Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Následuje
Branky, body, vteřiny

Nejpřekvapivější šampionka roku. Tři dny jsem si říkala, jestli se probouzím na planetě Zemi, vzpomíná Horáčková

Neuvěřitelné. Senzační zpráva. Blesk z čistého nebe. V neděli 6. srpna se v Berlíně stala Marie Horáčková mistryní světa. Dvaačtyřicátá ve světovém žebříčku tehdy zaskočila úplně všechny. Ne až tak sebe. O podobném okamžiku snila dlouho, když se idea zhmotnila, připadala si, jako by chodila na obláčku. O tom a mnohém dalším se rozpovídala v rozhovoru pro pořad Sport 2023.

Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Marie Horáčková

"Na jednu stranu to překvapivé bylo, na druhou pro mě zase tolik ne," konstatovala Horáčková se zdravou dávkou sebevědomí.

Za svým cílem/snem šla krok po kroku. "Neměla jsem v hlavě, že si jdu pro zlatou medaili. Cílem bylo dostat se do čtvrtfinále, protože největším momentem pro mě je střílet na pódiu."

Jenže cesta do záře reflektorů je v tomhle sportu hodně složitá. Navíc v Berlíně foukalo rychlostí 40 kilometrů za hodinu.

"Bylo to náročné. Neměla jsem moc času seznámit se s prostředím, protože mě tam nepustili dříve než na to moje kolo. Tím, že jsem měla dva volné postupy, mohly být holky rozestřílené a mně to trochu trvalo," přiblížila nelehký start.

Výsledkově těsnější měla duely před čtvrtfinále. Pak už to šlo 6:0, 6:0, 6:0. Jako tři kanáry v tenise. Jasná záležitost, zdálo by se. "V ten den mi všechno hrálo do karet. I čáry mi hrály," popsala Horáčková.

Stabilní postoj, totální soustředění. Lukostřelba je komplexní sport. Horáčková se v přípravě opírá i o pomoc armádní a sportovní psycholožky Heleny Sovákové.

"Když nemá sportovec v tréninku čistou hlavu, není to tak kvalitní."

Ani žádné talismany, rituály. Mohlo by to svazovat.

A ve velkém finále se Horáčková koncentrovala navýsost dobře. Se svou protivnicí, Mexičankou Alejandrou Valenciaovou, si před soubojem řekly, že si to obě užijí. "Ale mně tam vzadu v hlavě pořád něco znělo, že zlatá je zlatá. Snažila jsem se od všeho oprostit, že je to něco navíc. Řídím se mottem: Proč si to kazit, když vím, že to umím," přiblížila Horáčková.

Nervy ukočírovala. Potřebovala trefit osmičku a šíp se zarazil v desítce. Konec. Český lukostřelecký triumf po 85 letech. Emoce mohly vytrysknout naplno.

"Snila jsem o tom, v myšlenkách si to představovala. Když se to stane, člověk chodí na obláčku. Tři dny jsem si říkala, jestli se probouzím na planetě Zemi. Je to obrovská odměna."

Teď má Horáčková jistotu účasti na olympijských hrách v Paříži. Atmosféru okusila už v Tokiu, byť za zvláštních covidových podmínek. Jenže teď nebude jednou ze zástupu, je úřadující mistryní světa.

Co to s ní může udělat? "Teprve se to ukáže. Absolvovala jsem nějaké halové závody, kde to cítit bylo… Velice příjemně," uzavřela senzační šampionka.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články