BLOG: Žádná vosková figurína. Bojovnice Strýcová postupuje a inspiruje
Před sedmnácti lety vyhrála juniorku na grandslamovém Australian Open, bylo jí šestnáct a tenisový svět čekal, zda na tenisové obloze vyjde další velká hvězda. Dočkal se však jen hvězdičky, která spíš blikala, než aby zářila. Na žebříčku WTA byla Barbora Strýcová nejvýš před třemi lety, kdy vystoupala na šestnácté místo. Co by za to jiná dala – ale od ní se čekalo víc.
Teď je čtyřiapadesátá, ale zrovna maká na největším úspěchu kariéry, která se ve třiatřiceti letech přece jen už pomalu začíná chýlit ke konci. Na trávě Wimbledonu se jí daří náramně. Na cestě do semifinále ztratila jediný set, to když s Belgičankou Mertensovou v osmifinále přežila klinickou smrt a po prohrané první sadě za stavu 2:5 a 15:40 ve druhém setu se neuvěřitelně zvedla, zápas otočila o 360 stupňů a postoupila.
Potvrdila, že je bojovnice, která tenisem žije - umí se na kurtu pohádat sama se sebou, a i když její slovník často zahrnuje výrazy akceptovatelné až po desáté hodině večerní, je radost se na ni dívat. Na rozdíl od mnoha jiných hráček, které emoce nechaly doma a jejich kamenné tváře připomínají návštěvu muzea voskových figurín, u Strýcové víte vždycky jasně, že tady o něco jde.
Někdy je toho sice až příliš, ale ve městě gentlemanů se i ona trochu zklidnila a vypadá to, že jí to hodně svědčí. Bude hrát o finále a neklepe se strachy, že něco zkazí – užívá si to a rve se o každý míček. Hraje atraktivní tenis a dostala se s ním poprvé přes grandslamové čtvrtfinále. "Naplňuju to, na čem jsem léta pracovala," konstatovala věcně.
Sezonu měla silně proměnlivou. Hrála semifinále v Istanbulu a hned poté v Praze. Jenže pak přišla série tří porážek v prvních kolech v Madridu, Římě a Paříži. Do konce května měla poměr výher a proher pasivní 12:13. Ale pak přišlo travnaté období a semifinále v Birminghamu, po něm sice v Eastbourne vzdala zápas prvního kola Hercogové, ale na dvorcích All England Clubu už byla opět správně nažhavená.
Teď ji čeká slavná Serena Williamsová. Americká ranařka, která vyhrála v Londýně už sedmkrát. Jenže Strýcová tvrdí, že se nebojí a půjde si semifinále užít. "Budu se držet své hry, a udělám maximum," vzkázala před čtvrtečním zápasem a uvidí, jestli to bude na americkou legendu stačit.
Ať už to dopadne tak nebo tak, Strýcová jen potvrdila, že český ženský tenis je na tom výborně a pořád má z čeho brát. Vedle Kvitové s Karolínou Plíškovou dál rostou Vondroušová, Muchová i Siniaková a příběh Strýcové je nyní možná příkladem pro další zatím bezejmenné hráčky, snící o velké kariéře. "Byl to vždycky můj sen, vždycky jsem chtěla zahrát dobře právě tady a teď jsem to dokázala," potvrdila česká semifinalistka Wimbledonu, že sny jsou cestou k realitě.
