Zlatí čeští medailisté: londýnské žně v rychlostní kanoistice
Londýn 1948 byl z pohledu československé výpravy jednoznačným úspěchem. O vynikající osmé místo v pořadí národů - s bilancí šesti zlatých, dvou stříbrných a třech bronzových - se zasloužili nejen Emil Zátopek, družstvo sportovních gymnastek a boxer Július Torma - ale především rychlostní kanoisté, kteří se postarali o rovnou polovinu sbírky nejcennějších kovů.
Kanoistika patřila už za první republiky mezi výkladní skříně úspěchů československého sportu, což se ukázalo zejména na Hrách v Berlíně 1936, kde se naši vodáci blýskli dvěma zlatými a jednou stříbrnou. Na trati 1000 metrů neměli konkurenci deblkanoisté Jan Brzák a Vladimír Syrovátka, na 10 km byli nejrychlejší dvojicí Václav Mottl a Zdeněk Škrdland. Druhé místo přidal na tisícovce v kategorii C1 Bohuslav Karlík.
Hlavní hvězdou byl tehdy Jan Brzák, přezdívaný "Felix", to podle stejnojmenné postavičky populárního kocoura. Jeho postavičku měl vyšitou na čepici a na saku. "Po olympiádě 1936
a mistrovství světa 1938, kdy měl nejlepší formu, se připravoval na další závody. Bohužel do toho přišla válka. Podle mého názoru tím Felix ztratil možnost získat další dvě zlaté medaile," domnívá se Bedřich Dvořák, legendární trenér, který Brzáka osobně zažil při svých závodnických začátcích. "Voda pro něj znamenala všechno," zdůrazňuje Dvořák.
Před Londýnem sháněl Brzák parťáka do olympijské deblkanoe a volba padla na zdatného singlistu Bohumila "Bóžu" Kudrnu. "Dali to dohromady, protože byli u nás v jednom klubu - v Klubu vodních sportů v Praze-Podolí. Jejich příprava byla velmi zvláštní tím, že to bylo kombinované s turistikou a že každou sobotu a neděli jezdili mnoho kilometrů," vybavuje si Dvořák a na adresu Brzáka dodává, že po celou svou kariéru zůstal věrný pozici "háčka". "Nikdy se nehrnul do zadní pozice, protože prostě lépe uměl ten začátek. Na něm bylo, jaké bude tempo, jaká bude síla," říká Dvořák.
Oproti předválečným olympiádám se konkurence v Londýně zostřila. Výborně na tom byli Američané, i díky novému typu lodi ve tvaru "véčka". "Při tom vlastním závodě to Felix s Bóžou měli dost těžké, protože americká konkurence byla velmi rychlá. Do konce závodu se nevědělo, kdo vyhraje. Ale kluci měli tak nádherný finiš, že tu zlatou medaili o malý kousek vyhráli," popisuje Dvořák. Ve vytrvalostním klání na 10 kilometrů pak vylovili stříbro z olympijského kanálu Václav Havel a Jiří Pecka.
Olympijské double slavil i Holeček
Berlínské cenné kovy českých vodáků stály na startu cesty dalšího úspěšného olympionika, Josefa Holečka. Učarovaly mu natolik, že v patnácti letech sběhl od veslování právě k rychlostní kanoistice. Zamířil také do oddílu KVS Praha. "Tady byli závodníci, kteří vyhrávali mistrovství. Bývali jsme nejlepší oddíl v republice, mnoho let za sebou. To byl taky důvod, proč jsem tady mohl vyrůst," vzpomínal na své začátky Holeček.
Po válce se dal na studia na Vysoké škole obchodní, a jak přiznal, málem už kanoistiky nechal. "Ale když byla olympiáda, tak to byl takový popud, že jsem se do toho opět pustil. Musel jsem se prakticky znova dopracovat na špičku," poznamenal Holeček. Pomohlo mu i to, že Kudrna přesedlal na debla a reprezentační kolega Jánský byl nemocný.
Josef Holeček: "Řeka Temže v místech, kde se konala olympiáda, by podle dnešních parametrů absolutně nemohla být závodní drahou. A kromě toho se to nejelo po proudu, jako na všech jiných místech, ale proti proudu. To by vůbec nevadilo, kdyby zrovna v tu dobu, kdy začala olympiáda, nepřišly velké deště a nevznikla povodeň. Takže my jsme jeli kilometr o minutu déle než se (v tu dobu) normálně jezdil."
"Zůstali jsme tam my dva s Čapkem. Tak nějak jsme si to rozdělili, že já pojedu kilometr a Franta desítku. A byly z toho nakonec dvě zlaté," uvedl dvojnásobný olympijský vítěz, neboť svůj triumf z Londýna dokázal zopakovat i o čtyři roky později v Helsinkách. Ve finské metropoli si pro svou poslední medaili dojel i čtyřicetiletý Jan "Felix" Brzák, který s parťákem Kudrnou vybojoval na kilometru druhou příčku.
