Marvanová se Záviškou přepsali dějiny. Dokázali to, co nikdo před nimi

Na Tour Divide absolvovali 4500 kilometrů v sedle horského kola. Trasa, která vedla od Skalnatých hor až k mexickým hranicím, prověřila více než řádně jejich vytrvalost i psychiku. "Hlavní gró závodu tkví v tom, že je bez zabezpečení, čímž se odlišuje od všech ostatních. Člověk nesmí mít cílenou pomoc a je odkázán čistě sám na sebe. I když jsme jeli spolu, nemohli jsme sdílet výbavu nebo si vzájemně pomáhat při defektech," popsal Záviška.

Extrémní sportovci zde urazí denně co největší možnou vzdálenost podle vlastních sil. Je absolutně na nich, jak si trasu rozplánují. S sebou vezou minimum výbavy na bivakování, na opravu kola a jen tolik jídla a vody, kolik potřebují k transportu do dalšího města.

Kromě zmíněných pravidel se účastníci musí vypořádat také s většími teplotními rozdíly. "Startuje se v Kanadě, kde může být sníh a mráz (- 5°C), ale během cesty na jih vstříc Novému Mexiku začnou být ohromná vedra (+ 38°C). Právě tato rozmanitost je specifická a zároveň nádherná," pokračoval Záviška, jenž obsadil 27. místo.

Marvanová, která extremní měření sil absolvovala podruhé, považuje Tour Divide za svou nejtěžší zkoušku. "Člověk je 22 dní sám v přírodě. V hlavě se mi honily různé myšlenky. Kde bude spát, jestli nepřijdou medvědi... Na pouštích jsem kontrolovala boty nebo spacák, zdali v nich nejsou škorpióni. Jestli do mě neuhodí blesk, když kolem nejsou žádné kopce a já jsem jediný přitahující element. Proto má tento závod obrovský rozměr," uvedla.

Záviška přiznal, že zmíněný rozměr pochopil až v jeho průběhu. "Tím, že ho Peggy jela poprvé sama, odhodlal jsem se také. Upřímně si nedovedu představit, že bych v určitých místech, kde člověku dojde voda nebo jídlo a do civilizace zbývá 300 kilometrů, byl sám."

Nejdůležitější stránkou Tour je proto správné rozvržení sil. "Čas se sice nestopuje, ale běží nepřetržitě. Řešíme, jak být nejefektivnější, abychom byli schopni ujet co nejdelší vzdálenost během 24 hodin. Je to o nalezení určité hranice toho, jak moc se člověk dokáže omezit v komfortu a jak moc může jít do vlastních limitů," konstatovala Marvanová, která se svým partnerem ujela v průměru 200 kilometrů denně.

Přiznává, že už si bez sportovního adrenalinu nedokáže představit svou existenci. "Závody se staly náplní mého života a budu je dělat dál, dokud na ně budu mít sílu a budou mě bavit tak, jako doposud," dodala.

Putování za polárním kruhem skončilo historickým úspěchem

Dva měsíce před cyklistickým Tour Divide se jednadvacetiletá Marvanová s o dva roky starším Záviškou zúčastnili také Lapland Extreme Challenge ve finské části Laponska, kde za 27 a půl dne ušli samotou 1050 kilometrů. Závod s pětiletou tradicí zdárně dokončili, čímž se stali vůbec prvními sportovci, kterým se to podařilo.

Průměrně překonali na splitboardech 38 kilometrů denně. "Původně jsme chtěli Lapland Extreme Challenge spojit s cyklistikou a absolvovat ho na sněžném kole, ale během prvního ročníku, který jsme nedokončili, jsme zjistili, že to není možné," upozornila Marvanová. 

"Vyznačuje se tím, že zde není přesně určená trasa. Je stanoveno pouze 40 průchozích bodů. Základem je proto vymyslet logistiku, kudy jimi projít, a to je strašně náročné. I to bylo důvodem, proč se nám to nepovedlo napoprvé. Tentokrát jsme věděli, jak se připravit, což bylo klíčem k úspěchu," zakončil Záviška.