Zlatí čeští medailisté: prvenství gymnastek a smutek ze smrti Elišky
V Londýně 1948 se československá výprava radovala z celkem pěti triumfů, jeden z nich však měl velmi smutný podtext. Zdrcené se vracely sportovní gymnastky. Sice se zlatem na hrudi za vítězství v družstvech, ale také s urnou své kamarádky a reprezentační kolegyně Elišky Misákové, která přímo v dějišti Her podlehla dětské obrně.
Infekční onemocnění propuklo u Elišky po příletu do Londýna, musela být takřka vzápětí hospitalizována, a jak se zpětně zjistilo, pravděpodobně se nakazila při koupání v Labi v Nymburku, kde celý tým absolvoval předolympijské soustředění. Skutečností je, že tehdy střední Evropu postihla první poválečná vlna dětské obrny, a proto byl i vydán zákaz koupání v přírodě. Gymnastky o něm nevěděly.
Do Londýna odjely jako devítičlenné družstvo s tím, že nejmladší z nich, Věra Růžičková, zde měla působit v roli náhradnice. Osud tomu však chtěl, že nakonec do olympijských bojů zasáhla. "Bylo to pro nás velice těžké, protože jsme předtím byly šest týdnů pořád spolu, takže tady byly obavy, jestli ještě neonemocní někdo další. Taky pořadatelé zpanikařili. Obávali se, že jsme tam tu nákazu přivlekly. Myslely jsme tedy na Elišku, měly strach o ni i každá o sebe," vzpomíná Růžičková.
Do týmu se dostala na základě dvouleté olympijské přípravy pod záštitou Československé obce sokolské, pověřené vedením reprezentace ve sportovní gymnastice. "Na začátku těch dvou let přišlo na první vyřazovací závod 128 žen. Každou soutěží, každým závodem se počet zmenšoval. Prodělaly jsme spoustu soustředění, nácviků, kurzů," dodává pamětnice.
Elišce Misákové udělil Mezinárodní olympijský výbor výjimečně jako deváté člence týmu zlatou olympijskou medaili in memoriam.
Až přišel samotný olympijský závod a československé družstvo se v něm představilo ve složení Zdenka Honsová, Božena Srncová, Miloslava Misáková (sestra nemocné Elišky), Věra Růžičková, Milena Müllerová, Zdena Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová. "Našimi největšími soupeřkami byly Maďarky a Američanky. Celý průběh soutěže jsme se víceméně střídaly ve vedení. O našem vítězství rozhodla poslední disciplína - společná skladba s kužely," popisuje jedna ze zlatých medailistek.
"Před závodem jsme si sedly k sobě a řekly jsme si, že budeme bojovat za Elišku. Že když zvítězíme, že i Eliška zvítězí. Nám se to tedy podařilo, ale Eliška bohužel v noci po skončení naší soutěže zemřela. Když jsme pak stály na stupních vítězů, plakaly jsme. Nebyly to však slzy štěstí, jak si asi diváci mysleli, ale slzy smutku," uzavírá Růžičková hořkou vzpomínku.
