Změnila jsem přístup, ale pořád to ve mně vře, říká tenisová rebelka Martincová
V sedmnácti letech odešla ze střední školy a začala se naplno věnovat tenisu. Tereza Martincová toho o deset let později nelituje, je 57. hráčkou tenisového žebříčku. "Nejsem zrovna studijní typ, chci se věnovat tenisu, jak dlouho to půjde, a školu si dodělám potom," říká v pořadu Téma dne ve Sportovních zprávách na ČT sport.
Poslední turnaj jí ale nevyšel, ve Wimbledonu vypadla hned v prvním kole s Karolínou Plíškovou a ve čtyřhře o kolo dál. "S Kájou to byl zápas nahoru dolů. Třikrát nám řekli, že se hrát nebude, pak se hrálo, nakonec jsme to dohrávaly druhý den," vzpomíná na vyřazení v úvodním kole slavného grandslamového turnaje. "Ještě k tomu s Kájou, se kterou se máme rády, to je nepříjemné," dodává.
Právě s kamarádkou na druhé straně kurtu je podle ní hodně nepříjemné hrát. "Člověk se snaží to nevnímat, ale ovlivňuje to přece jen trošku vaše chování. Když hrajete s někým, koho máte rád, tak chcete vyhrát, ale přece jen se víc hlídáte. Nepovzbuzujete se tak jako v jiném zápase," popisuje svoje pocity z porážky 6:7, 5:7.
Daleko nedošla ani s Ukrajinskou Kosťukovou ve čtyřhře. "Hrály jsme spolu poprvé, domluvily jsme se na poslední chvíli. A prohrály jsme se třetími nasazenými, Kosťuková dohrávala zraněná," vysvětlovala tradiční spoluhráčka Markéty Vondroušové, která se ale teprve vrací na kurty po operaci ruky.
"Je velký rozdíl, když hrajete debla s někým, koho znáte, nebo s někým, koho neznáte téměř vůbec. Já ty debly moc nehraji a soustřeďuji se víc na singla. Na velkých turnajích si debla ale ráda dám," vysvětluje, jaký má ke čtyřhře přístup.
Má pověst rebelky, ale už chování na kurtu zlepšuje. "Už je to trošku lepší. Změnila jsem přístup. Hodně jsem se uklidnila, pořád to ale ve mně vře, ovšem už ne do té míry, že bych se nedokázala ovládnout a vypustila jsem z pusy to, co dřív," tvrdí.
K jejímu vnímání stran rozhodčích i diváků nejspíš přispívá sama, aniž by musela něco udělat. "Je to možná i trochu vizáží, tetováním, piercingem. Ale na jednu stranu mi to pomohlo. Vzala jsem to jako velkou zkušenost, že už se to nesmí opakovat. Byla to velká bota, která se mi nesmí stávat, tohle se zkrátka při tenisu nedělá," dodala.
Nelíbí se jí to ani u Nicka Kyrgiose, australského finalisty letošního Wimbledonu, který se nechoval dobře k divákům ani k rozhodčím. "On to nedělá jen ve Wimbledonu, ale zrovna tady by se měl krotit ještě víc než normálně. Tady si dává každý víc pozor. Kyrgios se stává velkou ikonou tenisu, ale to, co předvádí, a nejen v jednom zápase... Na jednu stranu to k němu už patří, ale na druhou by se měl krotit, aspoň ve Wimbledonu."
Loni skončila v nejlepší padesátce žebříčku, letos se chtěla dostat do dvacítky, jenže... "Dlouho jsem se nemohla dostat do první stovky na žebříčku, pak jsem se do ní dostala a hrozně rychle stoupala. Ale dneska si říkám, hlavně hrát, být zdravá a udržet ten level," zjistila na vlastní kůži, ale do dvacítky se stále dostat chce, jen to nemusí být už letos.
"Rozhoduje spousta věcí a ty se mi teď často nesešly. V prvních kolech jsem hrála často s holkama z první dvacítky. Je těžké stoupat výš a výš i udržet si pozici. Stále obhajovat body, přijde zranění, je to hrozně těžké," říká, k čemu došla.
Váží si i toho, že se dostala do týmu pro Pohár Billie Jean Kingové. "Bylo to skvělé. Sen, který se mi splnil. Pro mě je to neskutečná možnost a jsem ráda, že jsem se tam dostala," uzavřela rozhovor.