokáží to prožít, ale bohužel, když se ne úplně daří, mají s tím problém. Na tom ten pořad vlastně zanikl. Čím dál tím míň byl o tom, co jsme chtěli vysílat, a skončilo to nějakým alibismem, kdy Kamelot nic neřešil. Ten stav ve sportu trvá dodnes.

Nešel by takový pořad dělat bez účasti lidí ve studiu? Nechat prostě prázdné židle, ale pozvat např. odborníky?

Asi by to šlo, ale my jsme jedním ze základních pilířů českého sportu, a proto si myslím, že je od nás férové mít pořad, který dá prostor oběma stranám tak, aby si mohli za svými názory stát a obhájit je, nebo prohrát.

Spolupracujete na investigativě s kolegy z jiných redakcí ČT?

Neříkám, že jako ČT nemáme další pořady, které dokáží odhalovat věci. Třeba Reportéři ČT nebo 168 hodin na tu věc dokáží upozornit a možná je to daleko lepší platforma než sportovní kanál. Kdykoliv přijdou s žádostí o pomoc, vždycky jsme součinní.

ČT sport v těchto dnech slaví desáté výročí své existence. U jejího zrodu byl tehdy jako šéfredaktor redakce sportu Otakar Černý. V jaké pozici pracuje v ČT dnes?

Otakar Černý je externím zaměstnancem, který kontroluje veškerý obsah vysílání. Celý ho projede a upozorní na chyby tak, aby Robert Záruba, David Lukšů jako šéfeditor zpravodajství, já a další kolegové, jsme se k tomu mohli vyjádřit a případné problémy řešit.

Šéf O2 Sport Marek Kindernay tvrdí, že reprízy jsou pro sportovní televizi mrtvá záležitost. Opravdu jsou?

Strašně moc bych si přál, kdybychom mohli vysílat neustále živě. Nevím, jestli by to bylo pro naší veřejnoprávní obrazovku, ale mít z Asie fotbalovou ligu nebo tenisový turnaj tak, abychom vyplnili dopoledne živě, naopak v noci mít americký fotbal... Bylo by to hezké, ale je to nereálné. Když porovnám začátek vysílání ČT sport před 10 lety a současnost, rozsah vysílání přímých přenosů se skoro ztrojnásobil. Jen za rok 2015 to bylo tuším 2300 hodin přenosů. A když je ta šance, což byl na podzim příklad singapurského finále ženského Masters, tak jsme o ceně jednali a podařilo se nám to zajistit. Ale reprízy budou nadále určitě ve vysílání figurovat.

Proč se vlastně ČT sport neprofiluje více do aktuálna, např. zpravodajskou lištou, tzv. crawlem, jak ji diváci znají z ČT24?

My se o tom furt bavíme. Jeden tábor říká, že nejsme zpravodajský, ale sportovní program. Pak jak člověk cestuje a vnímá americké televize, tak si to dovede představit. Myslím, že v této otázce není všem dnům konec.

ČT sport má aktuálně rozpočet zhruba 300 milionů korun, co spolkne jeho největší část?

Dvě třetiny jsou vždycky televizní práva, to je největší a nejhorší část. Mraky televizních smluv jsou nakoupeny v zahraniční měně, a tudíž jakákoliv kurzová změna nám v poslední době velice nepříjemně zacloumá rozpočtem.

Přímé přenosy jsou často kvůli kolizím vysílány i na ČT2, byť bylo deklamováno, že ČT2 už o sportu nebude. Existuje podle vás nějaké elegantnější řešení?

Přiznám se, že to, že sport na programu ČT2 nebude, jsem nikdy neslyšel. ČT má sportovní kanál, tudíž vše, co dokážeme ovlivnit, mám tím na mysli začátky utkání, tak vysíláme u nás. Pokud se stane, že jdou proti sobě dvě divácky významné akce, tak hledáme kroky, jak ty akce divákovi zprostředkovat. Když nemůžeme začátky ovlivnit, týka se to např. Fed Cupu v Rumunsku proti biatlonu v Kanadě, bylo by od ČT sobecké, abychom divákovi tenhle prostředek nebyli schopni zprostředkovat. A pokud divácký ohlas takový není, máme samozřejmě náš web ČT sport, kde přenosy v pohodě probíhají.

Když mluvíte o webu ČT sport – teď je situace taková, že redakce webová i televizní fungují samostatně, odděleně, což může přinášet dílčí komplikace. Nemyslíte si, že by se funkčnost zlepšila, kdyby redakce webu spadala přímo pod sport?

Když se podaří něco významného a rychlého, tak to tady lítá během vteřin, minut a určitě by bylo prospěšnější, kdyby tu redaktoři webu byli přítomni. Pomohlo by to nám všem.

ČT sport by podle vás měla být také o zábavě. Před několika lety jste říkal, že by se vám ve vysílání líbily soutěže či talk-show. To stále platí?

Ne, že bych si nepřál některé typy těchto pořadů. Zrovna si myslím, že kvízová soutěž by nám slušela. My se o něčem podobném bavíme, sportovní divák je takový hádací, rád si informace, které o sportu má, ověří. Talk-show je složitější téma. ČT má dnes šest programů a na některých si najde cestu k divákovi daleko lépe a sport tam je zastoupený. U pana Šípa vnímám desítky sportovců, co tam prošly. Tím, jak chceme být aktuální, nemáme žádné pevné časy, nejsme schopni je garantovat. A tyto pořady potřebují pevné zakotvení.

Česká televize dostala loni v říjnu od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pokutu 350 tisíc korun za scénku s hranolky od McDonald's během studia k MS v hokeji. Product placement a sponzorské vzkazy ve vysílání ČT sport jsou nejen na sociálních sítích hojně diskutovaným tématem. Řadě diváků se např. nelíbí četnost propagace přípravku Clavin pro urychlení erekce, protože u obrazovek sedí i děti.

Rozdělme to. McDonald's byla chyba, osobní selhání. Problém je vyřešen, chybu jsme uznali, dostali pokutu. Udělali jsme spoustu procesních kroků a troufám si říct, že tohle se už nikdy nebude opakovat. Co se týče sponzoringu, tak ČT na svých programech vysílá, co jí zákon umožňuje, je to přesně podle pravidel.

Ten divácký tlak je ale skutečně velký.

To cítím, snažím se diváky vnímat a ovlivňovat nasazení. Ale partneři mají právo si to u nás koupit. Na druhou stranu všechny prostředky, které ČT získává tímhle prostřednictvím, jdou do výroby sportu a nákupu televizních práv. Takže za každým sponzorským vzkazem by člověk měl vidět, že mohl sledovat Petru Kvitovou v rámci Singapuru, že olympijské studio bude v Riu a lidi budou mít hned po skončení závodu možnost vidět živě našeho olympijského vítěze. Všechno se sebou souvisí. Takže McDonald's ano, chyba, ale všechno ostatní je naprosto v pořádku.

Na Slovensku fungovala od roku 2008 sportovní stanice STV3, ale poměrně záhy, už v roce 2011, skončila. Kde se tam podle vás stala největší chyba?

Když ten program končil a ještě se to snažili zachránit, byl jsem tam v nějaké živé debatě a zjišťoval si, jak ta Trojka vysílá. 80 procent našeho vysílání je s českou stopou, ale tam tomu tak nebylo. Nechtěl bych řídit program, který vysílá argentinskou, bolívijskou a holandskou ligu. Člověk má nějakou úlohu a tu by měl plnit, divák to ocení. A to oni nedělali a kromě asi jiných vlivů, které tam hrály roli, možná politických nebo finančních, tak to byl jejich základní kámen úrazu. Nechali si utéct tuzemská práva k hokeji a fotbalu. Byl to takový světový sportovní kanál, ale určitě ne se slovenskou stopou.

V jaké kondici se bude nacházet ČT sport za deset let?

Nejlehčí tohle predikovat není, ale pokud všechno naše okolí pochopí, jak pevný základ v ČT má, tak věřím, že ČT sport bude dál aktuální, bude dál sledovat českou stopu a dál bude zprostředkovávat to nejdůležitější ze sportovního dění.