Případ Brignoneová: Cesta k vítězství začíná tím, že přestanete myslet

Brignoneová, vybraná jako vlajkonoška své země, potřebovala při zahajovacím ceremoniálu v Cortině d'Ampezzo pomoc. Operovaná noha – několikanásobně zlomená při nehodě v dubnu 2025 – ji při stání bolela tak, že požádala 198 cm vysokého curlera Amose Mosanera, aby ji nesl. Ten vyhověl a zvedl Brignoneovou na ramena, kde si mohla užít výhled a noze ulevit.

Zjevně se jí ten pohled z vrcholu zalíbil. Brignoneová, která se před začátkem Her ohodnotila připravena „ani ne na 80 procent“, vyhrála svou druhou zlatou medaili v pěti dnech, když k titulu v super-G připsala i vítězství v obřím slalomu.

Její vítězství navazuje na téma comebacků. Příběhy o zdolávaných, pokoušených, zmařených a pokračujících cestách, které definují mnohé lyžařky letošních Her.

Minulou neděli Breezy Johnsonová vyhrála zlato ve sjezdu na stejné trati Olimpia delle Tofane, která ji vyřadila z Her v Pekingu v roce 2022. A Lindsey Vonnová, která se vrátila ze sportovního důchodu, nastoupila na start s přetrženým předním zkříženým vazem v koleni, aby nakonec odletěla vrtulníkem s rozdrcenou nohou.

Mikaela Shiffrinová, která se zotavuje z traumatu způsobeného komplikovaným zraněním a snaží se hodit neúspěšné olympijské hry z roku 2022 za hlavu, bude mít ještě jednu šanci dostat se na pódium poté, co skončila na 11. místě ve stejné disciplíně, která jí způsobila takovou duševní bolest.

Neměla co ztratit a vyhrála všechno

A pak je tu Brignoneová. Ve stejný den, kdy se Vonnová vrátila do Spojených států, aby pokračovala v dlouhé rekonvalescenci, Brignoneová lyžovala na noze, která byla kdysi stejně poškozená jako noha Američanky.

Na domácím šampionátu loni v dubnu upadla při druhé jízdě obřího slalomu a proletěla dvěma brankami. Helikoptérou byla převezena do nemocnice v Miláně, kde podstoupila dvě operace a čekaly ji měsíce rehabilitace. Dva měsíce nechodila vůbec, pět měsíců jen s obtížemi a 300 dní byla mimo závodní svahy. I teď říká, že úplné uzdravení „není možné“.

Před pádem stála Brignoneová na vrcholu celkového pořadí Světového poháru, když vyhrála 10 závodů ve třech různých disciplínách – sjezdu, obřím slalomu i super-G. Před třemi týdny, v prvním závodě po návratu, byla nadšená i z toho, že dojela šestá. Na Hry jela s absolutně nulovým očekáváním.

„Už to, že jsem tu a že jsem mohla nést vlajku, je zázrak,“ řekla. „To byla jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem chtěla a které mi v životě chyběly. Ne zlatá medaile, ta mě nezajímala. Medaile jsem měla… Přijela jsem sem proto, abych si to užila, dala ze sebe maximum a byla vděčná za to, že jsem tady doma. A myslím, že proto jsem vyhrála,“ dodala.

Zdá se, že je to až paradoxní způsob myšlení – vyhrát medaili právě díky tomu, že na ní přestanete lpět. Pokud se však ohlédneme za tím, co olympiáda přinesla i vzala, možná je právě toto klíčem k úspěchu.

V okamžiku, kdy sportovec přestane přemýšlet, nachází zvláštní druh svobody. Je to ten jemný rozdíl mezi střelcem, který promění trojku i přes blokující ruku soupeře, a tím, který v prázdném prostoru zaváhá. Je to téměř magický stav, kdy tělo vede svalová paměť a přílišné přemýšlení jde stranou.

Ve skutečnosti se nevyplácí být přemýšlivý. Na těchto Hrách jsme byli svědky toho, jaké podivné věci tlak způsobuje. Zničil Iliu Malinina, krasobruslaře, který se zdál neporazitelný, a osvobodil Breezy Johnsonovou, která se dostala do propasti pozornosti zaměřené na Vonnovou. Brignoneová neměla co ztratit a vyhrála všechno.

Cesta Mikaely Shiffrinové

Což nás vrací zpět k Shiffrinové, která na letošních Hrách zatím nic nevyhrála. Má sice zlato z klasického i obřího slalomu, medaili ale získala naposledy před osmi lety v Pchjongčchangu. Pro nejúspěšnější lyžařku v historii Světového poháru a sedminásobnou mistryni světa to není úplně odpovídající bilance.

I ona si prožila své. Při závodě v obřím slalomu ve Vermontu utrpěla děsivé zranění, které si vyžádalo operaci břicha a čas, aby se psychicky vzpamatovala. Na pódium se vrátila až v lednu tohoto roku, po téměř dvouleté přestávce.

„Jsem opravdu hrdá na svůj pokrok,“ řekla. „Možná to ještě není ta rychlost, která je potřeba k vítězství v závodech, ale přibližuji se k ní. Když pomyslím na to, kde jsem byla loni, kdy jsem nemohla závodit ve finále Světového poháru. Říkala jsem si: ‚Nevím, možná už v obřím slalomu nebudu závodit nikdy.‘ Teď jsme ale v úplně jiné situaci a ukazuje se, že se dá bojovat.“

Na vítěznou Brignoneovou ztratila v obřím slalomu 92 setin sekundy a skončila až na 11. místě. Spolu se zklamáním v týmové kombinaci – její 15. čas ve slalomu po nejlepším sjezdu Johnsonové stačil jen na celkové čtvrté místo – vyvolávají její výkony otázku, zda problémem není schopnost vyrovnat se s danou situací.

Poslední šance přichází v disciplíně, kterou ovládá. Ze 108 vítězství ve Světovém poháru jich 71 získala ve slalomu. Až do kombinace vyhrála šest závodů v řadě, a to v roce 2025 a v prvním závodě roku 2026. Zlato se od ní očekává.

U Brignoneové to tak nebylo, a přesto se nyní chlubí dvěma zbrusu novými zlatými náhrdelníky. „Moje mantra zněla: ‚Zítra bude líp‘,“ řekla Brignoneová. „Neměla jsem na sebe žádný tlak, protože už jen být tady bylo úžasné… Myslím, že kdyby to bylo loni, dělala bych z toho příliš velkou vědu. Ale byla jsem prostě šťastná, opravdu šťastná, že jsem tady...“