Vraštil se Šimánkem řeší budoucnost, lehký dvojskif na olympiádě končí
Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek šesté místo v Paříži brali. S výjimkou pátých Norů byli všichni jejich fináloví soupeři výrazně rychlejší. Oba veslaři vnímali nostalgickou atmosféru, která na posledním olympijském závodě dvojskifu lehkých vah panovala. Svou budoucnost budou řešit v nejbližších týdnech.
Před třemi lety v Tokiu byli Vraštil se Šimánkem čtvrtí se zhruba dvousekundovou ztrátou na medaili, tentokrát měli ke stupňům vítězů ještě podstatně dál.
"Jeli jsme, co to dalo, ale byli prostě rychlejší. Řekové tady neskutečně překvapili. Oni umí být rychlí, ale tentokrát s tím zamávali ještě víc. My jsme se snažili od začátku. Myslím, že jsme jeli dost přes hranu, ale stejně prostě byli neskutečně rychlejší," uznal Vraštil.
Věděl, že ve hře byla od začátku finále maximálně pátá příčka. "Trošku nás mrzí, že jsme neporazili Nory, páté místo by bylo o něco lepší, ale chytli jsme ke konci vlnu, tak jsme museli víc kormidlovat. Kdybych to shrnul, tak šesté místo na olympiádě nezní tak úplně špatně. Medaile by byla velkým překvapením nejenom pro nás, ale i pro ostatní. Spokojení jsme," doplnil jednačtyřicetiletý veslař.
S parťákem byli u loučení své disciplíny v olympijském programu. "Na váze, kdy se společně dvě hodiny před závodem vážíme, se všichni smáli. Tam panovala dost uvolněná atmosféra, asi nejuvolněnější, co jsem kdy na váze zažil. Bylo znát, že je to poslední. Míra už je dost vyřáděnej, ale pro ty mladé kluky, co jim je teď tady 22 a mají medaili, tak je to určitě zásek. Pro ně je to těžší. My jsme si naštěstí stihli užít dvě olympiády. Jsme rádi, že jsme u toho mohli být," komentoval to osmadvacetiletý Šimánek.
Úspěšný přechod do "těžkých" vah je pro lehkovážníky podle českých reprezentantů obtížný. Ani ne tak kvůli kilogramům, které je možné nabrat, ale především kvůli centimetrům. Dvoumetroví veslaři mají pro tento sport lepší páky než jejich drobnější kolegové.
Čeští reprezentanti se nechtěli v budoucnosti zatím dívat příliš daleko. "Nejbližší budoucnost – Český dům, guláš, pak ještě nějaká tekutina k tomu a slíbil jsem si pravý croissant. Za necelý měsíc mě čekají státnice ve škole. Tohle je co teď vidím před sebou a uvidíme, co se vyvrbí potom, jaké budou příležitosti," přemítal Vraštil.
Jasno nemá ani Šimánek. "Život po sportu mě lákal už po tokijské olympiádě, ale tím, že nám to s Mírou šlo, tak bylo snadné u toho veslování zůstat. Teď je další překážka zrušení kategorie. Následující měsíce budou o rozhodování. Rád bych to rozlouskl v následujícím měsíci," dodal.
