Vémola dře a shazuje kila: Chci skončit jako dvojnásobný šampion

Před nedávným zápasem s Langerem, který jste vyhrál za sedm vteřin K. O., jste řekl, že v něm můžete jen ztratit, ale nakonec se ukázalo, že můžete i získat – rozhodl jste se vyzvat Kincla a chcete zpátky pás šampiona ve střední váze a čím dál víc to vypadá, že to dopadne...

Už se na to připravuji a jsem přesvědčený, že ten zápas bude. Kincl to protahuje asi proto, aby byl zajímavý, ale on sám ví, že je to největší zápas, jaký tady můžeme udělat. Diváci se na to těší a já už hubnu, zařizuju si sparringy – počítám s tím na sto procent. Jediný důvod, proč by ten zápas neměl být, by byl, kdyby se někdo z nás zranil. Takže jestli se ptáte na to, zda to vezme, tak říkám ano, vezme. Už ten sport dělám nějakou dobu a jsem si tím jistý. Ty zápasy dokážu vytvořit, vybral jsem si za soupeře jeho a je jen otázkou času, kdy to potvrdí. Tak to je.

S Kinclem to máte 1:1 na zápasy, naposledy vám vzal titul šampiona Oktagonu. Vztahy mezi vámi nejsou nic moc, připravuje se vám na takový zápas lépe než třeba na Langera, o němž jste řekl, že byste si s ním radši zašel na kafe než zápasit v kleci?

Já už jsem za těch dvaatřicet let v ringu natolik vyzápasený a zažil jsem toho tolik, že je mi jedno, jaké vztahy mám s Kinclem. Blížím se ke konci kariéry, chci udělat něco velkého a nic lepšího než zápasy s Kinclem a Attilou Véghem jsem nevymyslel. Kohokoliv bych si vybral z deseti v žebříčku nejlepších v polotěžké i střední váze, tak mě fanoušci odsoudí, že to je lehký soupeř. A já nechci, aby na mě pískali při mých posledních zápasech, tak jsem si vybral to nejtěžší, co jde. Přitom už jsem nechtěl shazovat kila do osmdesát čtyřky, ale pro fanoušky to udělám. Chci skoro ve čtyřiceti letech skončit jako dvojnásobný šampion. To nepůjde jen tak porazit. Chci tu po sobě něco zanechat, aby se o tom lidi mohli bavit ještě dlouho po konci mojí kariéry. Že jsem se v předposledním zápasem stal double champion, zápas před tím jsem doručil nejrychlejší K. O. v kariéře a ukončil jsem to odvetou s Attilou Véghem. Tady nejde o můj vztah s Kinclem, ten je mi ukradený.

Takže tyhle dva zápasy a pak opravdu konec kariéry?

S Attilou ano, to bude grand finále. Udělal jsem obrovskou chybu (prohrál s ním) a chtěl bych ji napravit. A že se to odsunulo na léto, mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou jsem rád, že to dopadlo tak, jak se o to celou dobu snažím: ze zimního stadionu do O2 Areny a z ní na fotbalový stadion. Nic většího v Čechách nemáme. Ale datum toho zápasu ještě nikdo neví a do té doby chci být aktivní.

Vy jste zařídil zápasníkům MMA v Čechách a na Slovensku poměrně velké peníze. I Végh řekl, že nebýt vás, tak by MMA nebylo tam, kde teď je. 

Pořád je to málo. V Čechách máme stovky fotbalistů a hokejistů, které byste na ulici ani nepoznali, a jsou to velice bohatí lidé. Berou statisíce korun. A MMA zápasníků, které uživí jen ten sport a nemusejí chodit do práce, byste tu spočítali na prstech jedné ruky. To je velký nepoměr. V MMA je to stále nedostatečné. Ale zlepšuje se to.

Jak je to dnes a třeba před deseti lety?

Já si pamatuju dobu, kdy jsem poprvé domlouval v Čechách zápas a v GCF (pořadatel turnajů Gladiator Championship Fighting – pozn. autora) nastupoval Jiří Procházka v boji o titul a dávali mu dvacet tisíc korun. Já jsem jim řekl, že chci dvě stě padesát, a oni, že jsem se zbláznil – to ti nikdy nedáme. Tak jsem řekl, že zápasit nebudu, ale když uviděli, jaký je o to zájem, tak mi do tří dnů volali, že mi ty peníze dají. A tři týdny potom už jsem zápasil s Kuželou. Volali mi, že to byla bomba a že to chtějí znovu. Řekl jsem jim, že to je možné, ale že už chci pět set tisíc. Zase říkali, že jsem se zbláznil, že mi to nedají... a zase mi to dali. Takže jsem od začátku nastavoval limity, protože když vidím, že na těch vyprodaných halách vydělá promotér, tak musí vydělat i zápasník. Není možné, aby to dělali zadarmo. Takže se tady začalo v tisícikorunách a dneska už se zápasy pohybují v milionech. Není tajemství, že třeba vítěz Game Changeru, který bude na konci roku, si odnese miliony korun.

Šéf Oktagonu Novotný už měl prohlásit, že jestli k zápasu dojde, tak v prosinci v O2 Areně bude muset zvýšit vstupné. Kincl už také řekl, že když se zápas bude konat, tak si řekne o pořádný balík peněz...

Já si myslím, že je to dost možné. Proslýchá se, že by Kincl chtěl za ten zápas dostat přidáno, přitom on zápasí podle platné smlouvy jako já. Malinko se možná zapomnělo na to, kdo ten zápas vymyslel a udělal. To jsem byl já. A když se bude všem přidávat, tak nebudu chtít, aby se na mě zapomnělo. Já nejsem lakomý ani hladový, já mám jen rád, když jsou věci fér. Takže jestli se má někomu přidávat a jestli se mají zvedat ceny lístků, tak aby při tom nezapomněli i na mě. Pak by se taky mohlo stát, že si to shazování taky rozmyslím.

Takže kdyby nedošlo k dohodě, že byste si řekl cenu a oni na ni nepřistoupili, tak by ten zápas taky nemusel být?

Já žádnou cenu nechci, já s Oktagonem pracuju na podání ruky, mám platnou smlouvu, se kterou jsem spokojený. Akorát říkám: pokud přidáváte Kinclovi a zdražujete lístky, tak byste měli myslet i na mě.

Jaký teď máte tréninkový program, když neznáte soupeře a titulový zápas máte za sebou?

Já, na rozdíl od Kincla, mám za sebou sérii zápasů, takže jsem rozjetý a po posledním zápase s Langerem jsem neodpočíval a jedu dál dlouhý kemp a dlouhou přípravu. Nezastavil jsem se. Na Langera, který je dvakrát větší než Kincl, jsem musel naopak přibírat. Do váhy mi chybí asi devatenáct kilo a nechci to podcenit a trápit se na poslední chvíli, takže mám tvrdé tréninky dvakrát denně a ráno a večer k tomu běhám, protože dělám váhu. Ta se už blíží ke stovce – už to začíná být dobré. Shazuju a připravuju se na prosincový zápas. A věřím, že to bude Kincl. I kdyby to nebyl on, což si nemyslím, tak zápasit stejně chci, a proto se musím pořádně připravit.

Před zápasem s Langerem v polotěžké váze jste shazoval přes deset kilo a před tím jste prohlašoval, že se do střední váhy (do 84 kg) nevrátíte už kvůli tomu shazování, tam už jde téměř o dvacet kilogramů. Co na tyhle razantní úbytky váhy říkají doktoři a vy se potom také nemůžete cítit komfortně...

Shodit devatenáct kilo je vždycky problém, i když poslední noc běžně shazuji deset kilo, což je problém taky, ale dělám to roky a moje tělo s tím umí pracovat. Je to o hlavě, je to jen voda a není to pro mě nic nového. Dělám to roky.

Co na to doktoři?

Úzce s nimi spolupracuji, jsme na profesionální úrovni, tak to řešíme. Někdo kouří třeba jen pět cigaret denně, jiný si dá pět piv – to je za dvacet let spousta špatných věcí. Každý holt máme něco, čím svoje tělo ničíme. Já nepiju, nekouřím, žiju zdravě, poslouchám doktory, ale dvakrát třikrát do roka takhle shazuju. Takže i když to tělo na jednu stranu devastuju, tak mu na druhou stranu dávám všechno, co můžu. Pro někoho to je strašné, ale to je dneska každý sport, když v něm chcete být nejlepší. Vždycky je to na hranici lidských možností a toho, co to tělo vydrží.

Proč se teda neperete ve váze, kterou máte reálně?

Proto jsem se vrátil do devadesát trojky, jenomže jsem zjistil, že na téhle scéně nemám soupeře. Na Štvanici mi dali docela kvalitního kluka, se kterým jsem zápasil patnáct minut a lidé bučeli, pískali a říkali, že to byl lehký soupeř. A to mě nebaví. Já to už dneska nepotřebuju dělat pro sebe, ale pro lidi, aby je to bavilo, abych strhnul dav, abychom ten fotbalový stadion vyprodali. Takže jediný soupeř, který by to dokázal, je Kincl a ten je do 84 kilogramů. Mámě jsem slíbil, že tohle budou poslední zkažené Vánoce, já nebudu mít štědrovečerní večeři, nebudu s dětma nikam chodit, nemůžu vůbec nic, celé Vánoce budu shazovat. Naposledy.

Je vám osmatřicet a v tak náročném sportu, jaký děláte, je to nápor na celého člověka. Jak se cítíte po ránu?

To nejde ani popsat. Jsem relativně mladý kluk, ale bez nakopávačů nebo prášků nedokážu ráno skoro vylézt z postele. Mám operované snad všechno, lokty, kolena, bicepsy, tricepsy, polámaná snad všechna žebra, operovanou krční páteř... Spíš co operované nemám. Takže se cítím strašně, ale tyhle velké motivace mě ženou dopředu a chci ukázat, že stará dřina porazí talent.

Řekl jste, že se blíží konec vaší kariéry, asi už jste přemýšlel o tom, co budete dělat, až definitivně sundáte rukavice...

Snažím se na to nemyslet, protože když máte plán B, tak vás jen zpomaluje od plánu A, a já chci mít na konci kariéry ty dva tituly. Táta po pětačtyřiceti letech na dráze odchází letos do důchodu a říká mi to samé, co vy. Co budeš dělat, až přestaneš zápasit, a když se ho zeptám já – řekne, makám celý život, tak si budu užívat důchod. Tak mu říkám, vždyť já makám celý život taky, už třicet dva let. Trénuju čtyřikrát denně. Tak mě nechte, ať si užiju ten důchod taky. A to, že ho zažiju dřív než někteří, to je moje šikovnost. Nechtějte po mně, abych něco dělal. Budu se věnovat dětem, rodině, zvířatům a to je můj plán. Na to, abych si to mohl dovolit, musím splnit pán A a vyhrát teď ty největší zápasy.

Takže s MMA skončíte úplně?

Určitě s ním budu dál úzce spjatý, budu se podílet na výchově mladých kluků a pomáhat organizovat akce, ale nedokážu si představit, že bych dělal trenéra, protože to je opravdu práce na plný úvazek. Moji trenéři, když přijdete v deset dopoledne, tak tam jsou a v deset večer tam jsou ještě taky. Je to od rána do večera. A to nechci rodině udělat, když přes třicet let trávím v gymu jako fighter. Ale určitě rád pomůžu s tréninkem a radami.

Když si člověk často sahá často na dno svých sil jak fyzických, tak psychických, tak se říká, že nejlíp pozná sám sebe – platí to i u vás? Víte přesně, co od sebe kdy můžete čekat?

To asi úplně nevím, protože každá ta situace je čím dál víc extrémní a jiná. Spíš se teď často uzavírám do sebe a říkám si, proč to vlastně všechno dělám. A musím si proto najít každý den důvod. Mám děti, skvělé fanoušky, partnery, sponzory – pro ty to dělám. Podporujou mě. A když čtu ty hejty, že něco nedokážu. Když třeba tvrdí, že mě Langer porazí. Tak to je ten důvod, proč tvrdě dřu a makám, abych jim zkazil úsměv. Ženě jsem slíbil, že si ji vezmu, až budu šampionem Oktagonu, a když jsem byl zraněný, tak jsem svatbu zrušil. Pak jsem měl o to větší motivaci ho získat a získal jsem ho v těžší váze a řekl jsem jí: Lásko, trvalo to pět let, ale teď si tě můžu vzít. Když si saháte na dno, tak vždycky musíte vědět, proč to děláte. A to platí nejen ve sportu, ale ve všem.