Lehečka: Fyzicky jsem se na kurtu cítil dobře a to, že jsem vyhrál, byl jen bonus
Vítězství v úvodním kole turnaje Masters v Cincinnati mělo pro Jiřího Lehečku větší cenu než všechna předchozí v sezoně. Po tříměsíční pauze způsobené únavovou zlomeninou obratle si dvaadvacetiletý tenista užívá, že se může opět naplno věnovat sportu.
"Byl to úžasný pocit. Nejdůležitější bylo, abych se zase cítil zdravý a necítil žádnou bolest, což se stalo. Byl jsem úplně bez bolesti. Fyzicky jsem se na kurtu cítil dobře, což pro mě bylo nejdůležitější, a to, že jsem vyhrál, byl jen bonus," řekl Lehečka.
V lednu v Adelaide získal první titul v kariéře, skvěle rozjetou sezonu ale zastavilo na začátku května v Madridu zranění. "Od začátku antukové sezony jsem se trápil se zády," vzpomínal Lehečka, který dlouho věřil, že nejde o žádný vážný problém. Už předtím se totiž kvůli potížím odhlásil z turnajů v Monaku a Barceloně.
"Nehrál jsem vůbec. Dělal jsem jen nějakou rehabilitaci a tak. Všechny signály a skeny nám ukázaly, že záda jsou v pořádku," pokračoval. Bolesti se ale v Madridu hned od prvního kola vrátily. "Bylo to pořád horší a horší, až to bohužel skončilo v semifinále s Félixem," připomněl utkání s Augerem-Aliassimem, které za stavu 3:3 v úvodním setu skrečoval.
Nicnedělání bylo náročné po všech stránkách
Následná vyšetření odhalila únavovou zlomeninu bederního obratle a Lehečka musel na další dva měsíce odložit raketu. Přechod ze stavu, kdy měl na dosah triumf na prestižním turnaji Masters, do naprostého nicnedělání byl pro rodáka z Mladé Boleslavi těžký i psychicky.
"Tenhle druh zranění je špatný i v tom smyslu, že nemůžete vůbec nic. Musíte jen ležet. Můžete jen trochu chodit. Máte zakázané všechny normální pohyby, které jste běžně dělal," nastínil počátky rehabilitace. "Vzít do ruky raketu nepřicházelo v úvahu. Jít se normálně proběhnout nepřicházelo v úvahu. Nic z toho jsem nesměl, takže to pro mě nebylo lehké ani mentálně, protože jsem hodně aktivní člověk," přiznal.
Nejtěžší bylo vydržet v klidu i v době, kdy už ho nic nebolelo. "V běžném životě mimo kurt už jsem mohl dělat cokoliv. Říkal jsem, že bych mohl zajít do tělocvičny nebo si jít zaběhat, že už mě nic nebolí. Ale všichni říkali: 'Ne, ještě nemůžeš'," popsal zrádné období, kdy stále hrozilo, že se zranění opět zhorší. "Doktor mi říkal, že tohle zranění je mrcha, že i když se cítím dobře, musím tomu dopřát spoustu času a odpočinku."
Berdychova podpora
Hodně mu pomohla podpora bývalé světové čtyřky Tomáše Berdycha, jehož rady coby mentora v sezoně využíval.
"Říkal mi: 'Nespěchej, nespěchej. Brzo budeš mít tenisu zase až dost. Tak si pro něj udělej v hlavě místo'," konstatoval Lehečka, jenž během nucené pauzy klesl v žebříčku z 23. na 35. místo.
Poprvé se na kurt vrátil 7. července. "Pamatuju si, že jsem si pinkal asi 10, 15 minut se svým trenérem (Michalem Navrátilem). V podstatě jsme se na sebe jen usmívali, koukali a říkali, jak hrozné to bylo," připomněl si s úsměvem. Postupně se ale vše zlepšovalo a nyní věří, že se vrátí na předchozí úroveň.
"Teď je pro mne nejdůležitější, abych se den po dni cítil lépe, cítil se dobře na kurtu, cítil se jistě a nabral sebevědomí. To je můj cíl. A samozřejmě být zdravý a hrát bez bolesti," dodal Lehečka, jenž si během nucené pauzy pořídil nové tetování – dvě vzájemně se prolínající čáry na pravé ruce.
"Nemá to vlastně žádný význam. Vždycky ale rád říkám, že tyto dvě linie jsou jako můj společenský život, s rodinou, přáteli a taky s životem na Tour, s tenisem, trenéry... A všichni se spolu propojují a jsou spolu silnější."
