Zlatý rok pro outsidery. Vzepřít se síle velkoklubů a velmocí ale bude stále těžší

I když Leicester v předloňské sezoně strávil 142 dní na dně tabulky, jeho loňský titul nebyl náhodný. V Premier League byly a stále jsou týmy s většími možnostmi a lepšími hráči, veškeré okolnosti se ale sešly ve prospěch Leicesteru. Parádně se chytly dobře vyskautované posily, tým hrál většinou ve stejné sestavě, netrápila ho zranění a v kádru panovala skvělá atmosféra.

V ideální čas přály i podmínky, které Leicester příliš ovlivnit nemohl. Jak dokazuje letošní sezona Premier League, týmům v lize prospívá, když nehrají v evropských soutěžích. Díky tomu soustředí síly pouze na domácí fotbal a mají mnohem více času na taktickou přípravu. Týmy v Anglii jsou také díky obrovským prostředkům z televizních práv stále vyrovnanější v možnostech.

V neposlední řadě Leicesteru pomohlo i to, že mnohé týmy zapomněly, jak proti jejich stylu hrát. Foxes praktikovali takřka anti-moderní fotbal – krajní beci se moc nezapojovali do útočné činnosti, Ranieriho tým rezignoval na vysoký presink, výborně bránil a vyrážel do jednoduchých a rychlých protiútoků.

Nejen Leicester překvapil – prosazovali se outsideři z dalších koutů světa

Právě ve stylu hry se síly Leicesteru potkaly s přednostmi dalších outsiderů. V roce 2016 slavily úspěch týmy s hráči, kteří neměli cestu k fotbalové kariéře vydlážděnou komfortem akademií špičkových klubů. Vedle Leicesteru vyhrál svůj první titul v historii finský IFK Mariehamn a velmi blízko mistrovskému poháru byl i ruský Rostov.

Zvláštní zmínku zaslouží brazilské Chapecoense, které se probojovalo oproti předpokladům až do finále jihoamerické obdoby Evropské ligy, Copy Sudamericana. Jeho cestu k největšímu zápasu v klubové historii tragicky zhatila letecká havárie, při které zahynul prakticky celý klub od hráčského kádru přes realizační tým až po vedení.

Úspěchy nezaznamenávaly jen odepisované kluby, ale také reprezentace. Euro 2016, ale i celá kvalifikace dokázaly, že i týmy z maličkých zemí, jako je Island či Wales, dokážou tvrdou prací na hřišti, jasným systémem a výborným týmovým duchem porážet i ty papírově talentovanější. Vítězství Walesu nad Belgií ve čtvrtfinále Eura nebo výhra Leicesteru na Manchesteru City jsou zápasy, které symbolizují rok 2016 na hřišti možná nejvíce.

Tažení outsiderů na Euru pomohl i rozhodcovský metr. Ve prospěch plynulosti hry byly pouštěny některé zákroky, které by dříve byly pískány jako fauly, což pomáhalo týmům, které své technické nedostatky nahradily větším nasazením a agresivitou.

Stejně tak ale Leicesteru už letos stačilo uškodit i přísnější posuzování faulů v šestnáctce. Obrana Foxes má od začátku sezony problémy při standardních situacích, musela se totiž oprostit od častého držení soupeřů v šestnáctce. I to přispělo k podzimnímu trápení Ranieriho týmu, který je v Premier League momentálně šestnáctý. Také Rostov v Rusku přezimuje na sedmém místě s patnáctibodovým odstupem na vedoucí Spartak.

Právě letošní sezona ukazuje, že úspěchy outsiderů přece jen jsou ojedinělé – v tom smyslu, že stačí malé změny, na které jsou velkokluby zvyklé, ale provinční tým zasáhnou citelně. Oba týmy se přes léto musely vypořádávat se změnami v hráčském kádru, Rostov také se změnou trenéra. Uškodila jim i účast v Lize mistrů, kvůli které se narušila dynamika stabilních základních jedenáctek. Jejich styl také není natolik variabilní, aby se na něj protivníci nedokázali adaptovat.

Odveta velkoklubů – na hřišti i mimo něj

Velkokluby už ale samy stačily zareagovat. A to zaprvé svými výkony na hřišti – Real Madrid má za sebou fantastický rok, ve kterém ovládl Ligu mistrů, mistrovství světa klubů a překonal klubový rekord v počtu zápasů bez prohry. Především si ale elitní celky vydupaly změny na diplomatickém poli. UEFA podlehla jejich dlouholetým hrozbám o založení superligy a očekávají se největší změny ve formátu Ligy mistrů za poslední roky.

Čtyři nejúspěšnější ligy – tedy španělská, německá, anglická a italská – by měly obdržet od sezony 2018/19 čtyři přímá účastnická místa. To výrazně ztěžuje šanci na úspěch klubů z menších zemí a méně bohatých soutěží. České celky tak budou muset v Evropě udělat výrazně více práce než doposud.

Velkokluby tak využily vakua ve vedení evropského fotbalu, který se musel v roce 2016 obejít bez svých největších postav uplynulých let. Dosavadní šéf UEFA Michel Platini nesmí šest let působit ve fotbale kvůli pochybným pěněžním darům od Seppa Blattera, jeho pravá ruka Gianni Infantino je zase od února šéfem FIFA.

Změny jsou každopádně pouze důsledkem rozevírajících se nůžek mezi velkokluby a provinčními celky. Patnáct ze šestnácti nejbohatších klubů v základních skupinách Ligy mistrů si zajistilo i postup do osmifinále – poměr, jaký dosud Liga mistrů nezažila.

Týmy z menších zemí mají dnes díky mistrovské a nemistrovské části v předkolech poměrně příznivou cestu do hlavní fáze. Tady jsou ale kvůli svým výsledkům často do počtu, což je předmětem kritiky elitních soutěží. Ty argumentují, že malé celky nesehrávají v Lize mistrů důstojnou roli.

"Stvořil fotbal Manchester United, nebo Leicester?"

To je samozřejmě pravda, ale za tuto skutečnost si velkokluby mohou jen a jen samy. O jejich vytrvalé nenasytnosti vypovídá každé přestupové okno, ale také informace z jednání o superlize. Spekulovalo se o polouzavřené soutěži, do které by byla kvalifikace pro menší kluby mimořádně těžká. V plánech figuroval i návrh na divokou kartu pro historicky úspěšné týmy – permanentku do Ligy mistrů by tak měl i Manchester United, který se sem přitom loni na základě výsledků neprobojoval.

Výsledný návrh nakonec pro malé země není natolik apokalyptický. Přesto zájmy a povýšenost velkoklubů dokumentují i jejich schůzky s Charliem Stillitanem, šéfem americké poradenské firmy The Relevent Sports. "Liga mistrů nepotřebuje týmy, jako je Leicester," argumentoval na jednáních Stillitano. "Co by řekl Manchester United – stvořili jsme fotbal my, nebo Leicester?"

I kdyby velkokluby neusilovaly o další změny, praxe posledních dvou desetiletí svědčí o tom, že sebevětší záměry udržet ve hře menší týmy nemají proti rostoucí síle velkoklubů šanci. Změnit to přitom může jen máloco. Nenapovídá tomu ani změna ve FIFA, která po příchodu nového šéfa Gianniho Infantina sice schválila reformy, ty ale na záměrech organizace mnoho nezmění, maximálně zajistí její průhlednější chod. A o tom, že i FIFA má v zájmu především zvyšovat zisky a politicky vyhovět členům, svědčí i letošní návrh na rozšíření mistrovství světa na 48 týmů.

Zásadní změny ve fotbale se ale dějí i v důsledku politického dění. Dnešní podobu evropské kopané nejvíce ovlivnilo Bosmanovo pravidlo, které vyplynulo ze vzniku Evropské unie, a tudíž i volného trhu a pohybu pracovní síly. Podobný vliv na fotbal by mohl mít i Brexit. O tom, jestli splaskne bublina Premier League, a zmizí tak obrovské peníze, které putují do anglických i evropských klubů, ale rozhodnou až další měsíce a léta.