Z vancouverského dna na vrchol v Soči. Rusové vládnou medailové tabulce

Jednou z nejsledovanějších olympijských statistik je bezpochyby medailová tabulka národů. Pro světové velmoci a pořádající země je také patrně tou nejprestižnější. Pro drtivou většinu menších zemí, jako je například i Česko, pak medailový přehled může sloužit jako jakési vysvědčení úrovně (vrcholového) sportu v daném státě. Zápolení mezi státy však může být i dosti pomíjivou záležitostí. "Vždyť který sportovní fanoušek si ještě dnes pamatuje nejúspěšnější zemi na olympiádě v Turíně?" ptá se například americký časopis New Republic.

Ať už jsou však medailové tabulky pomíjivé či podnětné, jedno je jisté. Podle Olympijské charty by z podnětu samotných pořadatelů vůbec neměly existovat. "Mezinárodní olympijský výbor a organizační výbor nesestavují žádné celkové pořadí zemí," píše se v Olympijské chartě. Přesto, jak podotýká New Republic, medailový žebříček figuruje na každé oficiální stránce olympijských her minimálně od Her v Turíně v roce 2006.

Nejinak je tomu i v případě olympiády v Soči. A právě zde se pro domácí výpravu děje zajímavý přerod. Rusko po zisku zlata v mužské biatlonové štafetě medailové tabulce kraluje. Přitom před čtyřmi lety ve Vancouveru dosáhlo nejhoršího olympijského výsledku ve své historii. V tabulce národů skončilo až na jedenáctém místě s pouhými třemi zlatými, sedmi stříbrnými a pěti bronzovými medailemi.

Naturalizace

Ani na začátku olympiády v Soči se nezdálo, že by se ruský konečný výsledek měl radikálně vylepšit a sportovci si po svých neúspěších hromadně sypali popel na hlavu. Postupem času se však ruští reprezentanti dokázali hlavně dílem úspěchů Ana, ale i snowboardistů, krasobruslařů či biatlonistů dostat až na vrchol žebříčku.

Je zvykem pořádajících zemí, že kromě investic do samotného olympijského areálu vynaloží velké prostředky i do přípravy domácích sportovců, kteří zde mají bojovat o medaile. Každý stát, respektive jeho olympijský výbor, však k tomuto cíli přistupuje jinak.

Zatímco například Británie vsadila před letními olympijskými hrami v Londýně na velkou reformu výchovy mládeže – nejvýraznějším příkladem v tomto směru je patrně cyklistika –, Rusko rekrutovalo k jednotlivým svazům zahraniční trenéry, ale i sportovce. Třeba vítěz paralelního slalomu ve snowboardu Vic Wild je rodilý Američan, trojnásobný zlatý medailista v short tracku, nyní Rus Viktor An, je původem ze Soulu.

Na ničem jiném nezáleží

Případ krasobruslařů, jmenovitě ženská část, mimochodem dokumentuje i další jev. Mnozí krasobruslařští experti přisuzovali verdikt rozhodčích udělit zlato Rusce Adelině Sotnikovové faktu, že závodila v domácím prostředí.

I vědecké studie již potvrdily nepříliš překvapivý závěr, že domácí prostředí má velký vliv na výkon atletů i rozhodčích, kteří jsou více než kdy jindy ovlivněni emocemi z hlediště. Psychologové při projevu domácích sportovců pozorují také zvýšenou hladinu testosteronu či výskyt téměř zvířecích pudů. Domácí atleti, především pak fotbalisté, totiž mají tendenci považovat své soupeře za vetřelce na vlastní půdě.

Ať už však Rusko skončí na jakékoliv příčce, bude mu v součtu pořád chybět jedna zlatá medaile, pro domácí ta nejcennější – hokejová. Jako by tak všech dosavadních jedenáct zlatých, a tím pádem i prvenství v žebříčku, byly bezcenné. Ruský novinář Vladimir Pozner to ostatně pro americkou televizi NBC shrnul lakonicky: "Pokud zlatou medaili v hokeji vyhrajeme, na žádné jiné nebude záležet. Pokud ji nevyhrajeme, na žádné jiné nebude záležet."