Macík po Dakaru: Letos se nám splnilo všechno, co jsme si přáli
Praha – Při svém třetím startu na slavné rallye Dakar dosáhl Martin Macík junior životního úspěchu, když se probojoval až na desáté místo v pořadí kamionů. Pilot Liazu se netají spokojeností s výsledkem, lituje jen toho, že pořadatelé nenechali jezdce víc závodit a řadu etap kvůli nepříznivému počasí výrazně zkracovali nebo rovnou rušili. Přiznává, že pro něj není nic těžšího a tvrdšího než Dakar, přesto se na něj každý rok znovu těší.
S celkovým desátým místem mezi kamiony je Macík absolutně spokojený. "Splnil jsem všechno to, co jsem si řekl před Dakarem. Nejen, že jsme se umístili v první desítce celkově, ale dařilo se nám dojíždět na slušných pozicích i v jednotlivých etapách. Obecně můžu být spokojený s umístěním, s autem i s prací týmu, i když vím, že se určitě můžu ještě zlepšovat," uvědomuje si Macík.
Letošní ročník Dakaru byl extrémní, dvě etapy byly zrušeny úplně a několik dalších zkráceno. "Samozřejmě všichni si stěžují na organizátory. S počasím ale nic neuděláte, tak to je. V Bolívii mělo být období sucha, měli jsme zakázáno umývat auta a vozili jsme si vlastní vodu. Přijedeme na místo a tam je totální průtrž mračen. A po závalu jedné vesnice jsme byli dokonce tři dny bez asistence. Ale tohle mohou těžko organizátoři ovlivnit. Snad jen, že nás mohli nechat víc závodit i na tom bahně," hodnotí Macík.
Právě náročné podmínky v polovině soutěže seděly Macíkovi snad nejvíc. "Přiznám se, že preferuju bahno, ale vyloženě mi nevadí žádný povrch. Letošní Dakar byl extrémní v tom, že se v něm vystřídaly prakticky všechny typy povrchů, často dokonce i během jediné etapy. V bahnitých úsecích v horách se mi jelo dobře. Samozřejmě u kamionu je to něco jiného než u osobního auta, natož motorky," připouští Macík.
Český pilot po dojezdu poslední etapy zažil i nepříjemný incident s Nizozemcem Versluisem, který skončil v celkovém pořadí těsně za ním. "Ve zkratce jsem se držel pravidel a on to nerozdýchal. V předchozí etapě jsem se dostal v pořadí před něj. V poslední etapě se startovalo podle celkového umístění a on jel tedy za mnou. Troubil na mě a chtěl mě v prachu předjet, jenže já měl podobný problém se Staceym, který jel pro změnu přede mnou a také mě nechtěl pustit. Problém spíš byl, když mi po dojezdu najížděl do auta. Ale byly to jen emoce, výměna názorů, nic vážného," vzpomíná Macík.
Přiznává, že pro něj není nic těžšího, delšího a tvrdšího než Dakar, přesto ho náročná soutěž láká vždy znovu a znovu. "Těžko se to popisuje někomu, kdo tam není. Je tam adrenalin 24 hodin denně, nikdy nevíte, co se může stát. Také musíte milovat auta, řízení a jak se říká, tu vůni benzinu. A hlavně je to výzva, nejtěžší závod na světě, takže pro jezdce je to nejvíc. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se vaříte v kabině, všechno vás bolí a říkáte si, co tu sakra děláte. Ale většinou jsou ty pocity a hlavně vzpomínky skvělé," uzavírá Macík.
