BLOG: Největší fanoušek olympiády? Slovenský prezident Kiska je všude
V Pchjongčchangu ho s nadsázkou řečeno nelze minout. Andrej Kiska se vydal na zimní olympijské hry podpořit slovenské sportovce. A co je vůbec nejlepší – nejen je.
V předvečer zahájení Her se Kiska nejdříve objevil při otevření Českého domu. Dá se říct, že prostor zafungoval co do počtu spokojených návštěvníků poprvé před šesti lety během letní olympiády v Londýně (avšak nutno dodat, že měl tehdy i své mouchy, např. v rámci nepříjemné šmeliny lístků).
Nyní opět poskytuje místo pro setkávání současných i bývalých reprezentantů a široké veřejnosti, která může ochutnat pravý český chléb a zapít jej jedním, případně rovnou pěti plzeňskými kousky. Tedy dvěma věcmi, které člověk tak nějak potřebuje k životu.
Slovenský prezident, jemuž byl při absenci českého prezidenta Miloše Zemana po boku předseda Senátu Milan Štěch, rovněž popřál českým olympionikům mnoho úspěchů v Koreji.
"My na Slovensku vám vždy držíme palce, držte je i vy nám, a když budeme někdy bojovat proti sobě, třeba v hokeji, tak budeme samozřejmě fandit své zemi. Společně si ale přejme úžasné sportovní zážitky," prohlásil.
Andrej Kiska prostě takový je. Pozitivní a vřelý. Spojuje.
Není divu, že se jej nyní značná část slovenské veřejnosti snaží přemluvit, aby přehodnotil své plánované – a pro mnohé značně překvapivé – rozhodnutí nekandidovat znovu v příštím roce na prezidenta. Takový záměr měl totiž Kiska kvůli rodinným důvodům nedávno uvést při jednání s představiteli slovenských politických stran.
Za čtyři roky vládnutí se laťka slovenského prezidentského úřadu zvedla pod taktovkou Kisky skutečně vysoko. Od upozorňování na palčivé problémy obyčejných lidí přes otevřené dveře Bratislavského hradu, kde přijímá tu postižené, tu děti z dědin, tu zase talentované mladé podnikatele. K tomu se dá přičíst jeho deklarace prozápadního směru či jasné odsouzení anexe Krymu.
Kiska chtěl mimo jiné ocenit parašutisty Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří před 75 lety v Praze zaútočili na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Podle týdeníku Respekt ale Pražský hrad nejevil zájem (a ten to vzápětí označil za lež).
A pak tu je Kiskova pravidelná komunikace na sociálních sítích. Ta se ostatně s olympijskými hrami ještě zintenzivnila. Když tak na úvod národní tým slovenských hokejistů, kteří se léta potácejí v problémech, překvapivě porazil neutrální sportovce z Ruska 3:2, Kiska vzápětí publikoval na sítích fanouškovskou euforii z hlediště.
"Přišel jsem o hlas," napsal. "Slovenský kotel překřičel ruské fanoušky. Držte se, chlapi," dodal. Pár minut po dojezdu slovenské reprezentantky Anastasie Kuzminové v biatlonové stíhačce, které byl přítomen přímo v Alpensia Centre, zase sestře Rusa Antona Šipulina sdílel srdečnou gratulaci.
V dalším příspěvku připomněl dceru Natálii, která před lety lyžovala, a peripetie, které zavdaly k angažování trenéra Mateja Gemza k týmu lyžařek. "Teď jsme se po dlouhých letech setkali na olympijských hrách. Už netrénuje moji dceru, ale Petru Vlhovou," uvedl pobaveně Kiska.
Přečtěte si i další jeho uvolněné komentáře. Jsou srdečné, upřímné, inspirativní, milé.
KDH už prý sice na Slovensku hledá vlastního prezidentského kandidáta. Dáte si s ním ale pivo v Českém domě? U Kisky to evidentně možné je. Není to málo.