Kalina: Některé úseky by v počasí na Dakaru nesjel ani Superman

Samotný odpočinek by závodníky vyřadil z tempa, na Dakaru ho ale moc není, i když se ruší etapy. "Neměl jsem moc rád ani oficiální dny odpočinku. Vždycky se mi znovu lezlo špatně do kabiny. Když jsou takové dny čtyři za sebou, což se tady stalo, tak jsou závodní motivace a vypadnutí z tempa velmi výrazné. Potřebuje to profesionály, aby se s tím dokázali vyrovnat," uvedl Kalina a připomněl, že zrušené etapy nutně neznamenají nicnedělání. "Musíte ujet 1000 kilometrů, žádné sezení v křesílku a pití ledových nápojů."

Počasí podle něj ovlivňovalo Dakar už za jeho africké éry, ne ale tak výrazně. "Zažili jsme některé momenty, které byly extrémní, někdy až hrůzné. Na Sahaře to nejčastěji bývala písečná bouře. Déšť je výjimečný, nicméně se nám stalo, že v Libyi či Mauretánii, odkud se mělo startovat, bylo na poušti 20 centimetrů vody. Ale nikdy to nevedlo k tomu, že by se muselo rušit několik etap nebo se výrazně měnila trať. Spíš to bylo zesílení dobrodružného rázu soutěže," zavzpomínal Kalina. Navíc mu vyhovovalo, že podmínky byly pro všechny stejné. "Takže jsme to chápali," doplnil.

Největší starosti mu dělávaly písečné bouře. "Voda možná paradoxně tolik netrápí motorkáře, i když spadnu do vody, je to hodně nepříjemné. Ale písečná bouře pro ně byla úplná tragédie. My se v kabině mohli schovat, pokud nešlo jet, tak jsme byli nějak ukrytí, ale motorkáři byli strašní chudáci."

Mírní i některé názory, podle kterých by závodníci, kteří na Dakaru jsou, měli náročné, až extrémní podmínky zvládnout. "Když sjíždíte cestou z velehor a po cestě najednou proudí metr hluboký a šest metrů široký potok, spíš řeka, na všech stranách jsou strže, tak prostě jet nemůžete, i kdybyste byl největší superman na světě," prohlásil.

Procházka růžovým sadem není Dakar ani pro asistenční vozy. "Celá dlouhá léta jsme jezdili sami bez doprovodu. Na autech jsme měli všechny nezbytné věci. Dnes v těch závodních speciálech není doslova nic. Pokud závodníci přijedou, modlí se, aby dorazila asistence, protože druhý den ráno se startuje a opravit auto za čtyři hodiny je téměř nemožné. Navíc mechanici přijedou ve dvě ráno po 1000 km, takže nejsou nadšení z toho, kdy stráví další hodiny pod autem," uvedl Kalina.

Nemyslí si, že by se po letošních zkušenostech závodní týmy semkly a přesedlaly na Africa Eco Race. "Kamionéři trpí nejvíc, protože startují pozdě, dojíždí v noci, v blátě a horských podmínkách se jim nejezdí nejlépe. Kdyby se všichni domluvili, bylo by to možná schůdné, ale to se nestane," řekl Kalina, který má z Dakaru dvě první místa za ročníky 1994 a 1999.

"Pokud ano, vyvstal by problém se sponzory a publicitou záležitosti. Dakar má takové mediální krytí, jako žádný jiný závod. Vezměme si třeba Hedvábnou stezku. Skvěle organizovaný závod, ale protože se jede v létě, je kolem toho spousta dalších sportovních akcí, tak nikdo pořádně neví, že probíhá. To je alfa a omega celé otázky. Kde není publicita, tam nejsou sponzoři ani peníze a tudíž závodění," objasnil sedmašedesátiletý navigátor.

Ze zbývajících českých závodníků na Dakaru má jeho obdiv motocyklista Ondřej Klymčiw. "On je obrovská senzace. Kdyby se mu podařilo aspoň jednu etapu dojet na bedně, znamenalo by to rekord mezi českými motocyklisty. To by bylo výborné. Jen se za něj v duchu modlím, aby se v tom nadšení a elánu nedopustil nějaké nepředloženosti," řekl Kalina. "Když se někdo celý závod pohybuje ve druhé desítce a potom vystrčí občas růžky do elity, tak je dobrý jezdec, o tom nemůže být vůbec pochyb. Když se někomu podaří proniknout do špičky, je to obdivuhodné," dodal.