Krasobruslař se silným příběhem bojuje pod pěti kruhy o úspěch v americké reprezentaci. Čtyřiadvacetiletý Maxim Naumov, který je po krátkém programu čtrnáctý, má za sebou hodně tvrdé období, s nímž se i s pomocí olympijských her pokouší stále vyrovnat.
Rodiče už má jen na fotce, ale v Miláně bruslí Naumov i pro ně
Jeho rodiče, bývalí mistři světa v krasobruslení Vadim Naumov a Jevgenija Šišková, už mu ale v Miláně palce nedrží. Byli totiž mezi sedmašedesáti lidmi, kteří před více než rokem zahynuli při leteckém neštěstí ve Washingtonu. Při něm zemřelo osmadvacet sportovců, trenérů a rodičů amerických krasobruslařů.
Jednou z posledních věcí, o nichž Naumov s rodiči před tragickou nehodou hovořil, byl jeho sen dostat se do americké olympijské reprezentace. To se mu podařilo, když na americkém šampionátu skončil třetí.
„Rodiče jsou moji superhrdinové, vzory a má největší opora. Chtěl jsem, aby tu na mě mohli být hrdí,“ řekl po krátkém programu, z něhož prošel do volných jízd.
„Táta říkal, že do olympiády je všechno jenom trénink,“ vzpomínal Naumov po své jízdě na hudbu Frederika Chopina s tím, že nedokáže popsat, jak moc význam jeho slov nyní cítil.
Po lehkém uklouznutí na trojitém axelu se vzpamatoval a předvedl technicky solidní sestavu, kterou zakončil se slzami v očích na kolenou a s pohledem směřujícím k nebi.
Od rozhodčích dostal 85,65 bodu a místo mezi čtyřiadvaceti postupujícími do volných jízd si zajistil s přehledem. Když čekal na ohodnocení své jízdy, vytáhl fotografii, na níž je jako malý kluk s rodiči. „Nosím ji s sebou všude. Mám ji doslova tady na srdci,“ řekl o snímku, na němž se vedle kluziště drží s rodiči za ruce. „Je dobře, že jsou tady se mnou, abych jim mohl říct: ‚Podívejte se, co jsme právě dokázali,‘“ dodal s hořkým úsměvem.