BLOG: Jedna výhra a cenné zkušenosti. Švédský příslib českých házenkářek
Zvítězit v úvodním zápase, postoupit do čtvrtfinálové skupiny, potrápit olympijské vítězky, prohrát s nimi o dvě branky, zažít šňůru těsných porážek s týmy evropské špičky a nakonec dostat výprask od severského výběru. Zní to povědomě? To je v kostce bilance českých házenkářek na letošním ME a je zajímavé, že naprosto přesně kopíruje dosud poslední vystoupení na evropské scéně z roku 2012.
Také tehdy se říkalo, že předvedené výkony jsou příslibem do dalších let. Tým ale za 4 roky prošel postupnou přestavbou, přesto je na místě věřit tomu, že šest odmakaných zápasů v Malmö a Helsingborgu bylo pro českou ženskou házenou krokem vpřed.
Ten posun lze poměrně jasně vyjádřit i čísly. Srbsko 2012 - 12. místo, Švédsko 2016 - 10. místo. Nejlepší umístění jakéhokoliv národního týmu od roku 2010. Michaela Hrbková se s třiceti góly drží na páté pozici v tabulce střelkyň a Češky jsou pak po hlavní fázi třetím nejofenzivnějším souborem turnaje. To není málo.
Ano, postupující šampionát odhalil i některé nedostatky. Klesala úspěšnost střelby a především v koncovkách pak chyběla týmu kombinace klidu, zkušeností, někdy i sil a trocha toho vrtkavého sportovního štěstí. Jenže buďme upřímní. Málokdo před mistrovstvím čekal, že se české házenkářky dokážou probít z těžké základní skupiny, že postoupí dokonce se dvěma body a že sehrají skvělé partie s nejlepšími týmy světa.
Po bodu sahaly proti účastnicím olympijského turnaje Černohorkám, olympijské vítězky z Ruska si sice do Švédska nepřivezly oslnivou formu, přesto byla kvalita jejich soupisky nesrovnatelná s tou českou. Od možné a senzační remízy oddělila Češky až špatná rozehrávka v závěrečných vteřinách. Také souboje s Dánskem a Rumunskem se zlomily až v posledních minutách.
Jinými slovy i přes možná frustrující bilanci jedné výhry a pěti porážek se svěřenkyně trenéra Jana Bašného prezentovaly velmi sympatickou hrou a opravdu velkou bojovností. Věřily svému útočnému stylu, od kterého se neodklonily ani ve chvílích, kdy se herně třeba tolik nedařilo. Znovu - to ve společnosti elitních evropských reprezentací není málo. Někteří trenéři dokonce označili český tým za největší převapení turnaje a hovořili o jeho výkonech uznale a s úctou.
Podobně jako v roce 2012 se tým opíral o kvalitní výkon brankářky. Jen místo Barbory Raníkové se tentokrát na evropské scéně ukázala její nástupkyně Lucie Satrapová. Své střelecké schopnosti v každém utkání prokazovala Michaela Hrbková, která nastřílela 30 branek. Kouč Bašný se ale v útočné fázi mohl spolehnout i na další zkušené opory - křídelnici Janu Knedlíkovou nebo spojku Ivetu Luzumovou. Gólově nejlepší reprezentační turnaj pak prožila mostecká Petra Růčková. Česká ofenzivní hra byla zkrátka pestrá a fanoušky během turnaje musela bavit.
Co tedy po herně úspěšném turnaji dál? Ta samá otázka padla i ve zmiňovaném roce 2012. Česká reprezentace se tehdy musela postupně vypořádat s řadou odchodů. Problémy s koleny měly spojky Klára Černá a Helena Štěrbová. Kariéru ukončily i obranné pilíře Petra Vítková s Pavlou Poznarovou.
Zároveň ale několik současných členek národního týmu házenkářsky významně vyrostlo. Iveta Luzumová působí v německé bundeslize a stabilně hraje Ligu mistryň, finále nejprestižnější klubové soutěže si za maďarský Györ letos zahrála Jana Knedlíková. Hned tři české házenkářky v čele s gólmankou Satrapovou působí ve švédském Kristianstadu. Za německý Göppingen pálí ostrými Michaela Hrbková a v Oldenburgu zase řádí 22letá křídelnice Veronika Malá. Na ME se pak v rohu hřiště rozhodně nekrčily ani domácí 20leté naděje Markéta Jeřábková z Mostu a spojka Slavie Kamila Kordovská. To je do budoucna příslib opravdu velké palebné síly.
K tomu připočtěme charismatického kouče Jana Bašného, který od roku 2010 vybudoval a za chodu i přebudoval sebevědomý výběr a postoupil s ním už na 3 velké turnaje. Vzhledem k tomu, že třicet let bude v příštím roce jen dvěma současným členkám výběru, je potenciál pro další zlepšení obrovský. Což ale neznamená, že přijde automaticky.
I Jan Bašný po šampionátu připomněl, že podmínky v české ženské házené v porovnání s evropskými mocnostmi ideální rozhodně nejsou. "Je potřeba se podívat na naše výsledky, ale i na to, jaké máme možnosti, jakou máme ligu a kolik máme hráček, které trénují třikrát v týdnu. Ve Francii tak trénují všechny kluby v páté lize a je tam několik takových lig. U nás tak trénuje třeba jen 50 házenkářek v celé republice."
Ale i v takových podmínkách pořád rostou házenkářky, které se na evropské scéně dokážou slušně prosadit. První krok má česká reprezentace za sebou - umí opakovaně sehrát vyrovnané zápasy s nejlepšími výběry kontinentu. Teď by měl následovat krok č. 2, který je ale podstatně těžší. Něco jiného je totiž hrát vyrovnaně a trápit silné týmy a úplně jiná věc je ty samé soupeře začít porážet. Nakročeno mají Češky slušně, teď je potřeba zkušenosti ze Švédska správně zhodnotit na dalších turnajích.
