Následuje
Slavné dvojice: Romanovi

Život českého quarterbacka? Hodiny u videa, ale i radost na hřišti, říká loučící se Dundáček

V českém prostředí amerického fotbalu byl hvězdou číslo jedna. Ztělesněním talentu i pracovitosti na postu quarterbacka. Na pozici, jež je v tak kolektivním sportu, jakým je americký fotbal, paradoxně tolik individuální. Lídr Prague Black Panthers i české reprezentace Jan Dundáček ale po zisku šestého Czech Bowlu v řadě ukončil kariéru ověnčenou mnoha týmovými i osobními úspěchy. "Je čas věnovat se víc rodině," prozrazuje upřímně.

Quarterback Prague Black Panthers Jan Dundáček
zdroj: caaf.cz autor: Libor Vočadlo

Jaká cesta vedla Dundáčka do pozice nejlepšího "rozehrávače" v tuzemské lize? Americký fotbal totiž ani zdaleka nebyl první sport, který zkusil. Hrál fotbal, vyzkoušel aikido, vodní pólo a až v sedmnácti ho kamarád vzal do juniorky Prague Lions, trénované Martinem Kociánem - jedním z nejlepších českých koučů.

Kroky atleticky výborně připraveného mladíka ale nevedly ihned za hradbu obříků v ofenzivní lajně.

Trenéři pro něj nejprve našli místo na pozici ve středu obrany, později i v defenzivní lajně. "To byl už trochu extrém," usměje se Dundáček při vzpomínce na krátkou epizodu mezi urostlejšími borci.

Až na evropských kempech amerického fotbalu slyšel radu: Na tight enda jsi moc hubený, zkus wide receivera. Trefa, tam začal Dundáček excelovat. Díky své rychlosti a mrštnosti zachytával jednu přihrávku za druhou a patřil k hlavním ofenzivním zbraním Prague Black Panthers, suveréna české ligy.

Touha vynikat

V hlavě talentovaného receivera se ale objevila nová výzva.

"V Česku nebyl v té době žádný kvalitní domácí quarterback a to mě motivovalo. Chtěl jsem se to naučit a chtěl jsem v tom být dobrý," vzpomíná.

Na mistrovství v Itálii ho trenér české reprezentace Daniel Leško vyhecoval k rozhodnutí. Po konci Libora Navrátila na pozici startujícího quarterbacka bylo jasno - přišla Dundáčkova šance.

"Házet jsem moc neuměl, rozhodně ne tak, jak bych si přál. Od začátku jsem byl hodně běhavý typ quarterbacka. Těžil jsem z kvalitní atletické průpravy a dominantní ofenzivní lajny," vysvětluje.

Obratnost mu sloužila jako dobrý základ. Talentovaný rozehrávač útočných akcí díky ní dokázal často utéct z problémů. Na druhou stranu mu to ale výrazně ztěžovalo situaci, když chtěl házet.

"To vidíte i u mladých quarterbacků, když jdou do NFL. Obratnost a rychlé nohy jim občas i škodí," připomíná a přidává svůj zážitek po prvních týdnech "v kapse".

"Na začátku jsem měl růžové brýle, pak jsem si uvědomil, jak těžká to je pozice. Číst obranu, rozhodovat se během sekundy. Naštěstí se to posouvalo k lepšímu. Měl jsem neskutečnou ofenzivní lajnu, po celou svou kariéru. A i přesto, že se postupně v podstatě celá obměnila, byla celou dobu velmi dominantní. Urostlost hráčů v lajně má i své stinné stránky. Třeba když v posledních letech na pozici ofenzivních tacklů hráli bratři Kysilkové, oba se vzrůstem přes dva metry, výhled na házení přes ně byl tak značně limitován. A právě když jsem nic neviděl, měl jsem tendence utíkat."

Být kvalitním quarterbackem i na evropské scéně obnáší poctivou přípravu. Povedené akce v zápasech jsou pouze výsledkem drilu, který se piluje na dvou až třech společných trénincích týdně. Zatímco u některých vrcholových sportů vám stačí často poctivá fyzická příprava a trénink, tady ne. Quarterback ještě větší porci času než na hřišti stráví u videa.

"Třeba i osm hodin týdně," směje se Dundáček při vzpomínce na probdělé týdenní večery.

"O tomhle se manželka nesmí dozvědět..."

Zatímco třeba takový extraligový hokejista si po tréninku na ledě odcvičí svoje v posilovně a mimozápasový den má pak volno, režim českého quarterbacka je přísnější.

Quarterback Jan Dundáček v duelu s Lions
zdroj: ČAAF

"V neděli zápas. V pondělí zhlédnutí videa z posledního utkání a korekce vlastních a týmových chyb. A v úterý video soupeře, abych v úterý byl připravený na večerní trénink a mohli jsme aplikovat změny v útoku podle konkrétního soupeře. V týdnu jsem obvykle přišel z práce, večer jsem byl s dětmi, a když šly spát, tak jsem do noci sledoval videa a připravoval se. Hledal jsem vychytávky, jak chytře přelstít obranu. Jedna věc je si to někde přečíst v článku a druhá to aplikovat v praxi," popisuje.

A co odměna za hodiny dřiny týdně?

Hřejivý pocit z vydařeného touchdownového pasu ve víkendovém utkání a uznání od spoluhráčů i soupeřů. O finančním ohodnocení v českém prostředí nemůže být řeč.

O budoucnost se nebojte

S přibývajícími roky začala být časová vytíženost amatérského sportu pro Dundáčka už dlouhodobě nezvladatelná, a tak přišel rázný krok. Odchod na vrcholu. "Pokud chce člověk hrát fotbal pořádně, tak to s rodinou a prací skloubit dlouhodobě moc nejde, pokud nechce jednu z těch složek zanedbávat. V posledním roce to vypadalo tak, že jsem nedělal v takové míře, jak bych chtěl, ani jedno," vysvětluje důvody konce kariéry. Nepřesvědčila jej ani nová výzva v podobě velice kvalitní rakouské ligy, kam se Prague Black Panthers po odmlce opět vrací.

U amerického fotbalu ale můžete vídat Dundáčka dál. V televizi Sport 2 se spoluhráčem Janem Štieglerem dál tvoří jednu z dvojic komentátorů NFL. Různým stylem komentování se navzájem velmi dobře doplňují. "Honza má neskutečnou paměť na hráče, přehled o hráčských smlouvách. O borcích na ploše ví opravdu hodně. Já se spíš zajímám o playbook různých týmů a technické aspekty hry. Snažím se předvídat, co tým zahraje, a popsat dění na hřišti z pohledu quarterbacka."

Po odchodu legendy vzniklo v českém prostředí amerického fotbalu prázdné místo. Kdo tichého lídra nahradí v kabině PBP? A najde se pro domácí reprezentaci nový kvalitní rozehrávač útočných akcí?

"Toho se nebojím. Někdo se najde určitě a třeba bude umět i házet. Quarterbacka hraje od juniorského věku Honza Bláha z Ústí nad Labem, který teď převzal otěže nad reprezentačním útokem. V Americe na střední škole hraje Jakub Horáček, i ten vypadá zajímavě. Oba kluci začali na pozici quarterbacka mnohem dřív než já, jsou z nastupující generace, která má už fotbal v krvi, protože udělal v Evropě obrovský skok. Oba mají zajímavou perspektivu," předpovídá Dundáček a přidává:

"Navíc neodcházím úplně. Jednou bych rád pomáhal v rozvoji sportu, který mi tolik dal."

Možná jako ofenzivní trenér, možná jako kouč pozice, v které tolik převyšoval ostatní v české Bitters lize, to se ještě uvidí.

"Teď ale musím vrátit rodině čas, který jsem jí kvůli životnímu koníčku tak dlouho odepíral."

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy