Kalina: Macháčka můžu jen obdivovat, že do toho znovu šel

Z českých kamionistů si zatím nejlépe vede Martin Kolomý, který dokázal vyhrát úvodní etapu a průběžně je třetí. "Od Martina se to dá čekat. Možná to vyzní trochu kriticky, ale on jede vždycky na hraně. Prolog se jel na těžké šotolině, což je přesně ten povrch, který mu vyhovuje. Druhá etapa už byla horší, Tatra není ideální auto na jízdu v maximální rychlosti," konstatuje Kalina.

Druhý z jezdců týmu Tatra Buggyra Racing s Alešem Lopraisem se drží těsně za první desítkou. "Aleš je mimořádně zkušený jezdec, z našich asi nejzkušenější. To, že se netlačí dopředu, ukazuje, že jede s rozmyslem, protože ty časové rozdíly jsou zatím minimální. Navíc se s Tatrou pořád ještě trochu učí, do Phoenixu totiž nastoupil poprvé až těsně před odjezdem na závod a neměl čas trénovat. Ale nepochybuju o tom, že se to brzy srovná," věří Kalina.

Legendární navigátor absolvoval v minulosti opakovaně Dakar jak s Alešem Lopraisem, tak i s jeho strýcem a šestinásobným vítězem Karlem. "Oba jsou mimořádně talentovaní na řízení prakticky čehokoliv. Karel ale byl spíš tempař, dokázal zachovat klid a vyrovnané tempo po dlouhou dobu. A z dnešního pohledu nebyl určitě agresivní jezdec. Aleš je typický moderní závodník, který dokáže jet na hraně rizika, což je pozice, do které by se Karel určitě nechtěl dostat," porovnává oba členy slavného závodnického rodu.

Kalina v letošním ročníku věří v úspěch i u posádky Martina Macíka. "Abych se přiznal, tak Martin mě velmi mile překvapil. Měl před Dakarem angínu, ještě v Asunciónu ležel s horečkou, podobně jako Martin Prokop. V druhé etapě na to už trochu šlápnul a je vidět, že jeho auto je evidentně dobře připravené," hodnotí.

Slova chvály má Kalina i pro jediného českého zástupce mezi automobily, Martina Prokopa. "Jede asi svoje maximum. Musíme si uvědomit, že první patnáctka jsou vesměs zkušení dakaristé, kteří navíc jedou na továrních nebo polotovárních strojích. A on proti nim bojuje v podstatě s vlastním prototypem, s minimálním zajištěním. Takže se opravdu jeho umístění ve špičce nedá očekávat, byť je to výborný pilot," připouští Kalina.

Mezi automobily vede legenda rallye Sébastien Loeb se speciálem peugeot, který však má pohon pouze dvou kol. Většina zkušených závodníků podle Kaliny považuje toto nastavení za lepší. "Tyhle buggyny – ono vlastně všechny dvoukolky jsou technicky buggy – mají výhodu v centrálním dohušťování, kterým si mohou řídit tlak v pneumatikách během jízdy a pokud s tím umíte jezdit, tak jsou i lépe ovladatelné. Třeba legendární Jean-Louis Schlesser říkal, že by se 4x4 vůbec nemohl na Dakaru jet. Problém pro dvoukolky nastává jen ve velkých dunách, kde když se jednou zastaví, tak už se z toho nedostanou," vysvětluje Kalina.

Za nejtěžší kategorii považuje Kalina jednoznačně čtyřkolky. "Jet na squadu je mnohem těžší než na normální motorce. Tam když to umíte, tak si můžete s tím strojem hrát a tolik se neunavíte. Na čtyřkolce není oddychu, navíc je potřeba velká síla. Když se dvě kola dostanou do nějaké díry, tak stačí málo a letíte po nose. Navíc se s tím nikam nevejdete - motorky mají jednu stopu, auta dvě, ale squad je něco mezi tím, takže vlastně celou cestu jedete jednou stranou ve stopě a druhou nahoře, pořád to s vámi hází. Proto musím jen obdivovat Josefa Macháčka, že se k tomu v šedesáti letech znovu vrátil," říká Kalina

Pětadvacetinásobný účastník dakarské rallye nepovažuje technicky pokrok v navigaci za úplně pozitivní. "Já jsem ten starý druh navigace miloval. Tam záleželo na tom, aby člověk znal krajinu a měl nastudované mapy. Dneska je navigátor hlídač krabiček. A letos ještě přibylo to, že po trase je několik GPS bodů, které se musí povinně projet, ale jezdci neví, kde jsou a nedozví se ani, že je projeli. Takže se musí jet podle itineráře a podle kilometrů pečlivě navigovat všechny odbočky a azimuty," uzavírá Kalina.