Drahotová: Na olympiádu jsem nejela se zúčastnit, ale udělat výsledek

Drahotová přijela do Ria jako jediná zástupkyně české chůze, cíle ale měla vysoké. Závod se jí však zcela podle představ nevydařil. V půlce jí došly síly a čelo závodu už dotáhnout nedokázala. "Stěžovat si určitě nechci, ale musím přiznat, že převažuje spíše zklamání. Přeci jen jsem doufala v trochu lepší umístění, nejela jsem sem jen se zúčastnit. Měla jsem vyšší cíle, ale dnešní závod byl těžký a můj dobrý výkon na víc nestačil," zhodnotila jednadvacetiletá závodkyně. 

Trať se jí poměrně líbila, i když nebyla zcela podle jejích představ. "Byl to hlavně boj sám se sebou. Na olympiádu je každý dobře připravený, upíná se na ni. Mám sice radši dvoukilometrové okruhy, ale trať byla dobrá, nikterak mě neomezovalo ani velké teplo. Prostě jen nebylo víc sil," vysvětluje důvod svého umístění. 

Závodu žen dominovaly Číňanky. Ze zlaté medaile se radovala světová rekordmanka Li-ou Čchun, která do poslední chvíle sváděla souboj s Mexičankou Mariou Gonzálezovou. Na stupních vítězů je doplnila další Číňanka Lü Siou-č. "Číňanky skvěle závodí. Snažila jsem se držet kolem nich, protože jsem věděla, že nástup nebo tempo budou udávat ony, a musím říct, že po Ruskách docela převzaly nadvládu," řekla Drahotová.

Oproti Číně je Česko pozadu. Drahotová však věří, že se to může do budoucna změnit. "Česká chůze má hrozně malou základnu, ani to není tak populární. Já se snažím, aby se to trochu zpopularizovalo, ale momentálně je to tady na olympiádě vykradené. Já jsem tu za ženy sama, za muže závodil jen Lukáš Kdula. Když se ale podíváme k našim sousedům, ke Slovákům, tak dneska vyhrál olympijskou zlatou medaili Matej Tóth, což mu hrozně přeji. Takže si myslím, že teď to úplně tak skvělý s českou chůzí není, ale třeba to bude lepší," zůstává Drahotová optimistkou. 

Nejlepší česká chodkyně má velkou část kariéry ještě před sebou. Těží z toho, že ještě jako juniorka vstoupila do ženských závodů a začala v nich sklízet úspěchy. Na olympiádu za čtyři roky by tak měla být dobře připravena a mít plno sil.

"U vytrvalostních disciplín bývá vrchol kolem 25. roku nebo i později, já jsem sice mladá, ale závodím docela hodně už od patnácti let. Teď si ale nedokážu představit, co bude za čtyři. Nejdřív musím zhodnotit tuto olympiádu a rozhodnout se, jestli se rok nezaměřit třeba na běh nebo na kolo, protože mé tréninky jsou dost náročné a v koncové přípravě i dost stereotypní," uvádí své rozpoložení. 

Dělá mnoho sportů, je sportovním obojživelníkem. "Mám nadání pro vytrvalost, takže ta se dá využít i na kole nebo v běhu," dodává s tím, že vedlejší sporty jsou pro ni obohacením.

 Její tréninkový kolega Lukáš Gdula olympijský závod nedokončil. Vyřadila ho z něj totiž diskvalifikace. "Lukáše je mi líto. Diskvalifikace je něco, co se nedá moc ovlivnit, a jeho samotného to moc mrzí. Je to už druhý závod, který takto nedokončil," litovala jej Drahotová. 

Velký příběh naopak napsal Francouz Diniz, který dlouho bezpečně vedl, jenže pak se přihlásily velké žaludeční potíže, svalil se na asfalt a na chvíli omdlel. Vypadalo to, že je s ním po sportovní stránce amen, jenže on se zvedl a dokázal závod dojít na sedmém místě. "Je to něco úžasného. Diniz je závodník, kterého jsem poprvé viděla před několika lety na závodě v Dudincích a hrozně mě zaujal. Je to super člověk. Většina vytrvalců si hodně hlídá životosprávu, zatímco on je úplný opak. Je s ním vždy sranda. Jsem ráda, že ten závod dokázal dokončit," obdivovala jej česká chodkyně. 

Ona sama si nedokáže představit jít 50 km a k tomu mít ještě tak velké zdravotní problémy. "Ačkoli jsem vytrvalec, tak nejsem úplně ta povaha, když je potřeba trpělivá práce, takže pro mě by to asi nebylo. Je velmi těžké s tím bojovat, protože když to člověka chytne na kole, tak přece jen sedí. Tady člověk pohybuje celým vrškem a střeva a žaludek jsou v nekomfortu, po závodě mi bývá špatně, takže o to víc je to obdivuhodné," vysvětlovala Drahotová.