Doktor Kolář o Knapkové: To ona vyhrála zlato, ne já
Londýn – Kdyby nezasáhl, tak by asi Česká republika dnes nemohla slavit první zlato na letošních OH. Známý lékař a fyzioterapeut Pavel Kolář se postaral o to, aby Mirka Knapková byla schopna i přes zranění mezižeberního svalu zvítězit. "Je to její zlato, moje ani náhodou. To ona ho vybojovala," uvedl v areálu Eton Dorney skromně.
Přitom právě on se o Knapkovou od minulé neděle staral, každý den dvě hodiny. Jezdil 80 kilometrů z olympijské vesnice do vesnice veslařů a zpátky, aby ji dal dohromady. Knapková si totiž v rozjížďce obnovila vážné svalové zranění mezi žebry a poškodila fixátory lopatky.
Chybělo málo a do úterního semifinále ani nenastoupila. Pondělní vyšetření na magnetické rezonanci totiž odhalilo natržení svalů. "Měla tam také dost velký otok. Chybělo deset minut a odstoupila by," prozradil Kolář.
"Na poslední chvíli jsme si řekli, že to je olympiáda, tak to zkusíme. V klidu jsme to probrali a řekli si, že nemá co ztratit. Dopadlo to skvěle. Jsem rád, že dala na mou radu," radoval se. "Pomohl jí také trenér," jmenoval Tomáše Kacovského.
Potíže si Knapková do Londýna už přivezla. Netušila ale, že jsou tak vážné. Funkci poškozeného svalu totiž často převezmou ostatní skupiny svalů a pravý původce bolesti, která se přesune jinam, se obtížně hledá. "Bolelo ji to mezi lopatkami. Trápilo ji to asi měsíc. Bylo těžké najít hlavní zdroj bolesti," řekl Kolář.
Věděl, že zranění se nemůže podepsat na dalším průběhu její kariéry. I proto ji do závodu pustil. Věděl, že i přes tišící prostředky bude Knapková trpět, zvlášť v prvních záběrech po startu. Pustil ji do závodu i s tím rizikem, že bolest nevydrží a bude muset zastavit.
I proto se na závod díval v televizi a start radši nesledoval vůbec. "Byl jsem jako na jehlách. Věděl jsem, že může po dvou záběrech skončit. I to jsme riskovali. Když už se zapracovala, bylo vidět, že to je dobrý. Na začátek jsem se nemohl dívat," řekl Kolář.
Knapková podstoupila všemožnou léčbu. Sval jí Kolář chránil tejpy, dostala akupunkturní jehličky, použil i elektroléčbu. "Dobré bylo, že mezi jízdami byl den volna, dalo se to uklidnit. Kdyby závodila dva dny po sobě, nešlo by to. Jsem moc rád, že to takhle dopadlo, protože jsme tomu věnovali opravdu hodně energie," uvedl Kolář.
Veslaři trochu změnili úhel záběru, zapojení vesel se posunulo, což mění koordinaci pohybu. "A při opakované stereotypní zátěži může ten pohyb způsobovat svalová zranění až únavové zlomeniny," uvedl lékař.
Zranění Knapkové paradoxně pomohlo. Jela lépe technicky a zaměstnala hlavu jinými starostmi než samotným bojem o zlato. "Musela se soustředit na to, aby dojela. Nemusela uvažovat o okolnostech, jako je vítr, nebo jestli má tuhle, nebo tamtu dráhu. Prakticky tam šla s uvolněnou hlavou, to trochu pomohlo," mínil Kolář.
