Fuksa jede na Evropu jako král sezony. Sebevědomí mám na rozdávání, říká
S ohromující bilancí čtyř vítězství ze čtyř závodů a nejrychlejšími časy historie na 500 i 1000 metrů odletěl kanoista Martin Fuksa na mistrovství Evropy do Bělehradu. Na neolympijské pětistovce bude útočit na šestý evropský titul za sebou. Ještě lépe se ale v této sezoně cítí na olympijském kilometru. Na ME mimo svých hlavních distancí pojede i sprinterskou dvoustovku.
V Szegedu ani v Duisburgu pětadvacetiletý Fuksa ve světové konkurenci nenašel přemožitele. "Vyhrál jsem všechno, co jsem měl, ještě se mi podařilo zajet dobrý časy, takže sebevědomí je na rozdávání. Forma je momentálně ta nejlepší, co může být," pochvaloval si.
O svých ambicích ale mluvil diplomaticky. "Z mé pozice si myslím, že bych se neměl bát říct, že bych chtěl mít dva tituly mistra Evropy. Ale moje skromné já mi to nedovolí říct. Ale přeju si to."
Na pětistovce je Fuksa úřadujícím mistrem světa a na evropském šampionátu získal od roku 2013 už pět zlatých medailí. Na kilometru má jediné evropské zlato z roku 2013. V této sezoně mu ale delší distance mimořádně sedí.
"Poprvé jsem se letos cítil líp na kilometru než na pětistovce, což si myslím, že je dobře, jelikož kilometr je pro nás hlavní trať. Je to olympijská disciplína. Ale zároveň cítím v té pětistovce, že je 'moje'. Chci na ní obhajovat ty výsledky a chci všem ukazovat, že já jsem furt nejlepší," popisoval.
V Bělehradě bývá teplo a teplá voda, takže mohou padat rychlé časy. Na překonání vlastních rekordů ale Fuksa nemyslí. "Pro mě jsou v tuhle chvíli důležitější umístění. I když samozřejmě kdyby byl rekord, bylo by to super, ale rozhodně to není pro mě priorita," poznamenal.
Doplňkově pojede dvoustovku. Moc sprinterských tréninků ale v přípravě neabsolvoval. "Snažil jsem se v tomhle týdnu pár sprintů dát, abych se přece jenom na té dvoustovce taky nějakým způsobem ukázal. Ale vůbec nevím, co od toho letos můžu čekat. Tréninku na dvoustovku jsem moc nedal," vykládal Fuksa.
Ve sprintu musí jet mnohem vyšší frekvencí, což vyžaduje úplně jiný záběr. "Ten sprintový je pro mě takový, že si v něm vůbec neodpočinu. Snažím se v něm jenom co nejrychleji pádlovat. Vyjedu a pomalu začínám tuhnout, čím víc se blížím k cíli. Nejsou tam pro mě žádný přechody, že bych někde zrychloval, zpomaloval nebo něco takového, ale furt od začátku do konce se snažím jet naplno," řekl nymburský rodák.
