Kolo možná půjde stranou. Sáblíková už vymýšlí kudy do Pekingu
Martina Sáblíková by se ráda představila i za čtyři roky v Pekingu 2022. Držitelka šesti olympijských medailí, která v Pchjongčchangu získala stříbro v závodu na 5000 metrů, v Koreji nejprve potvrdila, že po sezoně neplánuje ukončit kariéru. Před odletem do Prahy pak uvedla, že by bez ohledu na výsledky ráda závodila další čtyři roky. Zároveň zvažuje, že už se v létě nebude věnovat cyklistice.
"Zatím jsme se o tom ještě s Petrem (trenérem Novákem) nebavili. Mám ale v hlavě, že chci pomoci děckám a trénovat s nimi. Pokud to nepůjde a budu vidět, že na sebe musím nějakým způsobem dávat bacha, je možné, že kolo půjde úplně stranou," uvedla Sáblíková.
Přestože se ještě definitivně nerozhodla, nepovažuje momentálně za reálné, že by se zkoušela opět kvalifikovat na letní olympiádu. "Teď to ale nedokážu říct. Uvidíme, jak rychle se bude můj stav zlepšovat," řekla třicetiletá rychlobruslařka, která se cyklistice doplňkově úspěšně věnuje již řadu let.
Pomáhat dalším
Sáblíková se až do Pchjongčchangu nechtěla o další budoucnosti bavit, teď už má ale jasno. Chce závodit dál a myslí na celý olympijský cyklus. "Chtěla bych být i v Pekingu u toho. Abych mohla těm dalším co nejvíc pomáhat. Nevím, jestli budu i já za čtyři roky na olympiádě startovat a jestli budu mít výkonnost, abych jela o placku, ale hrozně moc bych chtěla pomoct ostatním. Abychom společně pracovali na tom, aby výsledky byly dál," uvedla rodačka z Nového Města na Moravě.
Postupně se posouvá do role mentorky a trenérky dalších českých rychlobruslařek a ráda by v tom pokračovala. "Ráda bych jim předala to, co mám v sobě, a oplatila jim, jak mi oni nyní pomáhají psychicky. Dá se říct, že je to takové splácení dluhů," řekla Sáblíková.
Budoucnost pro Nikolu?
Věří, že například Nikola Zdráhalová by již za čtyři roky mohla bojovat o medaile a nahradit ji na pozici nejlepší české rychlobruslařky. "Je jí jedenadvacet a vše má před sebou. Byla bych hrozně ráda, kdyby na příští nebo další olympiádě získala nejen medaili, ale aby se jí povedlo dostat se nejvýš, co to jde," konstatovala.
Pro Sáblíkovou byl Pchjongčchang čtvrtou olympiádou, připsala si na ní dva starty. Nejprve byla čtvrtá na 'trojce', což obrečela, poté stříbrná na 'pětce'. "Jaká to byla olympiáda? Řekla bych to asi takhle: je mi líto, že jsem po tom čtvrtém místě brečela, protože s odstupem času vím, že to pro mě bylo hrozně moc. A stříbro? Splnilo se, co jsem si přála: neodjet odsud s prázdnou," řekla Sáblíková.
Nadchlo ji hned několik olympijských příběhů. Dvě výhry Ester Ledecké, poslední olympijské starty její dlouholeté rivalky Ireen Wüstové z Nizozemska nebo příběh norského rychlobruslaře Havarda Bökka, který si na Hrách rozřízl nohu a místo dlouhého léčení následně získal týmové zlato. "Kdybych mohla, sleduju tu všechny ty příběhy a píšu si je. To si pak říkáte: stát se může všechno, a i když se člověku zdá všechno ztracené, může to dopadnout úplně jinak," uvedla Sáblíková.
Odpočinek a pak Amsterodam?
Královnu dlouhých tratí čeká po návratu z olympiády další léčba bolavých zad. Pokud jí to zdravotní stav dovolí, v březnu se představí na mistrovství světa ve víceboji v Amsterodamu a poté ve finále Světového poháru. "Uvidíme, jak budu vypadat. Budu teď týden doma a mohla bych si trochu odpočinout hlavně od toho podřepu. Pak uvidím, jak to se zády bude. Teď je to jak na houpačce. Jeden den jsou lepší a jezdí se mi dobře, další nemohu jet ani tři minuty," dodala Sáblíková.
