BLOG: Lehečka startuje mužské národní tenisové povstání
Že by to konečně bylo tady? Šéf českého tenisu Ivo Kaderka se před pár lety téměř urazil, když jsem se ho zeptal, kde je chyba v systému, že po Tomáši Berdychovi a Radku Štěpánkovi nemá mužský tenis u nás adekvátní následovníky.
Tehdy jsem se dozvěděl, že je to vlastně přirozený vývoj, že jím procházejí všechny země a že máme v záloze mladíky, kteří mezi juniory mají výsledky a mezi muži velkou budoucnost.
Podle vzorce: Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde, se teď zdá, že mu čas a Jiří Lehečka konečně začínají dávat za pravdu. I když to čekání bylo dlouhé a hledat českého tenistu v první stovce světového žebříčku bývalo ztrátou času.
Můžeme si tedy konečně oddechnout? Čas ukáže, ale jednadvacetiletý Lehečka po své náramné cestě grandslamovým Australian Open postoupí v pořadí ATP z jednasedmdesáté pozice daleko výš.
Z Čecha, který v Melbourne překvapil tenisový svět, sálá sebevědomí a jen potvrzuje to, co tvrdí například bývalý československý daviscupový reprezentant Jiří Hřebec, který dnes trénuje a podílí se například na vzestupu Markéty Vondroušové: "Tenis je z devadesáti procent o hlavě, protože forhend a bekhend se naučí každý."
Lehečkovy kvality uznal i sedmý tenista světa Félix Augere-Aliassim, jehož český mladík porazil v osmifinále: "Jsem si jistý, že o něm ještě hodně uslyšíme."
Je dobře, že v tak malé zemi, jako je Česko, které vytrvale patří mezi světovou špičku v ženském tenisu, se k dívčímu povstání po letech začínají opět přidávat i muži. Kromě Lehečky je nejspíš na dobré cestě třeba i o rok starší Tomáš Mácháč, jenž je na začátku druhé stovky světového žebříčku.
Po prvním výrazném vystoupení na grandslamovém turnaji je asi příliš brzy chválit. Ale pestrá a účinná hra, kterou v Melbourne předvádí rozjetý Lehečka, má značku VIP kvality a rozhodně nenudí. A jestli bude stačit ve čtvrtfinále i na světovou čtyřku Stefanose Tsitsipase z Řecka, se uvidí v úterý po půl jedenácté dopoledne.
Teď už zbývá jen věřit, že to Lehečkovi vydrží a postupně se přidají další, kterým jeho příklad jen ukazuje, že limity jsou tady proto, aby se posouvaly, a není třeba mít strach z velkých zvířat.
