Schody smrti v Ibrox Parku. Při tlačenici po glasgowském derby zemřelo 66 fanoušků Rangers

Nešťastné schodiště 13, které bylo nejbližším východem ke stanici metra Copland Road, bylo terčem kritiky ohledně bezpečnosti už dlouho před tragédií. Při hromadném používání neměl jednotlivec často prakticky žádnou volnost pohybu a byly zdokumentovány případy, kdy byli fanoušci proudícím davem prakticky unášeni, aniž by se dotýkali nohama země.

Už o deset let dříve zemřeli po pádu na schodiště dva lidé, velkým množstvím zraněných skončily i další incidenty v letech 1967 a 1969. Rangers sice během 60. let investovali do vylepšení Ibrox Parku na tehdejší dobu astronomických 150 tisíc liber, právě schodiště 13, které bylo hlavním východem pro zhruba dvacet tisíc lidí, ale zůstávalo neuralgickým bodem stadionu.

Celtic byl na přelomu 60. a 70. let hegemonem skotského fotbalu, ligu vyhrál od roku 1966 devětkrát za sebou a v předchozí sezoně došel v PMEZ až do finále. V Ibrox Parku se při prvním vzájemném duelu v ligovém ročníku tísnilo 80 tisíc diváků, kteří viděli sice dramatický zápas, ale dlouho bez branek. Až těsně před vypršením základní hrací doby skóroval hostující záložník Jimmy Johnstone.

V nastaveném čase ale vyrovnal Colin Stein na 1:1, což vedlo k teorii, že celou tragédii zavinili domácí příznivci, kteří se po gólu Rangers chtěli po schodišti vrátit zpět na stadion a střetli se s těmi odcházejícími. Vyšetřování sice tuto verzi spolehlivě vyvrátilo, "mýtus o Steinově gólu" přesto žil ještě mnoho let po neštěstí.

Pod náporem stovek odcházejících diváků povolily některé bariéry na schodišti číslo 13. Podle nejpravděpodobnější teorie zřejmě několik fanoušků ztratilo rovnováhu, což vedlo ke zmatku ve spodní části schodiště. Do místa ale z horních ochozů nezadržitelně směřovali další diváci, což v kritickém místě vedlo k tlaku ne nepodobnému svěráku. Nikdo se nemohl pohnout, ale lidí stále přibývalo.

"Mohlo to způsobit doslova cokoli, třeba zakopnutí o vlastní nohu," vysvětluje pro BBC odborník na bezpečnost Keith Still, který byl poradcem i při vyšetřování tragédie na Hillsborough. "V tak hustém davu na příkrém schodišti pak dynamiku pádu umocňuje gravitační síla. A když maso a kosti narazí na ocel a kámen, tak je vždy jen jeden vítěz."

V nastalé panice zahynulo 66 osob, většinou na asfyxii způsobenou prudkým stlačením hrudního koše. Některé zemřely vestoje, další pod tíhou živých i mrtvých nad nimi. Ve spodní části schodů byla těla naskládána do výšky skoro dvou metrů. Téměř polovina obětí včetně jediné ženy byla mladší 20 let, nejmladšímu Nigelu Patricku Pickupovi bylo teprve devět. Přes 200 dalších fanoušků utrpělo zranění.

V tlačenici zemřelo i pět z osmi spolužáků z Markinch in Fife, kteří vyrazili na zápas. Trojice přeživších měla štěstí, že fandila Celticu a byla v osudné chvíli v opačné části stadionu. Tragédie na čas otupila i nesmiřitelnou rivalitu mezi oběma kluby. "Když je v sázce lidský život, zdá se, že fanatismus a nenávist k soupeři jsou jen maličkosti. Fanoušci obou stran na tuto katastrofu nikdy nezapomenou," uvedl trenér Celticu Jock Stein.

Tragédie vedla k velké přestavbě stadionu, při které se Rangers inspirovali Vestfálským stadionem v Dortmundu. Po tříleté rekonstrukci byly tři ze čtyř tribun už pouze k sezení a kapacita klesla během deseti let téměř na polovinu. Současný Ibrox Stadium má po rozšíření z 90. let kapacitu necelých 51 tisíc diváků, se všemi místy k sezení. Cena za potřebný impulz ke změnám byla ale stejně jako v případě Hillsborough příliš vysoká.