Hadamczikovou silou je osobní kontakt s hráči, říká Lener
Praha – Největší pozornost ze všech sportů zimní olympiády poutá v České republice tradičně hokej. Na hráče, trenéry i realizační tým kladou fanoušci značnou zodpovědnost, neúspěch se neodpouští. To si jistě velice dobře uvědomuje i manažer reprezentace a šéftrenér Českého svazu ledního hokeje (ČSLH) Slavomír Lener, který byl hostem chatu s ČT sport. V odpovědích se samozřejmě věnoval blížící se olympiádě, řeč ale přišla i na poměrně neradostný stav hokejové mládeže.
Velké debaty vzbudila nominace na Hry. Logicky, nikdy se nelze zavděčit všem. Lener se zastává trenéra Aloise Hadamczika, jehož výběru i stylu práce věří. "Hovoří pro něj profesionální přístup v jednání s hráči, přípravě na utkání i tréninku. Za jeho působení se objevilo minimum hráčů, kteří se omluvili z MS. To mluví samo za sebe," je přesvědčen. "Hadamczik věří častým osobním kontaktům s hráči a navíc spoustou telefonátů hráče informuje o možných variantách jak ve hře, tak v sestavě. V tom je jeho síla. Každý hráč dopředu ví, s kým bude hrát a co bude hrát."
Nominace se samozřejmě přetřásala i v ostatních tradičně hokejových zemích. "Jak už jsem zdůraznil dříve, nominace není jen o statistikách. Překvapilo mě nenominování Martina St. Louise z Tampy, když Steve Yzerman je generálním manažerem jak Tampy, tak kanadské reprezentace. Na tomto příkladu je zřejmé, že všechny zúčastněné země mají někoho, koho by jiný odborník nebo fanoušek rozporoval," upozorňuje. "Když bude medaile, jakákoliv kritika se obrátí v pozitivum."
Slavomír Lener:
"Každý trenér si musí umět obhájit nominované hráče, těch nenominovaných je vždy mnohem více. Není vždy možné hráče nominovat jen podle statistik, ale kritérií pro nominaci je mnohem více."
Nasazování mladých hráčů se vyhodnotí za rok
Lener však není jen reprezentačním manažerem. Jako šéftrenér ČSLH byl jedním z hlavních strůjců změn v práci s mládeží, což je, soudě nejen dle výsledků, teprve start velice dlouhé cesty, na které se vyskytuje celá řada překážek. Velká kritika například padá na extraligové a prvoligové pravidlo o zařazování mladých hráčů. "Nasazování mladých hráčů vyhodnotíme spolu s kluby po dvou sezonách a z toho vyplynou případné změny pro další období," říká.
Další z nosných změn je tvorba akademií. "Akademie prokázaly svou kvalitu, souhlasím, že ne všude se ještě podařilo angažovat kvalitní mladé trenéry. Ty si musíme také vychovat. Kvalitní metodiky a návodů k modernímu tréninku mají trenéři v celém našem hokejovém hnutí naprostý dostatek. Stačí jen tyto materiály průběžně studovat a aplikovat do tréninku a zápasů," myslí si Lener a dodává, že dalším z příspěvků ke zkvalitnění práce s mládeží by v budoucnu mohlo být národní hokejové centrum, které funguje například v USA, Švýcarsku a jinde.
V práci s mládeží však stále přetrvávají typické problémy vzlínající z přílišné finanční participace rodičů. "Státní podpora sportu není dostatečná tak, jako je tomu v jiných zemích. Přesto je finanční zatížení pro každou rodinu obrovské i v těchto zemích. Je potřeba si uvědomit, že investujeme do budoucnosti dětí," zdůrazňuje Lener. Poměrně skrytým, přesto však zásadním problémem je též nátlak rodičů na trenéry za účelem zvýhodnění svých dětí. "Jakékoliv pochyby o čestnosti je třeba řešit 'tváří v tvář' a nebát se toho," vyzývá.
Vždy když se blíží zimní olympiáda, rázem se vynoří vzpomínky na naganský úspěch, byť už je vzdálený dlouhých šestnáct let. A když už se vzpomíná na Nagano, vynoří se i jméno tragicky zesnulého Ivana Hlinky. "Skvělý trenér, fantastický motivátor a zřejmě nejlepší ze všech z hlediska schopnosti sestavit hráče tak, aby k sobě ideálně pasovali. Navíc vynikající do party mimo led, mně kromě jeho odbornosti imponovala jeho vášeň vždy a všechno vyhrát. Byl mým vzorem, současně kamarádem. Nechybí mi jen v hokeji, ale hlavně v životě," připomíná Lener dodnes nezacelenou ztrátu nejen českého hokeje.
