Nezhojitelná jizva na srdci Liverpoolu. Při tragédii na stadionu Hillsborough selhala policie i pořadatelé

Pro anglický fotbal nebyla osmdesátá léta úplně ideálním obdobím. Tradiční průmyslová centra, mezi která patřil i Liverpool, zažívala v době vlády konzervativní premiérky Margaret Thatcherové sociální i ekonomický propad. Fotbal se tak čím dál více stával prostředkem pro uvolnění frustrace neprivilegovaných částí společnosti.

Na druhé straně policie i vedení fotbalové asociace jen s obtížemi bojovaly s rowdies na tribunách. Situace eskalovala na tragickém finále PMEZ v roce 1985, kdy vinou násilností příznivců právě Liverpoolu zemřelo na Heyselově stadionu v Bruselu 31 lidí, převážně fanoušků Juventusu.

Do tohoto výbušného mixu ještě přibylo podcenění bezpečnosti na stadionech. Kvůli násilnostem a častému pronikání fanoušků na hrací plochu byly tribuny obehnány vysokým ocelovým plotem. Zároveň byly zejména sektory, ve kterých se scházely fanouškovské "kotle", pouze ke stání.

Rozhodně nelze říct, že by bylo neštěstí na sheffieldském Hillsborough bleskem z čistého nebe. Už v roce 1981, rovněž při semifinále FA Cupu mezi Tottenhamem a Wolverhamptonem, se v tlačenici na stejném místě zranilo 38 lidí.

Tehdejší prezident Wednesday Bert McGee ale na kritiku bezpečnosti povýšenecky odpověděl, že "přece nikdo nemohl umřít". Tribuna Leppings Lane byla přesto poté upravena a rozdělena do tří, po postupu sheffieldského celku do nejvyšší soutěže dokonce do pěti sektorů.

Liverpool s Nottinghamem se na stejném místě utkaly i rok před tragédií a už tehdy došlo k tlačenici mezi fanoušky Reds. Ani toto varování ale nebrala odpovědná místa vážně, byť vedení Liverpoolu podalo oficiální stížnost.

Tragický řetězec chyb

Rovněž pro osudný zápas dostal Liverpool předělenu stejnou tribunu, ačkoliv měla oproti protilehlé Spion Kop End o třetinu menší kapacitu. Přitom se očekávalo, že úřadující anglické mistry přijede do Sheffieldu podpořit více fanoušků než Nottingham.

Ačkoliv bylo divákům doporučováno, aby se ke stadionu dostavili včas, mačkaly se půl hodiny před začátkem zápasu před turnikety Leppings Lane tisíce fanoušků, kteří se chtěli dostat na tribunu ještě před výkopem. Řada z nich navíc bez vstupenky, což však nebylo úplně neobvyklé.

Na vině byly také dopravní omezení a zácpy v okolí města, které zkomplikovaly příjezd diváků. V prostoru se ovšem ocitlo mnohem víc fanoušků, než jich mohly sektory uprostřed tribuny pojmout. Diváci, kterým nebyl povolen vstup, se přitom nemohli z davu dostat a zůstávali na místě. Nepomohlo ani otevření další brány.

Z obavy o bezpečnost zhruba 5000 diváků, kteří se snažili dostat přes turnikety, nechala policie otevřít bránu C, která primárně sloužila jako východ a neměla turnikety. To se nakonec ukázalo jako osudová chyba, neboť vzápětí se tudy začal nekontrolovaně valit dav.

Na tribuně navíc chyběli pořadatelé nebo policisté, kteří by přicházející diváky navedli do vedlejších sektorů, a dav tak směřoval dál do už přeplněných "klecí", takže ve spodních řadách byli diváci vahou příchozích tlačeni na plot. To procházelo dlouho bez povšimnutí všech kromě postižených, protože pozornost byla upřena na začínající zápas.

Hlavní rozhodčí Ray Lewis přerušil utkání až v šesté minutě na upozornění policie. Fanoušci se v tu dobu marně snažili uniknout přelezením přes plot, který se nakonec pod tíhou davu zhroutil. To už ale v tlačenici umírali lidé udušením či ušlapáním.

Bilance neštěstí byla hrozivá. Na místě či týž den v nemocnici zemřelo 94 lidí a na 760 dalších bylo zraněno. O čtyři dny později podlehl zraněním čtrnáctiletý chlapec. Tony Bland pak zemřel v březnu 1993 poté, co jeho rodiče dosáhli jako u prvního pacienta v Anglii u soudu práva na jeho odpojení od přístrojů.

Ve vegetativním stavu dlouho zůstal i Andrew Devine, který zemřel na následky zranění z Hillsborough až v roce 2021. Koroner označil jeho smrt za nezákonné zabití, což uzavřelo celkový počet obětí hrůzného dne na 97. Většině z nich nebylo ani třicet let.

Oběti a viníci

Vyšetřováním příčin tragédie byl pověřen lord Peter Taylor. Jeho závěrečná zpráva z ledna 1990 vedla k zásadním změnám v bezpečnosti na stadionech. V následujících letech zmizely z hledišť ploty a bariéry, zároveň ale musela být ve čtyřech profesionálních soutěžích všechna místa k sezení. Další opatření se týkala prodeje alkoholu na stadionech či turniketů.

Taylorova zpráva ale zároveň poukazovala na nezvládnutou organizaci ze strany pořadatelů a policie. Přesto soud v roce 1991 na základě zmanipulovaných důkazů ze strany policie a křivých výpovědí odpovědných lidí dospěl k verdiktu, že šlo o nešťastnou náhodu.

Poukazováno bylo mimo jiné na údajnou opilost příznivců Liverpoolu, ačkoliv podle Taylora i pozdějšího vyšetřování to na události nemohlo mít žádný vliv. Stejně tak na stadionu ani před ním nedošlo k žádný výtržnostem.

Proti fanouškům se postavil i britský bulvár v čele s The Sun, který publikoval smyšlené informace o krádežích spáchaných na obětech nebo násilí na policistech.

Dlouhá cesta ke spravedlnosti

Rodiny obětí a fanouškovská sdružení nepřestávaly bojovat proti nespravedlnosti ze strany úřadů, s pocitem křivdy ale musely žít dalších dvacet let. Až v září roku 2012, po zveřejnění zprávy nezávislé vyšetřovací komise, se dočkaly oficiální omluvy od premiéra Davida Camerona.

Předseda konzervativců v parlamentu odsoudil selhání policie, záchranných služeb a organizátorů a snahy svalit odpovědnost na oběti. Potvrdil, že policisté záměrně a systematicky usilovali o pošpinění liverpoolských fanoušků a dodávali novinářům informace, které umožnily, aby se pak v tisku mohly objevit "opovrženíhodné výmysly".

Následně se rozjelo největší vyšetřování policejní činnosti v britské historii. V rámci něj vyšlo najevo, že bylo pozměněno 164 policejních zpráv a 116 bylo zničeno, aby kritika za neštěstí nedopadla na policii.

Ta zakrývala selhání své i záchranných složek, které vedlo ke zbytečným úmrtím fanoušků. Podle zprávy komise totiž mohlo být zachráněno až 41 životů, pokud by bezpečnostní složky zareagovaly rychleji.

V prosinci 2012 podal státní zástupce Dominic Grieve oficiální žádost o anulování původních výsledků šetření a nejvyšší soud mu vyhověl. "Čekali jsme na spravedlnost 23 let. Když to všechno začalo, bylo mi 42 let, teď je mi skoro 66," řekl Barry Devonside, který přišel na Hillsborough o syna.

Nedbalost a selhání policie

Vyšetřování a nové soudní líčení trvalo víc než tři roky. Soudní porota ve Warringtonu nakonec rozhodla, že tragédie byla způsobena nedbalostí a špatnými rozhodnutími ze strany policie pod vedením superintendanta Davida Duckenfielda. Vyšetřování rovněž odhalilo množství pochybení při následném zásahu záchranářů.

Závěr poroty, že se jednalo o zabití z nedbalosti, přivítali příbuzní tehdejších obětí s velkou radostí. Ve společném prohlášení uvedli, že závěry poroty zcela potvrzují jejich dlouhý boj za spravedlnost.

Prokuratura zvažovala trestní stíhání celkem 23 osob, obviněno jich bylo nakonec šest. Vedle Duckenfielda také šéf policie hrabství South Yorkshire Norman Bettison nebo tehdejší právní zástupce policie.

Podle prokurátora Aluna Jonese Duckenfield vydal rozkaz otevřít bránu, čímž umožnil stovkám diváků zaplnit již tak přeplněnou tribunu na stadionu. A po katastrofě měl představitelům fotbalové asociace lhát o tom, že diváci bránu vyrazili sami. Obvinění ze zabití z nedbalosti byl ale v listopadu 2019 nakonec zbaven, odsouzen nebyl ani nikdo další.

Až v lednu 2023 se britská policie omluvila pozůstalým a rodinám obětí. "Je nám líto, že se služba takhle zvrtla. Hlavní příčinou tragédie byla policejní selhání, která stále ničí životy rodinných příslušníků. S pozůstalými se často zacházelo necitlivě a u reakcí chyběly koordinace a dohled," uvedl policejní šéf Andy Marsh v prohlášení.