Objektivně? Neměl jsem na to. Byl jsem trochu jako Bradbury, komentoval finálovou účast Rohan
Překvapivá šance na zisk olympijské medaile nechala Lukáše Rohana poměrně klidným. Že na cenný kov nakonec nedosáhl, ho v cíli samozřejmě mrzelo. Už samotná účast mezi finální nejlepší čtyřkou však byla pro českého kanoistu nečekaným úspěchem, který přirovnal k Australanovi Stevenu Bradburymu. Ten v roce 2002 v Salt Lake City v závodu na 1000 metrů v rychlobruslení na krátké dráze zvítězil poté, co čtveřice závodníků před ním v posledním kole spadla a on jako jediný zůstal na nohou.
"Říkal jsem si, že jsem trochu jako ten Australan v shorttracku na zimní olympiádě (Bradbury). O tom je kayakcross. Nás Vítek Přindiš nabádal, ať to nevzdáváme a bojujeme až do konce, že se vždycky něco může stát," uvedl Rohan a jmenoval českou jedničku v kontaktní vodácké disciplíně a dvojnásobného zlatého medailistu z ME.
Už ze čtvrtfinále Rohan postoupil z druhého místa díky chybám domácího Titouana Castrycka a Australana Tristana Cartera, kteří neprojeli branku. V semifinále se protlačil po nepodařeném startu na druhou pozici před rovněž chybující Borise Neveua z Francie a Švýcara Martina Dougouda. Ve finále už jako jediný kanoista mezi třemi kajakáři – Novozélanďanem Finnem Butcherem, Britem Josephem Clarkem a Němcem Noahem Heggem – neuspěl.
"Ti kluci byli lepší. Byli lepší i v předešlých jízdách, ale vinou jejich chyb mi dali šanci, kterou jsem využil. Jsem rád, že během svých jízd jsem neudělal žádnou zásadní chybu, projel jsem všechny brány. Protože se to ještě učím. V semifinále jsem nepočítal, že to (Neveu) nezajede, já jsem do něj ani nešel, protože jsem počítal s tím, že si tu protivodu odveze. Nečekal jsem, že ho uvidím, že se plácá ve vracáku," řekl Rohan.
"On je na to specialista, je v tom dobrý, trénuje to taky. Takže by mě ani nenapadlo, že se mu něco takového přihodí. Že udělá takovou hrubici. Stalo se, naštěstí jsem to zajel dobře. I za to jsem rád. Škoda, že se tam Jířa (Prskavec) nedostal taky. Mohli jsme být ve finále dva, pak by to bylo jistý," poukázal na Prskavcovo vyřazení ve čtvrtfinále.
Postup mezi nejlepší považuje za zázrak
Sám se s Prskavcem před čtvrtfinále označil za "kokosy na vodě" a jamajské bobisty z Calgary 1988 překonal. "Nevím, kolikátí oni tehdy skončili, ale tenhle výsledek je určitě lepší. Je to fakt zázrak na vodě. Bylo hrozně blízko, aby byl obtěžkaný i příjemným kovem, který by se mi houpal kolem krku. Teď mě to trochu mrzí. Ale na druhou stranu objektivně, neměl jsem na to," prohlásil.
Musel se připravit úplně na něco jiného, než normálně trénuje. Ani nedokázal říct, jaký čas by musel precizní přípravě věnovat. "Nedokážu si to představit. A ani nechci. Je to trénink, který dělat nechci. Já dělám jiný sport. Je to jiný výkon, bylo by to na úkor mojí kategorie," konstatoval.
"Nedokážu si představit to skloubit s kanoistickým slalomem. Já jsem si vybral jiný sport. Když jsem to začal jezdit, bylo mi 26, 27 let a nechci začít dělat něco jiného. Pádluje se na divoké vodě, ale je to něco jiného. Musíte být silově jinak vybavený, je to rychlostní, výbušný. A ještě ke všemu hodně kontaktní. Což taky úplně nemusím," vysvětlil Rohan.
Bylo mu jasné, že proti třem kajakářům ve finále nemá šanci. "Lidi, co se dostali do finále, tam měli být. Zázrak je, že jsem se tam vůbec jako kanoista dostal. Už to semifinále... Říkal jsem si, že když se dostanu do dnešního programu (z rozjížděk), bude to super. Vůbec jsem to nepředpokládal. To, že se to povedlo, je úplně nad plán. A čtvrté místo na olympiádě je úplně skvělý. Ale teď to trochu mrzí," zopakoval Rohan.
Chybějící medaile? Výsledek obrovské konkurence
Čtvrtým místem v kayakcrossu i šestým mezi kanoisty se postaral o nejlepší výsledky české vodácké výpravy, která poprvé od návratu vodního slalomu do programu Her v roce 1992 nezískala medaili.
"Není to úplně samozřejmost, rozhodují milimetry, setiny, nějaká rozhodnutí, která uděláte, a to je na tom sportu to krásné. Teď se ukazuje, jaká byla síla vodního slalomu, že přivezla medaili vždycky. Já jsem říkal, že se to jednou stane a medaile nebude. Že to málem zachrání kayakcross, to by mě nenapadlo, to je úplné sci-fi, které by nenapsal ani Čapek," prohlásil Rohan.
"Nemá cenu se tím trápit, házet na někoho vinu. Byli jsme dobře připravení. Seděli jsme večer, řešili jsme to, jestli jsme něco neudělali špatně, neměli něco jinak. Nemyslím si to. Nebýt nějakých okolností, tak jsme ty medaile měli. Ukazuje to, že ta konkurence je velká a hranice mezi úspěchem a neúspěchem mizivá. Ale věřím, že do budoucna nás to nakopne," dodal.
