Voborníková je zpátky doma. Medaili předá tatínkovi a těší se na smažený květák

Už v letadle Voborníkovou spolu s ostatními olympioniky přivítal kapitán letadla. „Nejdřív to říkal v italštině, tomu jsem moc nerozuměla. Ale pak to říkal v češtině. Nebylo to konkrétně na mě, ale pro celou skupinu. Jelo nás tam víc včetně rychlobruslařů Metoděje (Jílka) a Martiny (Sáblíkové). Ale i tohle je milé gesto,“ řekla pětadvacetiletá závodnice.

A jak prožívala oslavu svého úspěchu ještě v českém domě v Miláně? „Přijela jsem tam až před půlnocí a už jsem byla dost vyčerpaná z toho celého dne. Těch emocí už bylo tak moc, že jsem byla úplně otupělá. Ale tam jsem viděla fanoušky, kteří tam na mě i takhle pozdě večer ještě čekali... a svoji biatlonovou skupinku, která tam odjížděla dřív a objímali mě a vítali. A pak mi přišli popřát i rychlobruslaři. Bylo to naprosto fantastické a byla jsem nadšená a dojatá. Vůbec jsem si nepředstavovala, že mi můžou vytvořit takovou atmosféru. Bylo to skvělé,“ vzpomínala na konec svého slavného a dlouhého dne.

Voborníková získala bronzovou medaili v sobotním závěrečném závodě s hromadným startem, kdy doběhla třetí za Francouzkami Océane Michelonovou a Julií Simonovou. Pro českou výpravu vybojovala pátý a poslední cenný kov z letošních her. „Pořád je to pro mě stejně neuvěřitelné, ale už to začínám trochu vnímat jako skutečnost,“ uvedla Voborníková.

Dvojnásobná juniorská mistryně světa z roku 2022 ukončila osmileté čekání biatlonistů na cenný kov z olympijských her. Naposledy v roce 2018 v Pchjongčchangu vybojovali Veronika Vítková bronz a Michal Krčmář stříbro ve sprintu. Slova o tom, že by nyní měla být českou jedničkou, ale odmítla. „Tohle je zbytečné nazývat, jestli je někdo lídr, nebo ne. Já bych si přála, a máme to tak i teď, že jsme si všechny rovné. Doufám, že to tak bude i nadále,“ uvedla Voborníková.

Po konci biatlonových závodů v Anterselvě se přesunula do Milána, kde v neděli navštívila finále hokejového turnaje mezi Kanadou a USA. „Moc jsem si to užila. Samozřejmě bych si to užila víc, kdybych se dívala na to, jak hrajou Češi, ale i tak to byl moc hezký zážitek,“ podotkla Voborníková.

Svůj velký den prožívala už od rána hodně intenzivně. „Celé Hry jsem doufala, že bych se mohla do závodu s hormadným startem kvalifikovat a když jsem se tam po stíhačce dostala, tak jsem si říkala, že už mám vlastně splněno. Zajela jsem si místo do patnáctky, dobrý výsledek se štafetou. Tak jsem si chtěla ten hormaďák už jen tak užít a těšila jsem se konečně do Milána, že to bude takový pěkný víkend,“ vzpomínala.

„Ale když jsem se ráno probudila, fak jsem byla nervózní jako nikdy. Nemohla jsem se skoro ani naobědvat, což se mi běžně stává. A ono to nakonec všechno směřovalo k tomu, co se pak stalo. Takže nejspíš už jsem to měla tam nahoře všechno spočítené a ta nervozita byla jen předzvěst.“

S takovým úspěchem ale vůbec nepočítala. „S medailí jsme rozhodně nepočítala, ale v hloubi duše jsem si ji asi jako každý sportovec přála. Ale nejvýš jsem pomýšlela na top desítku, ale že to bude medaile, to mě fakt nenapadlo,“ vysvětovala.

Na závěrečný ceremoniál ve Veroně už dorazit nestihla. „Tím, že se hokej prodlužoval, dali jsme přednost jemu. Ceremoniál si pustím někdy v klidu doma. Navíc jsem byla i poměrně dost unavená. Tím, že bych šla dva dny po sobě spát pozdě v noci, tak jsem nakonec nejela,“ uvedla Voborníková.

V dalších dnech ji čeká přivítání s fanoušky v Hostinném a ve Vrchlabí. „Tohle jsou prvotní příjemné záležitosti. A mamka se mě už ptala, co bych chtěla uvařit. Už dlouho mám chuť na smažený květák s bramborovou kaší. Nic takového jsem dlouho neměla, tak doufám, že se mi to splní,“ řekla s úsměvem.

Medaili předá tatínkovi, který má na poličkách sbírku jejích trofejí. „Myslím, že už se na ni taťka těší. Pár dní se mnou bude muset (medaile) ještě cestovat na ty prvotní povinnosti a pak určitě půjde k němu,“ uvedla.

V Česku se zdrží do příštího úterý. Poté biatlonisté vyrazí do Finska, kde je čeká první ze tří závěrečných dílů Světového poháru v Kontiolahti. Následovat budou podniky v Otepää a Oslu. „Máme před sebou ještě celý závodní trimestr a je potřeba, abych to zvládla ve zdraví. Na první závody do Finska jedeme jen ve čtyřech a máme tam štafety, takže žádné absence nejsou povolené,“ řekla Voborníková.