Sbohem, Himálaje. Jaroš má namířeno do Prachovských skal
Praha - Horolezec Radek Jaroš se vrátil domů. Cíl splnil, zdolal obávanou K2 a právem mu patří koruna Krále Himálaje. Důvody vracet se do vysokých hor příliš nevidí, prožil si v nich své. Nyní bude pracovat na knize a filmu, ale chce si také užít lezení v Prachovských skalách.
"Hory nejsou pěkné holky, ke kterým stojí za to se vracet," řekl s úsměvem Jaroš, jenž vylezl na všechny osmitisícovky bez kyslíku jako první Čech a jako patnáctý člověk na světě. V Himálaji prožil dvacet let v honbě za vrcholy. "Neznamená to, že jsem na ně zanevřel, hory jsou to krásné, ale nemám chuť a důvod. Strávil jsem tam opravdu dlouhou dobu," prohlásil.
Nikdy neříkej nikdy
"Říká se ale, že nikdy neříkej nikdy," uvedl horolezec. Určitá šance tedy ještě je. "Možná, kdyby se sešel tým fantastických lidí nebo přišel někdo s nějakou novou cestou, která by se dala vylézt, a já bych usoudil, že tomu tak je, pak třeba bych se vrátil," přemítal. "Ale teď rozhodně ne," doplnil hned.
Žádný další konkrétní cíl pro svůj další život si zatím nevytyčil. "Kdybych něco teď vypálil, tak by to byla lež. Nic tak silného teď není," ujistil. "Ale krásných sedmi nebo šestitisícových hor jsou další stovky a tisíce, jsou tady Prachovské skály, Adršpach má také svoje mámení, takže já doufám, že teď bude čas na tohle," prohlásil.
Nezdolná touha padesátiletého Jaroše:
"Byla to dlouhá doba, naštěstí horolezectví není gymnastika, kdy se končí ve dvaceti letech."
Teď začne v klidu zpracovávat fotografie a film, psát knihu, vyrábět kalendář, připravovat se na přednášky. "Takže také nějaká práce," utrousil s úsměvem profesionální horolezec.
Po lezení je třeba naučit se znovu chodit
Je to paradox, ale Jaroš se nyní bude muset naučit také pořádně chodit. Před dvěma lety přišel o většinu článků prstů na nohách kvůli omrzlinám z úspěšného výstupu na Annapurnu, ale v pevných a tvrdých výškových botách mu to nevadí. "Horší to bude při běhání, při chození v měkkých botách nebo hlavně na skalách v lezačkách," upozornil Jaroš.
Když odjížděl na svou pátou výpravu na K2, měl prý ze svých nohou obavy. Nevěděl, jak se jeho zbytky prstů budou v takových výškách chovat, i když si to trochu otestoval při aklimatizaci v Peru. "Bylo dobře, že jsme tam byli, to pomohlo. Prsty jsem cítil, ale nelimitovaly mě," ujistil. Měl k dispozici také vyhřívané boty a ponožky, které nakonec použil.
Jaroš měl letos obrovské štěstí. Pátý pokus mu druhá nejvyšší hora světa zpříjemnila. "Vyšlo to neuvěřitelně," pochvaloval si počasí. Ten den jako on totiž vylezlo na vrchol více než 30 horolezců, Jaroš měl cestu dobře prošlapanou. "To byla samozřejmě pomoc. Je to jako když se na Tour de France vezete v pelotonu," přirovnal. "Ale na té K2 jsem si odpracoval toho tolik, že jsme si to zasloužili," řekl.
