Za dva a půl milionu eur se z důchodu vrátím, říká Vémola a jde na Fleuryho
"Lvi žerou první," takové je heslo Karlose Vémoly, který se v devětatřiceti letech chystá na poslední dva zápasy MMA. V O2 Areně bude 29. prosince obhajovat pás šampiona Oktagonu proti Willu Fleurymu z Irska a v létě v pražském Edenu ukončí trilogii zápasů s Attilou Véghem. To je jeho plán A. Plán B zatím nemá, ale sní o MMA na olympiádě, nabídne balík peněz případným vyzyvatelům, když jej porazí v neoficiálních zápasech, a obdivuje mašinu na peníze, kterou byl zápas Paul–Tyson.
Ani Pirát, ani Kincl, ale nakonec budete mít za soupeře Fleuryho. Kam byste na stupnici nepříjemnosti svého budoucího soupeře z těchhle tří zařadil?
Každý soupeř je nepříjemný, já jsem šampion a vyzyvatele si nemůžu vybírat. Taky nejde říct, že jeden je nepříjemnější než druhý. Na každého se musím pořádně připravit.
Co pro vás tenhle zápas, který je jeden z mnoha ve vaší kariéře, znamená?
Znamená pro mě, že jsem v přípravě. Já nedokážu to, co dělá Attila Végh, že nedělá nic a pak naskočí do zápasu. Tohle je součást mojí cesty na ukončení kariéry. Zápas s Fleurym pro mě znamená, že chci svým fanouškům ukázat, že jsem zápasil kdekoliv s kýmkoliv z celého světa a že jsem taky ochotný a schopný obhajovat svůj titul proti komukoliv a kdekoliv. To by měl být můj odkaz po dlouhé kariéře.
Když se jdete prát, máte proti sobě radši někoho, koho nemusíte, nebo prostě v oktagonu přepnete do zápasnického módu a je fuk, kdo proti vám stojí?
Hůř se nastupuje proti příjemným frajerům, jako je třeba Langer (porazil jej v Bratislavě), kterého člověk má i rád. Lepší je to třeba teď proti Fleurymu, který má před zápasem hloupé kecy a člověk mu to může v kleci vrátit. Ale v naší branži, když už jsme takhle vysoko, tak je to nakonec úplně jedno.
Nemrzí vás trochu, že jste nemohl zápasit ve Frankfurtu, kde byl dosud nejvyšší počet diváků na MMA? A je to pro vás rozdíl, když zápasíte v hale, nebo třeba na stadionu Slavie v Edenu, kde vás čeká v květnu potřetí Attila Végh?
Že jsem nezápasil ve Frankfurtu, mě nemrzí. Byl jsem tam, komentoval jsem to a byla tam zima, osm stupňů, na konci večera už lidi byli vymrzlí. A atmosféra se s tou, která byla třeba v Edenu, kde jsem zápasil s Attilou, nedá srovnat. A taky to bylo doma. Atmosféra na stadionu Slavie byla skvělá, v Čechách nic většího zažít nejde. A každý fighter chce zápasit doma před domácím publikem, takže bych Eden za Frankfurt rozhodně neměnil.
Médii proběhla vaše vyjádření k odměnám a k tomu, že kdyby bylo víc peněz v pyramidě, Gamechangeru, tak byste se do ní také přihlásil. Takže byste odsunul odchod do sportovního důchodu? Vypadá to, že se vám do něho moc nechce...
Samozřejmě se mi do důchodu moc nechce, ale tělo už mi dává náznaky, že bych měl. Zápasím přes třicet let a většinu toho zadarmo a jen proto, že to mám rád. A teď, když už v tom ty peníze jsou, tak bych se o ně rád porval. Kdyby tam bylo třeba milion eur pro vítěze, tak bych do toho určitě naskočil. Ale když se rozděluje milion eur mezi šestnáct zápasníků, tak to nechám jiným.
Těšíte se, že nebudete muset být každý den v gymu a budete mít víc času na věci, na něž jste ho dosud neměl – jsou takové?
Je fakt, že gym je součást mého života. Těžko se to vypíná. Ale mám pět krásných dětí, tak se chci věnovat jim. Taky mám rád zvířata. Ale nějakým způsobem u toho sportu zůstanu, mám i jiné životní cíle a nějaké věci, které bych chtěl kolem toho sportu ještě dokázat. Můj sport není o olympiádě, ale věřím, že jednou bude. Byl bych rád, kdybych pak byl součástí týmu, který povede mladé kluky na olympiádu, když jsem sám nemohl mít na sobě ten národní dres. A věřím, že je jen otázka času, kdy na olympiádě MMA bude. Za to chci lobbovat a ty mladé bojovníky na to připravovat.
Chtěl byste, aby některé z vašich dětí šlo ve vašich stopách?
To bych nechtěl. Jenže to vypadá, že oni by to asi chtěli. Takže jsem připravený je v tom podpořit, ale to ještě uvidíme.
Údajně jste také zveřejnil výzvu, že zajistíte stream, halu a jakémukoliv vyzývateli nabídnete přes milion, když vás porazí...?
Jo, to nějak plánuju. V důchodu bych úplně nevydržel a mám spoustu nejsměšnějších výzev od různých lidí, tak jim dám příležitost. To už bude ale jen doplněk nějakého mého životního stylu. Nebudou to profi zápasy, ale zápasy v uzavřené hale. A jestli oni ty výzvy myslí opravdu vážně, tak ať přijdou, a když mě porazí, tak dostanou pěknou finanční odměnu. Když ne, tak odejdou s prázdnou. Tak by to mělo být. Protože dneska se kdejaký pitomec přihlásí, dostane za to peníze a pak odchází zbitej. To, co se děje v těch ostatních podivných organizacích. Tohle je určitě něco, co vymýšlím, ale až potom, co ukončím kariéru v létě s Attilou Véghem. Proč si neudělat takovýhle sranda mač...?
Takže Végh bude definitivně konec, nebo kdyby přišla třeba ještě nějaká výzva – Kincl a tak....?
Kincl už asi ne, ten měl příležitost teď a nechtěl to. A já ze zdravotních a životních důvodů do toho sportovního důchodu už potřebuju jít. Přesto ale nebudu radši nic říkat. Podívejte na Mika Tysona, kdo by si myslel, že skoro v šedesáti nastoupí do ringu. Ale když mu za to dali v přepočtu asi dvě a půl miliardy korun, tak to chápu. Takže když budu v důchodu a Ondra Novotný z Oktagonu mi zavolá, že má pro mě zbytečných dva a půl milionu euro, tak klidně zase naskočím.
Jak se vlastně díváte na zápas Paul–Tyson? Myslíte si, že to bylo dohodnuté?
Nevím, jestli to bylo dohodnuté, ale je to úplně jedno. Lidi by měli pochopit, že tam nešlo o sportovní výkon. Nikdo nemůže čekat žádný brutální sportovní výkon od skoro šedesátiletého pána, prostě čas nezastavíte. Ale oni zbourali Netflix – sto třicet milionů domácností se na to dívalo a Netflix spadl. Každýmu musí být jasné, že když teď někdo udělá nějaký podobný zápas Tyson s někým jiným, nebo Jake Paul s někým jiným, tak to bude všechno už krát dva. Finance, sponzoři... to co dokázali tihle dva zpeněžit pro celý ten tým, který to dával dohromady, je neskutečné. Za kolik se tenhle fight dokázal prodat, to bylo něco neuvěřitelného a vůbec bych za tím nehledal sportovní výkon, ale tu neuvěřitelnou mašinu na peníze.
Vypadá to, že se ani po konci kariéry nebudete nudit. Zatím moderujete turnaje pro Oktagon, co ještě plánujete?
Já říkám, že končím, ale neumírám. Nechci se s nikým srovnávat, nejsem Arnold Schwarzenegger, ale v těchhle lidech se zhlížím. Ti mě inspirují. Tím, že on ukončil svoji kulturistickou kariéru, jeho život neskončil, ale začal. Pak přišla herecká a politická kariéra... Tím neříkám, že budu kandidovat na premiéra. Ale každý chceme dělat velké věci a inspirovat tím další lidi. Ale nejdřív chci ukončit kariéru ve velkém stylu a pak vám řeknu, co bude dál. Nikdy nemám plán B, ten vám zpomaluje plán A. A tím je vyhrát tyhle dva poslední zápasy, aby lidi jednou mohli vyprávět příběh jednoho bláznivýho kluka, který v ten sport věřil a šel za ním. Dvacet pět let to dělal zadarmo a pak z toho začal na stará kolena těžit, protože tomu věřil. A díky němu z toho těží spousta dalších lidí, ať už zápasníků, promotérů, pořadatelů a tak dále. Já jsem v to věřil, když to tady začínalo, a byl jsem tehdy sám. A teď jsme ten sport dohnali do neuvěřitelných výšin a já končím. Ale tím, že končím kariéru, můj život nekončí.
