Zářící mládí. K objevům roku patří Pastrňák, Diethart či Peaty
Praha – Ještě na začátku roku o jejich jménech neměla většina fanoušků ani ponětí. Na konci však patří k hvězdám v měřítku českém, nebo dokonce světovém. Hned několik sportovců letos zazářilo natolik, že se dají označit za objev roku. Ať jde o ty, kteří potvrdili dlouhodobá očekávání, jako je Fabio Aru či Daniel Ricciardo, nebo ty, jež vylítli z nuly mezi sportovní celebrity, jako Thomas Diethart či Martina Ödegaard. V našem výběru se podívejte na výběr talentů, pro které byl rok 2014 přelomovým.
Thomas Diethart: Vědělo se o něm, že je talentovaný a že by se jednou mohl zařadit mezi elitní rakouské skokany na lyžích. Co však Thomas Diethard předvedl na začátku roku, to nečekal nikdo. Tehdy jednadvacetiletý mladík, který měl před sezonou na kontě pouze dva závody světového poháru, ovládl Turné čtyř můstků. Na tradičním podniku, na němž si vylámaly v historii zuby i ta největší skokanská esa, vyhrál ze čtyř závodů hned dva a v celkovém pořadí porazil druhého týmového kolegu Thomase Morgensterna o dvanáct bodů.
Povedené období Diethart potvrdil i na olympiádě, kde s Rakouskem získal stříbro. Od té doby však jako by mladá senzace začínala usínat na vavřínech. Do konce minulé sezony se sice ještě pravidelně umísťoval do první desítky, ale v té letošní se zatím trápí. Rakušané věří, že se opět vrátí do formy a nejlépe znovu na Turné.
Martin Ödegaard: Je mu sice teprve patnáct let, ale na svém kontě má již několik rekordů a krouží kolem něj největší kluby. Mladý norský útočník Strömsgodset Martin Ödegaard se během několika měsíců stal senzací fotbalového světa. V dubnu jako nejmladší hráč v historii naskočil do norské nejvyšší soutěže a již za měsíc vstřelil první branku.
Drobný blonďák, který je přirovnáván stylem hry k Lionelu Messimu a podobně jako on vyniká hbitostí a technikou, však pokračoval ve strmém vzestupu. Když mu bylo 15 let a 253 dní, poprvé naskočil za reprezentační "áčko", čímž znovu přepsal historické norské tabulky.
Sedmačtyřicet dní na to přidal i start za reprezentaci v evropské kvalifikaci, čímž vytvořil rekord celoevropský. Norský zázrak zaujal i největší fotbalové giganty. Na stážích již byl v Manchesteru United, Bayernu Mnichov a Liverpoolu a je jen otázkou času, kdy ho někdo získá.
Fabio Aru: Vládcem italské cyklistiky je v současnosti Vincenzo Nibali, jezdec Astany a suverénní vítěz letošního ročníku Tour de France. Avšak v brzké době se tento fakt může změnit. Pomalu a jistě totiž dozrává velký talent Fabio Aru, jenž má předpoklady napodobit svého týmového kolegu.
O talentu čtyřiadvacetiletého rodáka ze Sardinie se ví již dlouho a i loni ukazoval, jak skvělý mladý jezdec z něj roste. Skutečný průlom ale zaznamenal až v roce 2014. Kazašský tým se ho nebál postavit do pozice kapitána hned na dvou podnicích Grandtour, Giru d´Italia a Vueltě a Aru se mu za to odvděčil. Na domácí půdě vybojoval třetí místo, přičemž si připsal i vítězství v etapě pro Italy na takřka posvátném Montecampione. Ve Španělsku pak v konkurenci Alberta Contadora, Alejandra Valeverdeho či Chrise Frooma obsadil příčku pátou a dvakrát se postavil na pódium pro vítěze etapy.
Adam Peaty: V plavání se velcí talenti v posledních letech objevují téměř s železnou pravidelností a ani letos tomu nebylo jinak. Mezi ženami zazářila třeba mladá Číňanka Shen Duo, ale skutečným objevem sezony se stal Angličan Adam Peaty.
Devatenáctiletý specialista na padesátku a stovku prsa o sobě dal světu pořádně znát na hrách Commonwealthu, kde si doplaval pro individuální zlato a stříbro a štafetové zlato. Ještě úspěšnější pro něj bylo následné mistrovství Evropy, kde ovládl obě své oblíbené trati a dvě zlata přidal rovněž ve štafetách. Aby toho nebylo málo tak na padesátce prsa zlepšil světový rekord.
Povedený rok zakončil na mistrovství světa v krátkém bazénu, kde byl stříbrný na padesátce, stovce i ve štafetě. Jeho výkony vyvolaly v Británii vlnu pozitivních ohlasů a spousta expertů ho řadí k velkým nadějím směrem k olympiádě v Riu 2016. "Když se podíváte na časy a výkony, které předvedl v tomto roce, měl by v Riu být jedním z favoritů," řekl například Mark Foster, šestinásobný mistr světa.
Belinda Bencicová: Když se řekne tenis a Švýcarsko, každý si vybaví jednoho z nejlepších, ne-li vůbec nejlepšího hráče historie Rogera Federera. V blízké budoucnosti by se ale mohla zaalpská země dočkat také skvělé zástupkyně mezi tenistkami. Místo mezi elitou si totiž pomalu a jistě získává Belinda Bencicová. Sedmnáctiletá tenistka ještě v minulém roce byla až v třetí stovce, ale letošek ji katapultoval vzhůru.
Na svůj první titul ve WTA sice stále čeká, ale na čínském Tinjin Open došla až do finále. Na Family Cricle Cup zase během své cesty pavoukem vyřadila Marii Kirilenkovou či třetí nasazenou Saru Erraniovou. Největším počinem ale pro ni bylo vystoupení na US Open, kde došla do čtvrtfinále, při čemž dokázala porazit hned dvě hráčky světové desítky, Angelique Kerberovou a Jelenu Jankovičovou. Tyto výsledky Benciové zajistily postup až na třiatřicátou příčku, a pokud dokáže zvládnout rostoucí tlak, mohla by v nové sezoně poskočit ještě výš.
Daniel Ricciardo: Pouze tři letošní závody formule 1 ovládl někdo jiný než suverénní jezdci Mercedesu a pokaždé to byl pilot Red Bullu. Každý by si řekl, že to bude dozajista úřadující mistr světa Sebastien Vettel. Jenže skutečnost byla odlišná. Tím, kdo jako jediný porazil dvojici německého týmu, se stal Daniel Ricciardo.
Pětadvacetiletý Australan přitom šel do sezony v pozici dvojky Red Bullu a měl především krýt záda Vettelovi. Hvězda juniorských sérií, která během tří předchozích sezon získávala zkušenosti v týmech HRT či Toru Rossu, však svého slavnějšího kolegu zastínila. Během ročníku zvítězil v Kanadě, v Maďarsku a v Belgii, k čemuž přidal ještě pět pódiových umístění. Mohlo jích být i šest, ale druhé místo mu bylo v Austrálii odebráno.
Sečteno podrženo, v celkovém pořadí obsadil třetí příčku a svého týmového kolegu za sebou nechal o 61 bodů. Skvělé výkony mu nově vynesly i pozici jedničky týmu, jelikož Vettel se rozhodl k odchodu do Ferrari. Na Ricciarda tak čeká v nové sezoně další velká výzva.
Z Čechů zazářil zejména Pastrňák, Smitková či Sýkora
David Pastrňák: Z druhé ligy až do NHL, a to všechno v osmnácti letech? I to jde. Tím, komu se to povedlo, je David Pastrňák. Mladý český hokejista zažil sezonu, o které se mu asi nezdálo ani v těch nejrůžovějších snech.
Dařilo se mu v klubu, ve druholigovém švédském Södertälje, kde za sezonu nasbíral 24 bodů (8 + 16) v 36 duelech. Zároveň byl jednou z klíčových postav české osmnáctky, která na dubnovém mistrovství světa získala pro Českou republiku historické stříbrné medaile. Někdo by si v tento moment prohlásil, velice povedené období.
Jenže Pastrňák zamířil ještě výš. V draftu se vešel do prvního kola, když si ho jako 25. vybral Boston. Lépe dopadl z Čechů jen třináctý Jakub Vrána, jenže Pastrňák svého spoluhráče z reprezentace předčil. Skvělými výkony v kempu a následně na farmě si řekl o místo v sestavě silných Bruins, kde odehrál pět zápasů a připsal si jednu asistenci. Následně sice putoval zpátky na farmu, ale dokázal, že před sebou má zářivou budoucnost. Skvělý rok může završit ještě na blížícím se mistrovství světa dvacítek, kam ho Boston uvolnil.
Tereza Smitková: Ještě v minulém roce byla až na 214. místě žebříčku WTA a jejími největšími úspěchy byly postupy do semifinále na turnajích nižší kategorie ITF. V roce 2014 však tenistka Tereza Smitková dokázala, že se českému tenisu možná rodí další velká hvězda.
Velké pozdvižení vzbudilo zejména její tažení slavným Wimbledonem, kde se prokousala kvalifikací a stopku jí vystavila až v osmifinále její krajanka Lucie Šafářová. Tento úspěch Smitkové otevřel dveře k elitním turnajům a dvacetiletá rodačka z Hradce Králové se s blížícím se koncem roku dočkala životního úspěchu. Na turnaji ve Francii prošla se ztrátou pouhého jednoho setu až do finále, které následně i vyhrála a oslavila premiérový triumf v kategorii WTA. "O takové sezoně se mi ani nesnilo," řekla Smitková. Letos poskočila do elitní stovky a je v žebříčku devětašedesátá.
Jiří Sýkora: Robert Změlík, Tomáš Dvořák a Roman Šebrle. Co jméno, to veleúspěšný český desetibojař. V blízké budoucnosti se do této party může přidat další člen, který po letech opět získá pro Českou republiku medaili v nejtěžší atletické disciplíně, a to Jiří Sýkora.
Teprve devatenáctiletý atlet se začal prosazovat již v minulé sezoně, ale nakonec ho zastavilo zranění. Návrat na stadiony mu však vyšel. V hale vylepšil v sedmiboji český rekord. V letní sezoně pak i ten desetibojařský juniorský, který do té doby držel Tomáš Dvořák.
Jeho nejblyštivější moment pak přišel na mistrovství světa juniorů v Eugene, na němž ziskem 8135 bodů nejenom vytvořil rekord šampionátu, ale rovněž získal jako první Čech zlatou medaili. Tímto výsledkem také překonal tři výše jmenované desetibojařské legendy, co se výkonů v devatenácti letech týče. Sám Sýkora ovšem zůstává při zemi a srovnání se svými předchůdci ho nechává klidným. "Slyším to často, ale podobná slova beru s rezervou. Samozřejme se budu snažit takové předpovědi naplnit, ale dobře vím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta a hodně práce," nechal se slyšet.
Martin Bonnerová – Barbora Hermannová: Nejenom díky Kristýně Kolocové a Markétě Slukové je živ zájem českých fanoušků o plážový volejbal. Na výsluní se začíná drát i druhý český ženský pár Martina Bonnerová, Barbora Hermannová. Ten začal zářit na konci sezony a připsal si velký úspěch, když ovládl turnaj světové série. Napodobil tak své prozatím slavnější kolegyně, jimž se to během letoška povedlo dvakrát.
Dvaadvacetileté Bonnerové a o rok starší Hermannové k tomu pomohla i výměna trenéra. Pod vedením Martina Tichého změnily celkově styl hry a hned dvakrát skončily v elitní sérii páté, čímž si vyrovnaly do té doby nejlepší výsledek. V prosinci však přišel historický úspěch. V jihoafrickém Mangaungu prošly až do finále, kde zdolaly Japonky Takemi Nišiboriovou a Sajaku Mizoevou ve dvou setech a mohly slavit triumf. Ten jim zajistil i postup žebříčku světové série, kde jsou v současnosti šestadvacátým párem.
