Vraštil se Šimánkem se těší na OH: Dostat se tam do finále, pak už je bonus každé umístění
Dodatečná olympijská kvalifikace veslařů v Lucernu se před týdnem povedla posádce dvojskifu lehkých vah Miroslavu Vraštilovi a Janu Šimánkovi. Osmatřicetiletý Vraštil pojede už na třetí olympiádu, zatímco jeho o dvanáct let mladšího kolegu čeká olympijská premiéra. O své dojmy a plány se podělili ve Sportovních zprávách na ČT Sport.
"Bylo to šílené," vzpomínal Vraštil na závod v Lucernu. "Celý závod jsme tahali za kratší konec provazu a na Číňany jsme ztráceli už tak sedmnáct metrů, nezbylo nám nic jiného než šlapat až do konce a myslím si, že takhle dlouhý finiš jsme ještě nikdy nejeli," vybavoval si, jak nastoupili zhruba osm set metrů před cílem.
Ani v cíli hned nevěděli, jestli čínskou dvojici opravdu předjeli. "Ptali jsme se, jak to dopadlo, a ta euforie potom stála za to," svěřil se s emocemi po postupu. Věří, že i když v Tokiu proběhne vše za přísných protiepidemiologických opatření, budou to dobré Hry.
Šimánek byl i celkem rád, že pandemie odložila kvalifikaci až na tento rok. "Přemýšlel jsem o tom před kvalifikací a říkal jsem si, že se cítím líp než minulý rok," přiznal muž, který si v Tokiu vyzkouší atmosféru olympijských her poprvé.
"Ale bylo to i tím, že jsme vlastně nevěděli, co bude. Odkládala se soustředění, pořád se něco měnilo," vzpomínal mladší člen posádky na hektický minulý rok. "Teď už to bylo naplánované dobře a připravili jsme se na soustředění na Slapech."
Vraštil využil podivný minulý rok také dobře. "Měl jsem víc času na jiné věci. Znovu jsem se oženill, narodila se nám holčička, a to taky zvedne náladu," vysvětlil, že nejen sportem živ je profesionální sportovec. "V zimě jsem pak jezdil osobní rekordy, a tak jsem tomu věřil víc než loni, i když to jsem měl formu taky," přiznal svěřenec trenéra Michala Vabrouška, který připravil pro Tokio hned dvě posádky.
"I díky němu máme skvělý materiál, dokáže nám zařídit opravdu to nejlepší," chválí bývalého veslařského šampiona, který už přešel na pozici kouče.
Konkurence v jejich disciplíně je silná. "Často záleží i na tom, jak se před závodem vyspíte a uděláte dobře váhu. Je to opravdu hodně vyrovnané," tvrdí Vraštil.
Lehké váhy totiž musejí dvě hodiny před závodem vážit sedmdesát kilogramů, což s sebou nese také stravovací autocenzuru. "Hned po závodě se pořádně najíme, ale někde vzadu v hlavě to pořád je. Někdy když jím, tak si říkám – tohohle budu litovat," naznačil, že je lepší si váhu držet než pak moc shazovat.
Závěrečnou přípravu na Japonsko absolvují v Chorvatsku. "Tam vyrazíme zhruba za tři týdny," potvrzuje Šimánek.
Kdy odletí do Tokia, ale zatím netuší. "My jsme všechnu energii věnovali kvalifikaci a tohle jsme nechali jiným, ať si s tím lámou hlavu," dodal zkušenější z posádky.
A jak by chtěli skončit na olympiádě? "Dostat se do finále A a tam už pak bude bonus jakékoliv umístění," říká za oba chlapík, který se těší na první velký sportovní svátek.
