Studuje práva, miluje šachy. Ondřej Perušič může snít i o olympijské medaili

Pochází z volejbalové rodiny, většinu dětství trávil na různých turnajích a zápasech. On sám však preferoval florbal, kterému se věnoval až do devatenácti let. Rodiče ho nechtěli omezovat, jen nasměrovat. "Když mi bylo deset, přišli za mnou s nápadem. Do volejbalu mě nebudou nutit, ale byli by rádi, pokud bych ho alespoň zkusil," popisuje fintu Perušič. Šest měsíců strávil v TJ Petřiny, následné čtyři roky hrál za ČZU Praha, dnešní Lvy.

Ve čtrnácti letech dostal opět navrch sport provozovaný s děravým plastovým míčkem. "O něco více mě bavil, a taky jsem měl na volejbale konflikty s trenérem," vypravuje beachař. Tento přídomek u něj můžeme použít díky Ondřeji Benešovi. "Bývalý spoluhráč za mnou přišel a přemluvil mě, abychom to spolu zkusili na písku," vzpomíná. Od té doby kombinoval obě odvětví. Rozhodnutí, kterému se bude věnovat naplno, ovšem nemohl donekonečna odkládat. "Beachař musí být univerzální. Pokud neumí všechno, slabiny ho doženou. Jsem ambiciózní člověk, touha po dokonalosti mě motivovala." 

Vybrat florbal si snad mladík s příjmením Perušič ani nemohl dovolit. Jeho dědeček Boris je totiž členem stříbrného volejbalového týmu z Tokia 1964. Samozřejmě v šestkách, jejichž vyznavači se na beachaře často dívají skrz prsty. "Dědeček mě vždy podporoval, označil bych ho za poučeného fanouška. Naše výkony vidí prizmatem své vlastní skvělé kariéry. Jsou věci, které se změnily, a on byl zvyklý na nich bazírovat," míní šestadvacetiletý pokračovatel rodinné tradice. 

Perušičovy plány rozhodně nekončí jedním turnajem. Rád by co nejdříve dostudoval práva. "Chtěl jsem to stihnout před Hrami, ale učení se nedalo spojit s přípravou," povídá téměř omluvně. Nyní se jeví jako přesnější termín leden 2022. Chvíle mezi tréninky rád vyplňuje četbou historicko-politologické literatury a milovanými šachy. "Teď je hraji zejména on-line. Zaregistroval jsem se do jednoho klubu, pak vypukla pandemie a já na turnaji odehrál jedinou partii," poznamená. Na kariéru šachisty už je pro něj prý pozdě. "Nicméně se chci zlepšit, co to jen půjde."

Šachy vyžadují rychlé myšlení i analytické schopnosti. Ty hráčům plážového volejbalu občas pomáhají, jindy je údajně brzdí. "Trenér nám vyčítá, že věci promýšlíme až příliš," směje se Perušič, podle kterého je analytické myšlení obecně prospěšné pro život. "Šachy jsou neúprosné, pokud rozebíráte partii, odkryjete své chyby. Sebereflexe je pro sport mimořádně důležitá. Musíte najít slabá místa ve hře soupeře a správně jich využít," říká.

To se snad dvojici přezdívané Perun a Dave podaří na olympiádě. Pokud by Perušič poté dostal možnost více se prezentovat v médiích, má už vybrané téma. "Rád bych připomněl hodnoty, které sport plnil na začátku. Společnost vedl k pohybu, péči o vlastní zdraví, vzájemnému respektu, upevňoval fair play," vypočítává. Ty se bohužel vytrácejí. "Nejvíce obdivuji sportovce, kteří směřují k celoživotní univerzálnosti. Během kariéry vystudují, angažují se třeba v dobročinných projektech," zdůrazňuje. "Nejde přece jen o to, umět dobře odpálit míč nebo rychle běhat," dodává beachař.