Valtr: Zjistil jsem, že každý se dá porazit

"Jsem srdcař a na tomto závodě jsem musel srdce trochu upozadit a musel jsem jet více hlavou. Když jsem si ty věci srovnal, myslím, že jsme jeli velmi dobře, a těším se na další závod. Zjistil jsem, že každý se dá porazit," prohlásil Valtr.

Český jezdec si nemohl vynachválit spolupráci se svým velezkušeným navigátorem. Kalina absolvoval ve svých 63 letech dvaadvacátý Dakar. "Pepík (Kalina) je nesmírně vzdělaný a do kabiny vnese klid. Funguje jako dědeček. Vždycky mě pohladil po duši. Obrovská výhoda Pepíka je, že vás tlačí dopředu, nebrzdí vás a nebojí se," řekl Valtr, který na svého parťáka prozradil, že atmosféru v kabině občas odlehčil i zpěvem.

Valtr cítil sílu týmu, vnímal rovněž, že ostatní závodníci se dívají na členy Bonver Dakar Projektu s respektem. "Jedu s vědomím toho, že deset minut za mnou jede někdo z našeho týmu. Když můžu jet s vědomím, že nemusím brzdit a bát se, je to fantastické," uvedl. "Jet sólo – tudy cesta nevede. Taky jsem byl člověk, který co si neudělá sám, to bylo špatně, ale teď se rád nechám vést. Vyhovuje mi to, nemusím nad ničím přemýšlet. Vím, že když jedu, tak u mě vždycky někdo zastaví," doplnil.

Chyběl výkon

Kromě Valtra je členem KM Racing týmu i Vlastimil Vildman, spolupráce fungovala také s Tomášem Vrátným, Markem Spáčilem a hlavně Martinem Kolomým, kterému patří na Dakaru momentálně třetí místo. "Jel jsem s tím, že kryju záda Martinovi. Věděl jsem, že nemám na Martina, protože nemám tak výkonný auto. Dneska vím, že mi ten výkon strašně chybí, protože v rovinách, kde ostatní jezdili 140, já jel 120 a byl jsem šťastný. To, co jsem vybojoval, jsem záhy ztratil," připustil Valtr.

Na rozdíl od ruských továrních jezdců, kteří trénují několikrát týdně, Valtr najezdí za rok jen třeba 1 000 kilometrů během jednoho týdne na soustředění v Tunisu. I přesto si věří. "Člověk, když si to srovná v hlavě, zjistí, že se dají porazit. S tímto optimismem do toho jdeme," zdůraznil Valtr. "Když pojedeme s Martinem ve dvojici, tak jsme schopni jet na hranici první a druhé pětky. Můj názor je, že Martin, pokud stáhne opratě a bude si stále držet svoje tempo, bude letos na bedně," odhadl optimisticky.

Krásná jízda. Až na záhadný problém s motorem

Valtr si soutěž vychutnával. Nesnáze popisoval s lehkostí, předčasný konec totiž nešlo nijak ovlivnit. "Když jsme viděli, že se teplota zvyšuje, ubírali jsme, jeli jsme v klidu. Jízdou jsme se bavili, užívali jsme si to. Jeli jsme tak, abychom se udržovali ve druhé pětici, což se nám dařilo, ale když se motor začal sypat, byl problém. Neustále jsme stáli a opravovali, ztráceli jsme třeba třicet minut v etapě. Mrzelo mě to," řekl.

"Když jsme po čtvrté etapě přijížděli do bivaku a z motoru se začalo blýskat a střílet a kouřit, vypadalo to špatně. Ráno v pět hodin jsem se probudil a ze střechy jsem slyšel, jak motor chrochtá, tak říkám, to je konec. Kluci na tom dělali ještě pět hodin, snažili jsme se s tím něco udělat. Nešlo to a v deset hodin místního času jsme to museli odpískat," popsal Valtr.

Proč se to stalo, nikdo z mechaniků doposud nezjistil. "Nejvíc to mrzí asi mou ženu, obrečela to a okamžitě nařídila, že příští rok znova a příští rok tu placku přivezeme," prozradil.

Podmínky na Dakaru? V Africe museli chlapi vydržet strašně moc

Teplotu, podmínky nebo pohodlí v bivaku Valtr moc neřeší. "Nemáme zase tolik čas vnímat teplotu, protože když sedíme v kabině, máme zavřená okna, chladí nás speciální kombinézy, takže já s tím problém nemám. Když jdeme večer do bivaku, je tam třeba 40 stupňů, ale velmi rychle se stmívá a ochlazuje," podotkl.

Někdo spí v obytných autech, Jaroslav Valtr je zvyklý na stan. Má ho připevněný ke střeše svého auta. "Myslím si, že ti, co jezdili tu Afriku, byli chlapi, co vydrželi strašně moc. Dnes máme servis daleko lepší, ale na druhou stranu závod je mnohem rychlejší a nebezpečnější," dodal.