Bartoliové pomohl k vysněnému titulu svérázný styl, který jí vštípil otec
Londýn - Bylo to emotivní finále a ta méně favorizovaná hráčka ho zvládla možná i díky cvičným úderům naprázdno mezi výměnami. Lidé na Waltera Bartoliho pohlíželi jako na podivína, když zahodil obvyklé postupy a začal se svou dcerou pracovat neortodoxními metodami. Marion Bartoliová si pod jeho vedením osvojila svérázný styl, kterým často budila posměch, ale pomohl jí na druhý pokus zvládnout grandslamové finále a vybojovat ve Wimbledonu premiérový titul.
Osmadvacetiletá francouzská tenistka se posledních šest let drží v první dvacítce žebříčku WTA, v této sezoně se ale spíše trápila a ani jednou nepřešla přes čtvrtfinále. Ukončila spolupráci s otcem a krátce se připravovala s Janou Novotnou (ta nechyběla při finále v hledišti), pak se ale vrátila k Walteru Bartolimu.
Před startem Wimbledonu stejně jako Lisická nepatřila mezi adeptky na titul. Její obouručný styl, s nímž hraje míče brzy po odskoku, neustálé poskakování a procvičování úderů mezi výměnami a dodržování stejných rituálů v přestávkách však tentokrát zafungovaly dokonale. Bartoliová navázala na triumf své rádkyně Amélie Mauresmové, která v roce 2006 ve Wimbledonu vyhrála jako dosud poslední Francouzka.
"Vyhrála jsem ve dvou setech. Za celý turnaj jsem neztratila ani set. Ani v tom nejskvělejším snu jsem si nemohla vysnít tak perfektní okamžik," řekla po finálovém triumfu, po němž se běžela do hlediště obejmout s otcem a Mauresmovou. Po složitém hledání, při němž si prý sáhla až na dno, konečně všechno zapadlo na své místo.
"Být jako všichni je nuda"
Bartoliová si tak mohla vychutnat nejsladší odměnu za to, že si dovolila být jiná. "Vždycky jsem byla taková, lišila jsem se," řekla. "Myslím ale, že být jako všichni ostatní by bylo nudné," dodala.
Zatímco v její polovině pavouka favoritky jako Maria Šarapovová či Viktoria Azarenková skončily dřív, než se s nimi mohla utkat, Němka Sabine Lisická vyřadila na cestě do finále obhájkyni Serenu Williamsovou i loňskou finalistku Agnieszku Radwaňskou. I proto byla před sobotním zápasem považována za favoritku.
Na rozdíl od Bartoliové, která se držela staré poučky svého otce, že dobrá hráčka si musí vytvořit vlastní rutinu a neustále ji dodržovat, ale finálový duel nezvládla. Zatímco Bartoliová neustále hopsala, cvičila údery a pumpovala zaťatou pěstí, Lisická už v prvním setu jen stěží držela slzy. Ve druhém ji emoce přemohly ještě víc.
"Ráno jsem se cítila dobře, ale tohle je příležitost, která se vám nenaskytne každý den," řekla Lisická. "Už vstup na kurt je jiný. Jdete s květinami, jdete společně. Všechno je trochu jiné, ten pocit, atmosféra," líčila, proč byla už před začátkem finále svázaná nervozitou. "Ale poučím se z toho. Už jsem to dokázala dřív, zkušenosti mi vždycky pomůžou," dodala Němka, jejímž grandslamovým maximem dosud byla semifinálová účast ve Wimbledonu z roku 2011.
