BLOG: Analýza UEFA přináší propracovaný obraz českého fotbalu
Český fotbal podle analýzy UEFA v ničem zásadně nevyniká – až na věk ligových trenérů, který byl v srpnu nejvyšší v Evropě. To však není ani zdaleka to nejzajímavější, co se čtenář v pozoruhodném dokumentu evropské fotbalové asociace dozví. Je zde totiž jasně znázorněno, nakolik má český fotbal problémy sehnat prostředky a jak moc je závislý na penězích z Ligy mistrů.
Rozsáhlá analýza, kterou UEFA publikovala ve čtvrtek, poukázala na jediné prvenství, které si česká první liga mohla připsat – její trenéři byli v srpnu loňského roku nejstarší v Evropě s průměrným věkem 52,2 let. Mohlo by to sice nasvědčovat tomu, že v domácí soutěži se neobjevují mladí talentovaní trenéři, nebo nedostávají příležitost, a že se zde točí tatáž jména.
Skutečnost je ale prozaičtější. Stačilo pár měsíců a průměr spadl o necelé čtyři roky na 48,3 let, tedy naprostý střed všech evropských lig. V tom se nachází i průměrný věk hráčů, který je jen o desetinu roku vyšší než v Německu. Zajímavé je ale třeba to, že trenéři jsou na tom z hlediska stability své pozice relativně slušně. Práci během sezony 2014/15 ztratilo 56 % z nich, tedy evropský průměr. Čísla se ale znovu vztahují k jediné sezoně, a nejsou proto příliš vypovídající.
V rozsáhlé analýze klubového fotbalu z dílny UEFA je ale spousta důležitějších informací. A mnohé z nich se týkají peněz a účasti v evropských pohárech. To, že je pro české kluby přísun financí z Ligy mistrů spásný, není žádná nová informace. Sparta se v loňské sezoně dostala až do čtvrtfinále Evropské ligy, ale zatímco to jí vydělalo jeden milion eur (zhr. 27 mil. korun), za pouhý postup do skupiny Ligy mistrů by inkasovala dvanáctkrát více, tedy zhruba 325 milionů korun.
S neúčastí v Lize mistrů přichází prvoligové kluby v součtu cca o 20 % příjmů
Je proto zřejmé, že taková suma má velký vliv na celé české fotbalové prostředí. Analýza UEFA je ale cenná v tom, že poskytuje porovnání a kontext, do jaké míry je celý český fotbal závislý na penězích z Ligy mistrů. A tato čísla jsou poměrně neúprosná. Zastíní totiž jakékoliv jiné faktory a vychylují všechny hodnoty do zcela jiného orbitu.
Analýza srovnává čísla krátkodobě, mezi finančními roky 2014 a 2015. Poslední účast Plzně v Lize mistrů byla v sezoně 2013/14 – a prakticky jen proto, že Viktoria v nadcházejícím ročníku v Champions League chyběla, se výnos celé české ligy snížil o více než 10 % na 51 milionů eur (zhr. 1,4 mld. korun). Přesné číslo UEFA neuvádí, tudíž může jít klidně o pokles deseti, ale i osmdesáti procent. Dodává však, že právě neúčast klubů v základní skupině Ligy mistrů byl primární faktor, který spěl k poklesu příjmů.
Je tedy pravděpodobné, že se výnosy českých prvoligových klubů zmenšily právě zhruba o 12 milionů eur, které Plzeň vydělala při své poslední účasti v Champions League. Právě tady je znát, že hodnota postupu do základní fáze Ligy mistrů je zcela zásadní. Když si sečteme příjmy českých prvoligových klubů, představovala by taková částka 20 % veškerých výnosů. A tak je jasné, že i když Viktoria nikdy neutrácela za hráče obří sumy a nepřekonala v tomto ohledu žádný rekord, její potenciál na transferovém trhu za poslední tři roky stagnuje.
Spolu s příjmy šly v české lize dolů také platy, které se mezi lety 2014 a 2015 snížily o 12 %. Znovu se ale dá předpokládat, že velký podíl na tom měly chybějící tučné bonusy z účasti v Lize mistrů. V platech pro hráče i realizační tým, stejně jako v mnoha ostatních ohledech, by proto bylo pádnější srovnávat roky, kdy na tom byl český fotbal podobně.
Postup do Ligy mistrů nelze brát jako povinnost, ale výraznou nadstavbu
Proto je možná nejvýmluvnější pohled na typ dat, která se meziročně tolik nemění. A to je třeba struktura příjmů prvoligových klubů. UEFA se v tomto ohledu snaží postavit stranou přestupy hráčů. Ty sice v roce 2015 tvořily 36 % příjmů českých celků, jde ale o faktor, který může být velmi nestabilní. To se naopak nedá říct o cenách vstupenek, sponzorství, televizních právech nebo podpoře veřejného sektoru – to vše je většinou rozvrženo do více let s dlouhodobými partnery.
Pokud tedy nebudeme počítat přestupy, kluby v první lize si za rok 2015 vydělaly 59 % příjmů na sponzorských darech (a snad i proto jsou všechny trávníky v Česku oblepeny desítkami reklamních bannerů), 10 % z televizních práv, 8 % z evropských pohárů a 7 % ze vstupenek. 16 procent pak tvoří ostatní příjmy, mezi které lze řadit podporu z veřejného sektoru, nacházení s nemovitostmi a podobně.
Jediné číslo, které lze srovnat s vyspělým západním fotbalovým prostředím, jsou výnosy z evropských soutěží. Pokud kluby ze svých lig hrály na úrovni, kterou vykazují i v koeficientu UEFA, příjmy z LM a EL činí zhruba 10 procent – a zhruba takové číslo lze do velké míry brát jako ukazatel standardu, na který daná liga má. Osm procent, jež za rok 2015 vykázala česká liga, je tedy zcela adekvátní, postup do Ligy mistrů je výrazná nadstavba.
Český fotbal nevydělává dostatečně na fanoušcích
Výrazně nižší je naopak podíl divácké účasti, který se odráží na vstupenkách i na televizních právech. V součtu sedmnáctiprocentní příjmy "z diváků" nejsou příliš pozitivní výsledky, zvláště sedmiprocentní výnosy ze vstupenek jsou pak poměrně tristní. Nelze se přitom příliš odvolávat na malý trh – v podobně velkém Švýcarsku, Nizozemsku či Belgii činí příjmy z práv a vstupenek okolo 40 procent.
Do velké míry jde o východoevropský faktor, v porovnání s podobně úspěšnými zeměmi v koeficientu UEFA ale jde každopádně o velký nedostatek. Pokud by se kluby a celé české fotbalové prostředí chovaly čistě podle ekonomických výsledků, jejich míra zodpovědnosti vůči fanouškům by nemusela být nastavena příliš vysoko.
Lze o tom ale přemýšlet i zcela opačně – tedy tak, že fotbal má v Česku velké rezervy právě v práci s fanoušky. Cestou v tomto ohledu ale není zvyšovat ceny vstupenek. Diváci už dnes ani zdaleka nechodí na stadiony ve srovnatelném počtu s vyspělými ligami a znesnadnit cenu ještě těm zbývajícím by bylo už šibeniční.
Český fotbal hospodaří výrazně ztrátově
Český fotbal by se spíš měl podívat na to, jak přivést více příznivců na stadiony, a způsobů je zde celá řada. V první řadě jde o lepší výsledky, ty ale nemůže mít každý tým v lize. Jde proto také o důvěryhodnější prostředí, výchovu kvalitnějších hráčů nebo zlepšování prostředí na stadionech. Četná výstavba či rekonstrukce nových stánků vedly k zásadnímu nárůstu zájmu o fotbal v Polsku. Pokud se budeme řídit čísly UEFA, pro průměrný český ligový klub může zdvojnásobení návštěvnosti, a tudíž i příjmů ze vstupenek znamenat zhruba třímilionový nárůst v rozpočtu.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak výsledky hospodaření českých klubů. Celkem 29 z 54 evropských prvoligových klubů mělo v roce 2015 větší výdaje než příjmy, a mezi prodělečné země patří i Česko. Jen čtyři ze šestnácti klubů měly vyšší příjmy než výdaje, navíc pět prvoligových klubů hospodařilo se ztrátami většími než 20 procent. Dluhy českých klubů pak v součtu tvoří alarmujících 68 % z jejich celkových příjmů.
Profesionální fotbal sice oproti častým představám nemusí být stavěn jako byznys, ale spíš jako filantropie. Přesto je zřejmé, že velká ztrátovost může v kombinaci s ostatními faktory odradit bohaté vlastníky, aby vstupovali do českého fotbalového prostředí.
